Jméno růže

Text dotazu

Proč má tato kniha Umberta Eca název "Jméno růže",
jak názen souvisí s tématem či dějem knihy?

Odpověď

Dobrý den,

vysvětlení názvu knihy najdete na samém konci.

Cituji poslední odstavec knihy str. 412: "Ve skriptoriu je zima, otlačený palec mě bolí. To co jsem napsal, zanechávám nevím komu, nevím už k čemu:

stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus." - Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci.

V článu U. Eca Poznámky ke "Jménu růže" sám autor vysvětluje název a smysl díla. Verš je převzatý z De contemptu mundi od Bernarda Morliacenského, benediktýna z XII. Myšlenka je, že ze všeho, co zmizelo, nám zůstávají jen holá jména.

Eco píše, že název románu má být sám o sobě klíčem k výkladu díla, dále

píše: "Jméno růže, to byla vlastně náhoda, název se mi zalíbil, protože růže je symbolická figura napěchovaná do té míry významy, že skoro už žádný nemá.

(.) Čtenář byl sveden z cesty, nemohl si zvolit žádný výklad, a i kdyby znal všechny možné nominalistické interpretace závěrečného verše, stejně k němu dorazil až na konec, když už si mezitím vybral nějaký výklad sám. Název má čtenáře zmást, a ne ho uvést na správnou cestu."

Jméno růže je postmoderní román, to znamená, že ponechává velký prostor k vlastní interpretaci každého čtenáře. V tomto románu jsou mnohé pasáže odkazem na sémiologii - nauce o znacích.

Zdroje:

*ECO, Umberto. Jméno růže. V Českém klubu 4. vyd. Praha : Český klub, 2007.

429 s. ISBN 80-85637-98-7.

*ECO, Umberto. Poznámky ke "Jménu růže". In Světová literatura. Roč. 31

(1986), č. 2, s. 227-241.

Odkaz na lístek v KATIFU:

(http://katif.nkp.cz/zaznam.aspx?katkey=030gk3&id=106600068&stranka=3)

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

16.02.2010 14:46

Jeroným Klimeš píše:
Pátek 06.11.2020 21:51
Na pozadí stojí středověky filosofický spor, kterému jsem nikdy pořádně nerozuměl, a to spor mezi nominalismem a realismem. Amatérsky to chápu jako spor, zda pojmy, které si vytváříme, například zmíněný pojem "bývalá růže" rosa pristina by reálně existoval i bez lidí, tzn. tak nějak realně jako existuje okolní svět kolem nás, třeba přesličky, proto se tomuto názoru říkalo realismus. Nebo pojmy jsou jen jména v naší hlavě (nomen= jméno, proto nominalismus), tedy když umře člověk, tak zanikají i tato jména, nemají svou vlastní reálnou existenci. Byly to nějaké dozvuky Platonova světa ideí. Jak říkám, nechápal jsem nikdy, co je na tom tak přínosného pro filosofii či zahrádkářství, ale budiž.
Citovaná věta tedy představuje nominalistický postoj: Stat rosa pristina nomine - Bývalá růže stojí (existuje) jen jménem (ergo není to reálný pojem nezávislý na člověku). Nomina nuda tenemus. Držíme pouze nahá jména, ergo naše mysl nenahlíží nějaké reálné pojmy, které existují mimo ni, ale pouze si v hlavě ze jmen vytváří jakýsi model okolního světa. Zřejmě tam hledali následující analogii. Stejně jako smysly člověk poznává psa (něco co existuje reálně mimo něj) tím, že jej vnímá zrakem, tzn. smyslem, tak se očekávalo, že člověk rozumem (tzn. jinou mohutností než jsou smysly, zrak, sluch ap.) bude poznávat pojmy, protože i ty by měly také existovat mimo něj, stejně jako pes existuje mimo smysly. Nominalisté s tím nesouhlasili a říkali - mysl si vytváří jen jména a ty si skladuje v hlavě a nic mimo člověka jim neodpovídá.
Tak doufám, že jsem to vysvětlil tak trochu správně, že mě filosofové neumlátí těmi svými almanachy... :-)
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu