-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den. V letech 1700 - 1730 se předpokládám tkalo lněné plátno ručně. Tkalo se jen domácky nebo i v manufakturách? Jaké šíře se v té době plátno tkalo, která byla např. nejběžnější a jaká šíře mohla být největší? Konkrétně se mi jde o plátno malířské. Tkala se širší plátna v zahraničí? Předpokládám, že dovoz byl možný. Předpokládám též, že plátno bylo vždy na obou stranách zakončeno tzv. pevným okrajem, kde se nit útku otáčí a tím nedochází k třepení plátna (tak jako dnes). Děkuji
Dobrý den,
pokusíme se na Vaše otázky odpovědět postupně.
Tkalci byli často sdružováni v cechu, existovala ovšem i necechovní výroba. Tkalcovství mělo vždy blízko k domácí výrobě bez cechovních regulí, proto se také od roku 1755 se stalo svobodným řemeslem, nezávislém na cechovním systému. V první polovině 18. století také fungovalo také nákladnictví a tzv. rozptýlené faktury.
Nákladnictví spočívalo v tom, že řemeslníci dostávali zálohy, půjčky i zálohy na přízi od obchodníků, za práci dostávali od obchodníků mzdu.
Rozptýlené manufaktury fungovaly v severních Čechách, severní Moravě, Slezsku a Sasku. A to tak, že tkalci kupovali přízi u obchodníků a následné výrobky pak zpravidla prodávali stejné osobě.
Faktor neboli obchodník úvěroval tkalce materiálem a financemi, produkt, který od nich převzal, posílal na zpracování dále. O rozptýlenou manufakturu se jednalo z důvodu, že nebyla centralizována na jednom místě.
Největší manufakturu tohoto typu u nás vedl v oblasti Šluknovského výběžku od roku 1713 Angličan Robert Allison.
Co se týká šíře malířského plátna bohužel jsme konkrétní údaje pro léta 1700 - 1730 nenašli. Ale v diplomové práci Restaurování obrazů a jeho financování Kláry Hlaváčkové je část, která se této problematice věnuje. Uvádí, že kolem roku 1500 byla obvyklá šíře plátna 70 cm a ani poté šíře plátna nepřesáhla 125 cm. Pokut bylo zapotřebí větší šířky, bylo nutné k sobě plátna přišít. Podstatný zlom následoval v 19. století, kdy se začalo užívat průmyslově vyrobené plátno.
Žádné záznamy o dovozu plátna ze zahraničí jsme nenašli, pouze zmínky o tom, že bylo vyváženo plátno z Čech do zahraničí. Například Frýdlantské plátno, ale to bylo v průběhu 17. století, prvně se dováželo do Norimberku a později do Hamburku.
Rovněž jsme nenašli, ani informace o podobě okrajů plátna.
Vámi hledané informace by mohly poskytnout tyto instituce:
Knihovna Umprum:
https://www.umprum.cz/web/cs/knihovna
Případně knihovna AVU:
https://www.avu.cz/category/avu-menu/akademie/specializovan%C3%A1-pracovi%C5%A1t%C4%9B/knihovna
http://opac.avu.cz/#!/
Užitečný by Vám mohl být i portál knihoven z oboru umění a architektury
https://artlib.eu/#!/
Ještě je možnost obrátit se na Metodické centrum konzervace:
https://mck.technicalmuseum.cz/poskytovane-sluzby/konzultacni-cinnost/
HLAVÁČOVÁ, Klára. {Restaurování obrazů a jeho financování} [online].
Brno, 2010 [cit. 2020-01-23]. Dostupné z: <https://theses.cz/id/95642s/>.
Diplomová práce.
Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.
Vedoucí práce doc. Ing. František Svoboda, Ph.D..
KARPAŠ, Roman a kol. Jizerské hory. 4, O historii a umění do roku 1813. Vydání první. Liberec: RK, 2019. 456 stran. ISBN 978-80-87100-43-1.
MAINUŠ, František. Plátenictví na Moravě a ve Slezsku v 17. a 18. století. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1959. 245, [1] s. Publikace Slezského ústavu ČSAV v Opavě; Sv. 33.
MYŠKA, Milan, Zdeněk JINDRA, Aleš ZÁŘICKÝ a Ostravská univerzita. Milan Myška: z díla hospodářského historika. Ostrava: Ostravské univerzita v Ostravě, 2010. ISBN 978-80-7368-735-9.
RAK, Petr. Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku. Žehušice: Městské knihy, 2003. ISBN 80-86699-13-7.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
15.01.2020 13:13