-
To se mi líbí
-
Doporučit
Prosím o zjištění údajů o bitvě u Žlutých vod r. 1648 (povstání kozáků a Chmelnického) - Ukrajina/Polsko Děkuji
Dobrý den,
Bohdan Chmelnyckij se proslavil především jako vůdce povstání kozáků proti nadvládě polsko-litevského státu.
Bohdan Chmelnyckij se narodil roku 1595 ve vsi Subotiv blízko města Čyhyryn na Ukrajině. Jako potomek kozáckého šlechtice byl vychován v pravoslavné víře a své vyznání nezměnil ani po studiích na jezutiské koleji ve Lvově.
Při studiích ve Lvově získal přehled o světových dějinách a naučil se latinsky i polsky, v pozdějších letech života přidal i znalost tatarštiny, turečtiny a francouzštiny.
V roce 1617 ukončil Bohdan studia. První válečnou zkušenost prožil záhy, když doprovázel svého otce Michajla při tažení proti Turkům do Moldavska.
Tam, ve slavné bitvě u Cecory roku 1620, Bohdanův otec padl. Chmelnyckyj skončil v cařihradském zajetí, odkud se mu však podařilo uniknout. Po návratu do vlasti převzal otcovy statky v Subotivi a vstoupil mezi elitní "registrované kozáky", kteří bojovali ve službách polsko-litevského státu.
Bohdan si záhy vysloužil hodnost setníka a brzy poté se stal plukovním písařem. Krátce sloužil též jako podkoní tehdejšího atamana Mikołaje Potockého.
Někdy po roce 1620 se Chmelnyckyj oženil s Hannou Somkivnou, dcerou bohatého kozáka z Pereslavi, a usadil se s ní v rodné Subotivi. V druhé polovině dvacátých let měl již tři dcery: Stepanidu, Olenu a Katerynu. První syn Tymofej se mu narodil v roce 1632 a druhý syn Jurin v roce 1640.
U ostatních kozáků si Chmelnyckyj získal velký respekt svými vyjednávačskými schopnostmi, o čemž svědčí i skutečnost, že roku 1637 byl pověřen vedením kozácké delegace, vyslané k polskému králi Vladislavu IV. Delegace měla krále přesvědčit, aby uznal stará kozácká práva. Nijak zvlášť úspěšní ovšem nebyli a o rok později se zúčastnil (i když nijak zvlášť aktivně) neúspěšné kozácké vzpoury. Pár let nato pak stihl ještě navázat kontakt s francouzským vyslancem a na rok odcestoval s kozáckým kontingentem do Francie, kde se údajně účastnil dobývání Dunkirku. Nicméně po návratu se pro něj věci začaly dosti komplikovat. Dostal se totiž do sporu s čyhyrynským starostou Danielem Czaplińskim, který už nějakou dobu mlsně pošilhával po Chmelnického pozemcích.
Příležitost se mu naskytla když se mu dostalo podpory mocného magnáta Alexandra Koniecpolského, který se chopil svých panství po smrti svého otce Stanislava, u kterého Chmelnický sloužil. Czaplinski si nebral servítky, a zcela svévolně začal plenit Chmelnického majetek, při čemž byl zle poraněn i Chmelnického syn Jurij a Chmelnický byl donucen přestěhovat se do Čyhyrynu (toto napětí nevydržela jeho žena Hanna a zemřela). Marně pak psal dopisy úřadům do Varšavy a hledal zastání. Dvakrát se dokonce vypravil přímo za králem Vladislavem. Ten ho sice přijal, a dokonce mu dal sebou i glejt, který měl ochránit jeho práva, ale Chmelnický brzy zjistil, že král ve skutečnosti rozhodně netouží dostat se do sporu s vlivnými magnáty a žádnou praktickou pomoc od něj čekat nemůže. Obrátil tedy svou pozornost na opačnou stranu a snažil se najít podporu u kozáků. Jeho horečné cesty okolo kozáckých atamanů a pluků rozhodně neunikli Czaplinskému s Koniecpolským, kteří ho nechali zatknout a v krátké době měl být i popraven. Podařilo se mu ovšem uniknout a jednoho prosincového rána 1647 dorazil s oddílem kozáků na Záporožskou Síč. Zde nalezl tak malý počet mužstva, že musel požádat o pomoc krymského cháma. Ten mu poslal na pomoc několik tisíc Tatarů. Chmelnický se snažil mezitím vyprovokovt ukrajinský lid ke vzpouře a na jaře 1648 začala válka proti Polsku. Pod žlutými vodami u říčky Saksaganě a městečka Targovice přešlo k němu 6000 kozáků, polské vojsko bylo poraženo. Mezitím zemřel král Vladislav IV. a v Polsku nastalo bezvládí. Toho využil Chmelnický a nabídl polskou korunu a ochotu sloužit i se svým vojskem zaporožským ruskému carovi Alexeji Michajlovičovi. Polskému sněmu předložil požadavek, aby církevní unie byla zrušena a obnovena práva jeho starobylé víry. Když sněm jeho žádosti nevyhověl Chmelnický vzbouřil všechen lid ve vojvodství braclavském, kijevskéma černigovském a jeho plukovníci začali plenit dvory a šlechtické zámky. Všeobecná zemská polská hotovost se dala před Chmelnickým na útěk u Pilavců (23. září). Kozácké pluky byly zastaveny u Zmošče, kde si Chmelnický počínal velmi liknavě. Patrně očekával rozřešení svého sporu od volby Jana Kazimíra ( kterého Chmelnický podporoval) za krále polského. Ten po své volbě (20.listopadu) jmenoval Chmelnického hejtmanem vojska zaporožského a žádal ho, aby se odebral na Ukrajinu. Chmelnický ustoupil s osvědčením věrnosti nově zvolenému králi, slavil vítězný vjezd do Kijeva, přičemž patriarcha jerusalemský mu udělil titul knížete Rusi.
prameny: internetová encyklopedie Wikipedie a Ottův slovník naučný
internetové odkazy :
http://cs.wikipedia.org/wiki/Koz%C3%A1ci
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajina
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/28489
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
03.12.2007 16:21