Balada o otci a jeho třech dcerách

Text dotazu

Vážení,
hledám knihu, která obsahuje text balady o otci a jeho třech dcerách, kterou si pamatuji z jedné čítanky pro druhý stupeň základní školy. Jméno autora ani název bohužel nevím, pamatuji si pouze zhruba děj a několik úryvků.
Otec vdával své tři dcery jednu po druhé a každé se zeptal, jestli o něj bude pečovat, až zestárne a "nebude moct dělati". Každá z dcer mu odpověděla stejně: "Budu, tatíčku, toť budu, do vaší smrti, dá-li Bůh." Přišel čas, otec zestárl a přišel požádat o pomoc nejstarší dceru, ta mu ale řekla: "Když nemůžete dělati, jděte si chleba žebrati!" Otcova reakce: "Vzal hůlečku a zaplakal: "Čeho jsem se já dočekal!"" Šel za svou prostřední dcerou a ta ho také vyhodila se slovy: "Když nemůžete dělati, jděte se do lesa věšati!" Opakuje se: "Vzal hůlečku a zaplakal: "Čeho jsem se já dočekal!"" Až nejmladší dcera přijala svého otce vlídně se slovy: "Tu máte, tatíčku, jeztě, moje děti mně kolibtě."
Nejsem si tím stoprocentně jistá, ale možná by tuto baladu mohla obsahovat učebnice s názvem "Literární výchova pro 6. ročník základní školy", vydaná Státním pedagogickým nakladatelstvím v roce 1989.
Předem vám děkuji za pomoc.

Odpověď

Dobrý den,

balada, kterou hledáte je např. v: Literární výchova pro šestý ročník základní školy. Praha: SPN, 1991. S. 66 - 69. 8. uprav. vyd.

 

TŘI DCERY

(Moravská lidová balada od Příbora)

 

Měltě tatíček tři dcery,

všecky na vydaj byly.

Jak najstarší vydaval,

tři sta tolarů s ňu daval.

„Buděš mě, dcero, živiti,

jak něbudu mocť robiti.“

„Budu, tatičku, toť budu,

do vaši smrti, da-li Bůh.“

Jak tu prostředni vydaval,

dvě sta tolarů s ňu daval.

Buděš mě, dcero, živiti,

jak něbudu mocť robiti.“

„Budu, tatičku, toť budu,

do vaši smrti, da-li Bůh.“

Dy tu najmladši vydaval,

hole stěny ji věnoval.

„Buděš mě, dcero, živiti,

jak něbudu mocť robiti.“

„Budu, tatičku, toť budu,

do vaši smrti, da-li Bůh.“

Něminulo sedym roků,

šel tatiček v slabém kroku.

A šel najprv к svej Verušce,

к svoji najstarši dcerušce.

„Buděš mne, dcero, chovati,

ja už němožu dělati?“

Ona do komůrky vešla,

stary provaz odtaď něsla.

„Dy němožetě dělati,

jditě se do lesa věšati.“

Vzal hůlečku a zaplakal:

„Čeho sem sa ja dočakal!“

Vzal hůlečku, šel ze dveři,

šel ke svej prostředni dceři.

„Buděš-li mne ty chovati,

dy už němožu dělati?“

Ona do komůrky vešla,

stary sotorek přiněsla.

„Dy němožetě dělati,

jditě si chleba žebrati.“

Vzal hůlečku a zaplakal:

„Čeho sem se tež dočakal!“

A šel k tej najmladši dceři

a vchazel v strachu do dveři.

„Buděš-li mne včil chovati,

dy ja němožu dělati?“

A hned’ do komůrky vešla,

pěkny kolač mu doněsla.

„Tu matě, tatičku, jeztě,

moje děti mně kolibtě.“

„Dcerko, dcerko moje mila,

tebe sem najvěc bijaval,

včil sem u tebe milosť dostal.“

„Dobře stě to mně dělali,

že stě mne z mladu bijali.“

(Z knihy  Moravské národní písně Františka Sušila)

Balada je v lašském nářečí, jímž se hovoří na severovýchodní Moravě.

http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:97a4eb20-7927-11e3-989f-5ef3fc9bb22f

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

19.05.2016 17:27

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu