-
To se mi líbí
-
Doporučit
Jak bylo obvykle široké malířské lněné plátno v 1. polovině 18. století v českých zemích? Jaké byla běžná šíře stavu, na kterém se v této době tkalo plátno? Děkuji.
Dobrý den,
z dostupných zdrojů bohužel nenacházíme odpověď na obvyklou šíři lněného plátna v dané době ani šíři stavů. V jejich případě spíše záleželo, jaký typ stavu se používal v jednotlivých oblastech, protože navíc neexistovala jednotná technologie zpracování. Podle jednoho zdroje se to týkalo spíše ručního zpracovávání lnu do 18. století, ale protože rozvoj (zejména na venkově) nebýval až tak rychlý, dalo by se říct, že ještě nějaký čas poté je mohli používat. Podrobnosti i s obrázky naleznete v článku Len a tkalcovství. V případě užívání v manufakturách taktéž nenacházíme odpověď. Literatura zabývající se tkalcovstvím vykládá spíše o procesu výroby nebo o složení jednotlivých stavů, ale nezmiňuje jejich rozměry.
V případě maleb se zase hovoří hlavně o materiálech, z nichž se plátna vyráběla, případně celkové rozměry pláten počítaných v loktech, ale nikoli samostatně na jedno malířské plátno.
Míra v loktech je popsána např. v následujících knihách:
Přechod od cechovní k manufakturní výrobě
Plátenická výroba. Manufakturní způsob výroby v podobě rozptýlené manufaktury se prosadil především ve výrobě plátna. Centrem této výroby se od poloviny 16. st. staly severní a severovýchodní Čechy, a to ve čtyřech velkých oblastech. Jedna z nich se táhla od Frýdlantu v Čechách přes Liberec, Novou Paku, Hostinné, Polici nad Metují, Opočno a Rychnov nad Kněžnou. Zde se vyrábělo hrubé české plátno široké 5/4 a 6/4 a dlouhé 60 loket. Lepší, tzv. holandské, se vyrábělo v blízkosti slezských hranic v okolí Hostinného a Jilemnice.
V polovině XVIII. století prováděly státní orgány na Moravě rozsáhlé šetření o stavu soukenické a plátenické výroby. Dochovalo se několik podrobných kalkulací, z nichž je možno učinit si přibližný obraz o výdělkových podmínkách v textilních odvětvích.
Cechovní tkadlec, měl-li dostatek zakázek, mohl pracovat 270 dnů v roce. Kolik zboží zhotovil, záviselo na druhu zboží, které tkal. Výrobky jemnější, vzorkované a z vícebarevné příze vyžadovaly více času a také vyšší kvalifikaci. Ve Šternberku mohl tkadlec zhotovit za rok na jednom stavu 54 kusy obyčejného plátna, širokého 5/4 lokte a dlouhého 30 loktů. Na 1 kus tohoto plátna potřeboval 8,5 štuk příze.
Pro získání lepší odpovědi na Vaše otázky bychom doporučili obrátit se spíše na Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Dále můžete vyzkoušet Národní technické muzeum, které má sbírku k textilnímu průmyslu (k otázce tkalcovských stavů). Případně nějaké skanzeny zaměřené na lidovou architekturu s ukázkami lidových řemesel nebo přímo muzea lidových řemesel. Součástí jejich sbírek by právě mohly být i typické stavy. Možná by také mohli pomoci odborníci z prostředí starožitnictví (např. Asociace starožitníků), kteří by s rozměry malířských pláten té doby mohli mít zkušenosti.
Doprovodné zdroje:
• Český rozhlas. Vyrobit malířské plátno není jen tak. Online. Dostupné z: https://vysocina.rozhlas.cz[…]-tam-obcas-pridava-8780212. [cit. 25-03-2025].
• Český rozhlas. Plátenictví v českých zemích zaměstnávalo až pětinu obyvatel. Online. Dostupné z: https://cesky.radio.cz/plat[…]az-petinu-obyvatel-8589713.[cit. 25-03-2025].
• Len a tkalcovství. Bradlický list. Příloha. č. 1, 2003. Online. Dostupné z: chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/http://2hrady.cz/texty/Brl200301%20-%20Len.pdf. [cit. 25-03-2025].
• WOLFOVÁ, Eva a Zuzana ARSENJEVOVÁ. Tkaní. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0301-3. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:b17b1340-3c42-11e6-a5c5-005056827e51
• HÉGR, Miloslav. Malba, materiály a techniky: Příručka pro lid. výtvarníky. Praha: Orbis, 1953, s. 71. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:09a99090-de00-11e2-b28b-001018b5eb5c
• SULZENBACHER, Gudrun, Hans GRIEßMAIR a Augustin OCHSENREITER. Zapomenutá řemesla a život na venkově. Praha]: Slovart, 2003, s. 40,41. ISBN 80-7209-453-X. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:2cacb660-e28d-11e4-8ed4-001018b5eb5c
• JANOTKA, Miroslav a Karel LINHART. Zapomenutá řemesla: vyprávění o lidech a věcech. Praha: Svoboda, 1984, s. 73. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:314486c0-02dd-11e4-9806-005056825209
• ŠÍMOVÁ, Ludmila. Zapomenutá řemesla: rozvoj cechů a řemesel v Kaplici = Vergessene Handwerke : die Entwicklung der Zunftvereinigungen und Handwerke in Kaplitz. Kaplice: Město Kaplice, 2012, s. 83. ISBN 978-80-260-2615-0. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:267179a0-7b93-11e8-bb44-5ef3fc9ae867
• MAINUŠ, František. Plátenictví na Moravě a ve Slezsku v 17. a 18. století. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1959, s. 173. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:dd61c51d-42ca-4052-bc01-2d6b12334ac3
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
24.03.2025 19:04