řecký oheň

Text dotazu

Dobrý Den , chtěl bych se zeptat na podstatu
řeckýho ohně ,zda je pravda ,že Kallinikos objevil fosfor a pokud jo, jestli
byl použit v mýtickým řeckým ohni pokud ne ,tak jaký sloučeniny tam byly
přidány?

Odpověď

Dobrý den,

fosfor objevil v roce 1669 (podle některých pramenů se udávají jako správná data objevu léta 1674 nebo 1675) alchymista Hennig Brand, bylo to poprvé, kdy byl objeven prvek, který se před tím v izolovaném stavu nevyskytoval.

Brand fosfor izoloval po dlouhém zkoumání z lidské moči, finální destilát po vyjmutí z vody ve tmě světélkoval a dokonce občas spontánně vzplanul a stoupal z něj hustý bílý dým. Tuto novou substanci Brand pojmenoval fosfor podle řeckého slova fós (světlo) a fóros (přinést).

Vynálezcem řeckého ohně byl prý Kallinikos (Kalinikos). Podle některých publikací tento syrský chemik z Heliopole prozradil recepturu řeckého ohně zbytku řecky mluvících obyvatel Římské říše, kteří s jeho pomocí bránili Konstantinopol proti arabskému tažení, které začalo roku 668 n.l. Podle jiných zdrojů byl Kallinikos křesťanský stavitel ze Sýrie, který kolem roku

673 přeběhl a přinesl si s sebou nejnovější vědomosti o míchání a pravděpodobně i destilaci surové nafty s dalšími přísadami.

Složení řeckého ohně není známo, publikace, které jsme prošli, uvádějí několik možných složení řeckého ohně:

* síra, asfalt, pryskyřice, kuchyňská sůl a pálené vápno (zdroj: Ottova encyklopedie nové doby)

* síra, kalafuna a ledek (zdroj: Encyklopedie Universum)

* síru, ropu a smůla (zdroj: Kniha světových prvenství)

* síra, nafta, smůla, terpentýn a nehašené vápno (zdroj: Válečníci a války ve starověku a ve středověku)

Tato směs se snadno zapalovala, nebylo možné ji uhasit vodou a vyznačovala se dlouhým hořením. Brzy se začala používat jako munice prvních střelných zbraní. Řekové ji na Araby metali z katapultů a lili z kotlů, lodě jimi podpalovali pomocí zápalných lodí. K jejich nejoblíbenějším zařízením patřil dlouhý měděný plamenomet. Řecký oheň se používal ještě ve 13.století.

Poměrně podrobně je užívání řeckého ohně a jiných zápalných zbraní popsáno v knize:

* NICOLLE, David. Středověké obléhací zbraně : Byzanc, islámský svět a Indie 476-1526. Praha : Grada, 2008. s. 34-38. ISBN 978-80-247-2419-5.

Historii řeckého ohně se věnuje i níže uvedená kniha, která je také dostupná v NK ČR:

* PARTINGTON, J. R. A history of Greek fire and gunpowder. Baltimore : John Hopkins University Press, 1999. xxxiv, 381 s. ISBN 0-8018-5954-9. Kniha je částečně volně dostupná na http://books.google.com/books?id=fNZBSqd2cToC.

Řecký oheň je často popisován i na internetu, např.:

* http://www.spstr.pilsedu.cz/osobnistranky/josef_gruber/clanky/greekfir.pdf

* http://www.gamepark.cz/recky_ohen_zahadna_zbran_staroveku_315706.htm

použitá literatura:

* ZÝKA, Jaroslav ; KARPENKO, Vladimír. Praha : Práce, 1984. s. 220.

* STRATHERN, Paul. Mendělejevův sen : putování po stopách prvků. Praha : BB art, 2005. s. 178-179. ISBN 80-7341-543-7.

* RICHARDSON, Mattew. Kniha světových prvenství : jedinečná sbírka největších objevů, nápadů, velkých činů a rekordů. Praha : Albatros, 2006. s. 93. ISBN 80-00-01869-1.

* FEATHERSTONE, Donald. Válečníci a války ve starověku a ve středověku. Praha ; Plzeň : Beta-Dobrovský ; Ševčík, 2001. s. 147-148. ISBN 80-7306-011-6 ; 80-7291-033-7.

* www.cotoje.cz - Ottova encyklopedie nové doby a Encyklopedie Universum

Obor

Chemie. Krystalografie. Mineralogické vědy

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

02.12.2010 10:06