-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
www.mrakotin.cz/monolit.htm
Píše se zde, že Josip Plečnik na počátku 20. let 20. stol dostal za úkol navrhnout v jižních zahradách Pražského hradu pomník padlým v 1. světové válce. Po složitých peripetiích se Plečnik rozhodl umístit do Rajské zahrady monolit z mrákotínské žuly, opatřený oslavnou básní. Údajně prý došlo mezi básníky ke sporu, čí verše budou na sloupu zvěčněny. K realizaci tohoto návrhu v Rajské zahradě nakonec nedošlo, vznikl známý monument naTřetím hradním nádvoří bez jakéhokoli nápisu.
Dalo by se prosím konkrétně zjistit, kteří autoři a kterými verši hodlali zamýšlený obelisk dekorovat? A vůbec něco bližšího o této "kauze"? Zajímá mě to proto, že Plečnikův pražský monument a jeho historie svým způsobem souvisí s pomníkem padlých vztyčeným před vjezdem do lánského zámku.
Děkuji za Váš zájem.
Dobrý den,
děkujeme za Váš zajímavý dotaz.
"Historie Plečnikova obelisku je velmi dramatická. Na počátku bylo přání prezidenta Masaryka postavit v areálu Hradu pomník obětem první světové války. Slovinský architekt v té době - tedy v letech 1920 až 1921 - pracoval na kompozici Rajské zahrady (...) Z centra malé zahrady přenesl barokní kašnu o kus dál na východ, do zahrady Na Valech, a na její místo nechal umístit obrovskou kamennou mísu z jediného kusu mrákotínské žuly. Monument rafinovaně osadil na dva kamenně bloky, tak aby se vznášel nad zemí. K této výrazné dominantě zahrady pak hodlal přidat ještě jeden výrazný prvek, který by tvořil protiváhu mohutné mísy. Tím měl být štíhlý, devatenáct metrů vysoký sloup umístěný v dolní třetině schodiště. A právě tento sloup se měl stát oním památníkem obětí války. Projekt štíhlé vertikály měl řadu variant. Plečnik chtěl sestavit sloup z kamenných kvádrů tak, aby v hor- ní třetině vznikl otvor s věčným světlem. Vrchol měl být ukončen plastikou: alternativ byla celá řada - zlatá koule s blesky, orel nebo lev. Nakonec zvítězila varianta se lvem, který se vzpíná na dvojitý slovenský kříž. Plastiku vymodeloval ve skutečné velikosti Jan Štursa (model se zachoval v hradním depozitáři). Pak nastaly problémy - slovenským zástupcům se nelíbilo, že lev je nad křížem. Štursa tedy promptně naskicoval variantu, kde je lev dole a kříž má zaražený do zad. Kompozice se však ukázala jako nezdařená a Plečnik ideu sochařské dekorace vrcholu sloupu zcela odmítl. Další spor vyvolal požadavek prezidenta, aby sloup nesl krátkou báseň věnovanou padlým vojákům. Několik literátů ale předložilo texty většinou dlouhé nebo příliš patetické. Prezident oslovil ještě generála Medka, ale ani s jeho návrhem nebyl spokojen. Plečnik s Masarykem se nakonec rozhodli na text rezignovat. A architekt se přiklonil к tomu nejprostšímu řešení: holý kámen - monolit - v podobě obe lisku bez jakýchkoli dekorací. Přišly další problémy, tentokrát prozaičtější. Tak velký kámen nebyl dosud nikde v Evropě vylomen; až 1921 v Mrákotíně se podařilo získat kus vhodných proporcí. Nešťastnou shodou okolností se však pří transportu do Prahy zlomil, když byl inženýr odpovědný za přepravu náhle odvolán a vojáci přes jeho zákaz pokračovali v manipulaci (...)."
zdroj: BLAŽKOVÁ, Gabriela, Lubomír FUXA a Jaroslav PROKOP. Příběh Pražského hradu. Praha: Správa Pražského hradu, 2003. s. 454. ISBN 80-86161-72-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:aba5e54ebbadb71dd97a2b5d1c532b9d
Jací básnící se s návrhem přihlásili a jaké ty návrhy byly, bohužel není v našich dostupných dokumentech a dobovém tisku podrobněji rozvedeno. V knihách a článcích se pouze uvádí, že žádost o navrhnutí verše vedla k rozporu mezi básníky. Sám Masaryk se posléze rozhodl, že obelisk bude bez vytesaného verše.
"První problém myšlence způsobili čeští básníci, tradičně (což se určitě netýká výhradně básníků) neschopní dohodnout se na tom, čí verš bude vytesán do sloupu. Každý to považoval za čest, která přináleží výhradně jemu. Masaryk sám nakonec rozhodl, že tam raději verš nebude žádný."
ŽÁČEK, Jan a Přemysl VACEK. Zahrady u Pražského hradu. Praha: Havlíček Brain Team, 2008. s. 71.
Je možné, že více informací byste nalezl v archivních dokumentech. Předpokládáme, že nejvíce možných informací by k dané otázce mohlo být uloženo v Archivu Pražského hradu: https://www.prazskyhradarchiv.cz/cs/archivph, popřípadě by zmínka mohla být i v archivu Jože Plečnika, který ovšem není dosud zpracován (a dostupný badatelům).
Další informace k obelisku můžete nalézt v knihách:
* PRELOVŠEK, Damjan. Josip Plečnik: život a dílo. Brno: ERA, 2003. s. 142. ISBN 80-86517-72-1. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:41094e50-e084-11e2-a0b3-5ef3fc9bb22f ( o básnících a jejich výtvorech zde ovšem informace scházejí)
* Damjan. Architekt Josip Plečnik: práce pro prezidenta Masaryka. Praha: Pražská edice, 2001. s. 33. ISBN 80-86239-01-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:2645d5a0-5a94-11e7-95d2-005056825209
* ŽÁČEK, Jan a Přemysl VACEK. Zahrady u Pražského hradu. Praha: Havlíček Brain Team, 2008. s. 71. ISBN 978-80-87109-06-9. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f0d5e10-9579-11e6-bfc2-001018b5eb5c
* VALENA, Tomáš. Plečnikova Rajská zahrada Pražského hradu. Vývoj ideje projektu. Umění : časopis Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky 51, č. 5, (2003,) s. 428-436.
* VODVÁŘKA, Václav. Jak Josip Plečnik rozséval mrákotínskou žulu. Václav Vodvářka. In: Rakovnický historický sborník / Rakovník : Státní oblastní archiv v Praze - Státní okresní archiv Rakovník 9, (2012), s. 5-13. (Z části o lánském pomníku padlým)
* PRELOVŠEK, Damjan. Karel Teige a mrákotínský monolit. Umění : časopis Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky 43, č. 1-2, (1995,) s. 111-112
* KORBEL, Zdeněk. Z historie mrákotínského monolitu. In: Jubilejní pátá zpráva Muzejního spolku v Telči. za r. 1992-1996 / Telč : Muzejní spolek v Telči, 1997 s. 45-54. - bohužel nemáme
Řadu dobových článků - zvláště pak k převozu monolitu - je možné nalézt v digitálních knihovnách Kramerius: http://kramerius.nkp.cz/
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
04.06.2020 06:48