Barokní účesy

Text dotazu

Dobrý den,
z historických portrétů lze vyčíst že, v období baroka a rokoka nosili lidé (hlavně ti z vyšších vrstev) bílé paruky nebo si nechávaly vlasy napudrovat na šedo až bílo. Zajímalo by mě proč tomu tak bylo, když tato barva vlasů je obecně považována za znak stáří a dnes se jí naopak lidé snaží spíše maskovat?

Děkuji za vaší odpověď

Odpověď

Dobrý den,

k dotazu Vás patrně inspiroval film o Marii Antoinettě, který nedávno uvedla televize.

Barokní paruky původně byly i z tmavých vlasů, černé, či hnědé. Ludvík XIV. měl jako mladík velmi krásné vlasy. Když musel sáhnout následkem jejich ztráty po paruce, stala se paruka významným znakem postavení a reprezentace. Oblíbené byly paruky plavé, které měly připomínat lví hřívu a tím odkazovat na krásu a sílu jejího nositele.

Paruky z pravých vlasů byly nesmírně drahé, a proto se používaly levnější materiály, jako koňské žíně, či kozí chlupy. Bohaté paruky, spadající v loknách na ramena a záda vyšly po smrti krále rychle z módy.

V současné době nosí tzv. alonžové paruky soudci ve Spojeném království a Austrálii.

Dalším obdobím rozměrných paruk byly rokokové účesy, které zavedla na francouzském dvoře Marie Antoinetta. Ta udávala tón tehdejší módy. Na rozdíl od mužů si ženy nenechávaly vlasy vyholit. Velkolepé účesy z vlastních vlasů doplňovaly různými vycpávkami, příčesky a podpěrami.

V každém případě bylo potřeba o paruky i složité účesy pečovat a udržovat je v dobrém stavu. K tomu sloužilo pudrování. Pudr se zhotovoval z pšeničné, nebo rýžové mouky. Při pudrování bylo potřeba chránit jak oděv, tak obličej. Od potřeby pudrovat tyto módní výtvory se patrně vyvinula móda bílých paruk. Rychlý konec účesových orgií pak způsobila francouzská revoluce.

Několik citátů z literatury:

COX, Barbara et al. Ve jménu módy: ilustrované dějiny bizarnosti a krásy. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 255 s. ISBN 978-80-204-2928-5.

Str.206

Alonžová paruka:

Když v poměrně mladém věku zplešatěl francouzský panovník Ludvík XIII., i on začal nosit paruku. Jeho nástupce Ludvík XIV., jenž trpěl týmž neduhem, si hlavu vyholoval a nosíval vlásenky stále bujnější a propracovanější. Totéž očekával i od svých dvořanů, a tak se zrodila alonžová paruka, styl, který si oblíbil i anglický král Karel II. a jeho dvůr. Takzvanou alonžovou paruku nosili výhradně muži. Šlo o impozantní vlásenku tvořenou velkými tuhými kadeřemi, spadajícími až pod ramena a značně umocňující nositelovu výšku. Připomínala lví hřívu s důkladnou trvalou.

V první polovině osmnáctého století přišla do módy krátká pánská vlásenka, která měla na každé straně několik řad kadeří a krátký copánek. Dříve, než se módními barvami všech vlásenek staly bílá a šedivá, upravovaly se alonžové paruky „pomádou“ nebo tvarovacím voskem a občas se pudrovaly, aby nebyly tak lepkavé. K dosažení matného efektu se proto pudrem v témže odstínu nemohlo šetřit. Pudrování paruk se stalo vysoce kvalifikovanou součástí kadeřnického řemesla. Pro oslavy a zvláštní příležitosti však mohl bílý pudr získat barvu pastelově modrou či růžovou, oranžovou, nebo fialovou.

Jelikož se vlásenkový pudr vyráběl z pšeničné mouky, hovořili kritici pudrování o rozmařilém plýtvání důležitou hospodářskou plodinou. V průběhu století tento názor ještě umocnila slabá úroda a nedostatek potravin. Roku 1795 nakonec vláda uvalila na vlasový pudr daň. Ten, kdo jej chtěl používat, musel si nejprve koupit povolení – za cenu jedné guiney ročně.“

Dámy 18 století si však nenechávaly vyholit hlavu, jako to dělávali muži. Účesy tvořila zpravidla kombinace vycpávek, příčesků a jejich přirozených vlasů.

Koncem 18. stol napudrované paruky vyšly z módy

FOGG, Marnie, ed. Móda: úžasný příběh fenoménu: historický vývoj, detailní vyobrazení i příběhy slavných návrhářů. Překlad Zuzana Pavlová a Runka Žaludová. V Praze: Slovart, 2015. 576 stran. ISBN 978-80-7391-224-6.

„Francouzský dvůr nastartoval novou módu obřích účesů během sedmdesátých let 18. století. Základem byla úprava plavých vlasů, takže počet parukářů ve městě klesl, ale zato kadeřníci, klenotníci a modistky byli nadšeni, protože ženy utrácely mnohem více za účesy a klobouky. Tato móda byla spojována hlavně s mladou královnou Marií Antoinettou, která jako francouzská panovnice zpopularizovala natupírované účesy s hřebeny a přívěsky na šíji. Její vlasy upravoval kadeřník Léonard Hautier, jenž se v Paříži proslavil přidáváním lehounké gázy, koňských žíní a vlněných vycpávek do nakadeřených a vyčesaných vlasů, aby jim dodal co největší objem…“

Str. 109

„Vlasy se pudrovaly rozprašovačem a tvář se pokrývala ochrannou maskou s pomocí služebné. Pudr dodával těmto účesům objem a tvárnost. Absorboval tuk z vlasů a udržoval tvar. Překrýval také rozdíly v barevném odstínu přirozených vlasů a umělých nástaveb.“

Str. 111

Další literatura:

KYBALOVÁ, Ludmila. Barok a rokoko. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1996. 235 s. Dějiny odívání. ISBN 80-7106-142-5.

THIEL, Erika. Geschichte des Kostüms: Die europäische Mode von den Anfängen bis Gegewart. Berlin: Henschelverl., 1980. 457 s.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alon%C5%BEov%C3%A1_paruka

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

13.07.2021 23:42

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu