-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
cenzura tisku existovala za Rakousko-Uherské monarchie i později za Československé republiky. Jaké věci a informace však prvorepublikoví cenzoři škrtali? Jednalo se jen o vyzrazování utajovaných informací, urážky, narušení mravnosti nebo byly i jiné důvody?
Dobrý den,
děkujeme za využití služby Ptejte se knihovny.
V období první republiky byla velká část novin spjatá s některou z politických stran a tudíž byla jasně vymezena svou politickou agendou. Mezi nezávislá periodika pak patřily např. Lidové noviny.
Cenzurní zákon byl převážně převzat z Rakouska-Uherska a postupně doplňován a rozšiřován (tomu se dělo především v letech před začátkem 2. sv. v.). Spolu s rozšiřováním zákonů stoupalo i praktikování cenzury. Zatímco na začátku 20. let šlo o pouhé desítky článků ročně, na přelomu 20. a 30. let jich už bylo přes tisíc.
Cenzura se týkala především těchto témat a druhů obsahu:
-Protirepublikových sentimentů, útoků na veřejné činitele a vládní orgány – silně mířeno na komunistické a levicové tisky a na tisky německé (zde záleželo na politické afiliaci periodika), dále na tisky pronacistické, ale i například články odhalující korupci či skandály vlády (Zákon na ochranu republiky z 1.5.1923, č. 50/1923 Sb. z. a n.), pravicová a nezávislá periodika byla cenzurována podstatně méně, jelikož se jejich obsah často shodoval s vládní politikou.
-Pohybu vojsk – především v období předválečném byly silně cenzurovány zprávy o pohybu a umístění vojenských jednotek, nebo i o stavbách pohraničního opevnění
-V období před válkou se cenzurovaly i poplašné zprávy, aby nevyvolaly paniku
-Ale také zprávy útočící na Třetí říši (ze strachu, aby zprávy nebyly brány jako provokace)
-Národnostní a rasová nesnášenlivost (např. protižidovské sentimenty)
-Podněcování nebo schvalování trestných činů
-Nevhodný obsah k mravní výchově mládeže
-Pornografie a „necudný“ materiál
-Šíření lživých zpráv
Dále byla v určitém období novinám udělena povinnost uveřejňovat projevy prezidenta a některých členů vlády (bez redakčních zásahů)
Každý nakladatel musel zaslat povinný výtisk nejen Národní knihovně, ale i příslušnému cenzurnímu orgánu. Povinný výtisk cenzuře se v určitých případech musel odevzdávat nejpozději dvě hodiny předtím před vydáním, tiskárny proto často čekaly na rozhodnutí cenzorů a pokud došlo k úpravám, cenzurované vydání tiskly až jako „druhé konfiskované vydání“.
Trestem za porušení cenzurního nařízení (např. vydáním neupraveného tisku i přes zákaz) bylo např. odnětí svobody odpovědné osoby, zabavení výtisků, pozastavení tisku (někdy až na několik měsíců), nebo zákaz kolportáže (pouliční prodej novin a časopisů).
O to, že periodikum neporušovalo zákon, zodpovídal odpovědný redaktor. Nově vznikající publikace a vlastnictví tiskařských strojů muselo být ohlašováno.
U zahraničního tisku (např. německého nebo maďarského) mohl být zakázán dovoz a distribuce.
Již zmíněné pozastavení tisku bylo nejdříve možné pouze při vyhlášení stavu nouze, ale od 30. let s vzestupem nacistů v Německu přišel v platnost tzv. malý tiskový zákon (1933), který toto umožňoval i bez vyhlášení nouzového stavu.
O tom, zda jsou dokumenty závadné, nebo ne, rozhodoval odpovědný oblastní bezpečnostní orgán. V předválečném období byl zřízena ústřední cenzurní komise (od r. 1936), která měla za úkol řídit a kontrolovat cenzuru a přejímat informace od místních orgánů.
Zdroje, z kterých jsme čerpali informace:
POPELKA, Kryštof. Cenzura brněnského tisku v éře první československé republiky jako námět pro výuku. Brno, 2022. Magisterská diplomová práce. Masarykova Univerzita.
https://is.muni.cz/th/w7l8l/
HÁJKOVÁ, Kateřina. Tisková přehlídka jako cenzura tisku za první československé republiky: Případy cenzurovaných novin na Českobudějovicku. České Budějovice, 2012. Bakalářská práce. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích.
https://theses.cz/id/oz8iqy/Cenzura_tisku_za_prvn_republiky.pdf
HUBENÁ, Ester. Cenzura jako politický nástroj na obranu republiky. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze.
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/44055/130080816.pdf?sequence=1&isAllowed=y
Další doporučené zdroje z našeho fondu:
BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. 2., upravené a doplněné vydání. Praha: Grada, 2019. 456 stran. ISBN 978-80-271-0553-3.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=003132262&local_base=NKC
OSVALDOVÁ, Barbora a ČEŇKOVÁ, Jana. Česká publicistika mezi dvěma světovými válkami. Vydání první. Praha: Academia, 2017. 189 stran. První republika; svazek 7. ISBN 978-80-200-2754-2.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=002902135&local_base=NKC
Knihovnictví, informatika, všeobecné, referenční literatura
--
Národní knihovna ČR
22.01.2024 08:00