Cenzura za první republiky

Text dotazu

Dobrý den,
cenzura tisku existovala za Rakousko-Uherské monarchie i později za Československé republiky. Jaké věci a informace však prvorepublikoví cenzoři škrtali? Jednalo se jen o vyzrazování utajovaných informací, urážky, narušení mravnosti nebo byly i jiné důvody?

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za využití služby Ptejte se knihovny.

V období první republiky byla velká část novin spjatá s některou z politických stran a tudíž byla jasně vymezena svou politickou agendou. Mezi nezávislá periodika pak patřily např. Lidové noviny.
Cenzurní zákon byl převážně převzat z Rakouska-Uherska a postupně doplňován a rozšiřován (tomu se dělo především v letech před začátkem 2. sv. v.). Spolu s rozšiřováním zákonů stoupalo i praktikování cenzury. Zatímco na začátku 20. let šlo o pouhé desítky článků ročně, na přelomu 20. a 30. let jich už bylo přes tisíc.

Cenzura se týkala především těchto témat a druhů obsahu:

-Protirepublikových sentimentů, útoků na veřejné činitele a vládní orgány – silně mířeno na komunistické a levicové tisky a na tisky německé (zde záleželo na politické afiliaci periodika), dále na tisky pronacistické, ale i například články odhalující korupci či skandály vlády (Zákon na ochranu republiky z 1.5.1923, č. 50/1923 Sb. z. a n.), pravicová a nezávislá periodika byla cenzurována podstatně méně, jelikož se jejich obsah často shodoval s vládní politikou.

-Pohybu vojsk – především v období předválečném byly silně cenzurovány zprávy o pohybu a umístění vojenských jednotek, nebo i o stavbách pohraničního opevnění

-V období před válkou se cenzurovaly i poplašné zprávy, aby nevyvolaly paniku

-Ale také zprávy útočící na Třetí říši (ze strachu, aby zprávy nebyly brány jako provokace)

-Národnostní a rasová nesnášenlivost (např. protižidovské sentimenty)

-Podněcování nebo schvalování trestných činů

-Nevhodný obsah k mravní výchově mládeže

-Pornografie a „necudný“ materiál

-Šíření lživých zpráv

Dále byla v určitém období novinám udělena povinnost uveřejňovat projevy prezidenta a některých členů vlády (bez redakčních zásahů)

Každý nakladatel musel zaslat povinný výtisk nejen Národní knihovně, ale i příslušnému cenzurnímu orgánu. Povinný výtisk cenzuře se v určitých případech musel odevzdávat nejpozději dvě hodiny předtím před vydáním, tiskárny proto často čekaly na rozhodnutí cenzorů a pokud došlo k úpravám, cenzurované vydání tiskly až jako „druhé konfiskované vydání“.

Trestem za porušení cenzurního nařízení (např. vydáním neupraveného tisku i přes zákaz) bylo např. odnětí svobody odpovědné osoby, zabavení výtisků, pozastavení tisku (někdy až na několik měsíců), nebo zákaz kolportáže (pouliční prodej novin a časopisů).
O to, že periodikum neporušovalo zákon, zodpovídal odpovědný redaktor. Nově vznikající publikace a vlastnictví tiskařských strojů muselo být ohlašováno.

U zahraničního tisku (např. německého nebo maďarského) mohl být zakázán dovoz a distribuce.

Již zmíněné pozastavení tisku bylo nejdříve možné pouze při vyhlášení stavu nouze, ale od 30. let s vzestupem nacistů v Německu přišel v platnost tzv. malý tiskový zákon (1933), který toto umožňoval i bez vyhlášení nouzového stavu.

O tom, zda jsou dokumenty závadné, nebo ne, rozhodoval odpovědný oblastní bezpečnostní orgán. V předválečném období byl zřízena ústřední cenzurní komise (od r. 1936), která měla za úkol řídit a kontrolovat cenzuru a přejímat informace od místních orgánů.

Zdroje, z kterých jsme čerpali informace:

POPELKA, Kryštof. Cenzura brněnského tisku v éře první československé republiky jako námět pro výuku. Brno, 2022. Magisterská diplomová práce. Masarykova Univerzita.
https://is.muni.cz/th/w7l8l/

HÁJKOVÁ, Kateřina. Tisková přehlídka jako cenzura tisku za první československé republiky: Případy cenzurovaných novin na Českobudějovicku. České Budějovice, 2012. Bakalářská práce. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích.
https://theses.cz/id/oz8iqy/Cenzura_tisku_za_prvn_republiky.pdf

HUBENÁ, Ester. Cenzura jako politický nástroj na obranu republiky. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze.
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/44055/130080816.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Další doporučené zdroje z našeho fondu:

BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. 2., upravené a doplněné vydání. Praha: Grada, 2019. 456 stran. ISBN 978-80-271-0553-3.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=003132262&local_base=NKC

OSVALDOVÁ, Barbora a ČEŇKOVÁ, Jana. Česká publicistika mezi dvěma světovými válkami. Vydání první. Praha: Academia, 2017. 189 stran. První republika; svazek 7. ISBN 978-80-200-2754-2.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=002902135&local_base=NKC

Obor

Knihovnictví, informatika, všeobecné, referenční literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

22.01.2024 08:00

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu