Podnikání u nás - historie

Text dotazu

Dobrý den, zajímala by mne historie podnikání na českém území. Odkdy je tento pojem používán? S kým je spjat?

Mnohokrát Vám děkuji za odpověď!

Odpověď

Dobrý den,
podnikatele lze definovat jako jedince, který vlastní a vede podnik…Jedna z prvních definicí pojmu podnikatel vznikla již v 18. století a za autora bývá považován Richard Cantillon (1755). Tento významný ekonom a publicista pohlížel na podnikatele jako na osobu, která přejímá riziko….“ (Zdroj: ZICHOVÁ, Jaroslava. Živnostenské podnikání. Ostrava: Key Publishing, 2008.)
Heslo podnik, podnikání  viz nikání - sloveso nikati, nikání života - pohyb, vývoj, dění
Zdroj: TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

       Kdy poprvé byl v Čechách použit název podnik, podnikatel, podnikání se nám nepodařilo zjistit. Jisté je, že slovo podnikatel bylo běžně známo již před vydáním Ottova slovníku naučného v roce 1893. Mluví se v něm např. o podnikatelské koalici, které stojí v protikladu ke koalici dělnické. Název podnik, podnikatelé je zmiňován i ve starém spolkovém zákonu 253/1852 ř.z. (Zdroj: ASPI, elektronická právnická databaze).
"V procesu zdomácnění, právního zakotvení i státní regulace úvěrového podnikání v Čechách sehrála rozhodující úlohu šlechta...."
Zdroj: BůŽEK, Václav. Úvěrové podnikání nižší šlechty v předbělohorských Čechách. Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV, 1989.
Čerpáno z internetu:
http://www.ronge.cz/dokumenty/skripta_VS/M_1_dejiny_ekonomickeho_mysleni_a_podnikani.pdf
Aristoteles rozlišoval mezi ekonomikou, která byla v jeho pojetí v podstatě
naturálním hospodářství, a chrematistikou, která byla označením pro peněžní
ekonomiku zaměřenou na dosahování zisku a úroku...
Na Aristotelovo ekonomické učení navázali a dále je rozvíjeli středověcí
scholastikové. Největším z nich byl Tomáš Akvinský (1225 –1274), jehož hlavní
práce má název „Summa Theologica“. Rozpracoval zejména dvě ekonomická
témata. Prvním z nich je otázka spravedlivé ceny, a druhá otázka lichvy. Podobně
jako Aristoteles i T. Akvinský se zabývá problematikou ceny z morálního
hlediska, prodávat zboží za cenu nespravedlivě vysokou nebo nakupovat za cenu
nespravedlivě nízkou považoval za nemorální a hříšné, přičemž přesněji
nestanovil, co je to spravedlivá cena. Pokud se týče lichvy, tu absolutně odsuzoval
a vcelku převzal Aristotelovo stanovisko...

Zajímavé odkazy na internetu:
http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Fakta-o-CR/Historie/Vznik-manufaktur
Za vlády Karla IV. (14. století) došlo v důsledku nuceného odklonu od mezinárodního obchodu k výrazné podpoře domácího podnikání. Podnikatelé získávali četné výsady a bezúročné půjčky....
Vznik manufaktur se v počátku odehrával zcela mimo staré cechovní struktury, které pomalu  ztrácely své někdejší výsadní postavení. Navazoval zejména na rozvinutá domácká řemesla, zejména plátenictví. V raném období se tak jednalo hlavně o tzv. rozptýlené manufaktury. Přadláci a tkalci žili na vesnicích, hlavně v podhorských oblastech, často ještě v nevolnickém poměru ke své vrchnosti. Jejich výrobky vykupovali tzv. faktoři (prostředníci mezi podnikateli a domáckými dělníky), kteří je dodávali do velkých skladů v Lužici a Slezsku, odkud se přes Hamburk vyvážely do Anglie. Faktoři drobným řemeslníkům také práci přidělovali. Celý systém byl organizován za vydatné pomoci zahraničních odborníků povolávaných šlechtickými podnikateli, kteří disponovali potřebným kapitálem i dostatkem pracovních sil. Ostatně výchozí podmínky českých zemí pro rozvoj průmyslové výroby byly ve srovnání s ostatními státy monarchie poměrně dobré. Země disponovala potřebnými surovinovými zdroji i dobrou úrovní řemeslné výroby...
V oblasti textilní výroby pak došlo k dalšímu pokroku, totiž ke vzniku manufaktury centralizované, kde již nebyly jednotlivé fáze výroby rozptýlené mezi na sebe navázané a lokálně rozptýlené dílny, ale výroba byla soustředěna na jedno místo. První takovou manufakturou byla výrobna sukna v Horním Litvínově, založená Janem Josefem z Valdštejna v roce 1693, další pak punčochárna v Oseku, založená při místním klášteře v roce 1695 povolaným saským specialistou. Dalším odvětvím, které dosáhlo velkého rozmachu, bylo sklářství, které se rozvíjelo především v lesnatých a pohorských krajích (Jizerské hory a Pošumaví). Ty poskytovaly jednak základní surovinu pro výrobu skla (křemičitý písek), a jednak dostatek dříví na výrobu dřevěného uhlí nezbytného pro provoz sklářských pecí. Podle dochovaných pramenů tzv. český křišťál dosahoval kvality vyhlášeného benátského skla a představoval jeden z hlavních vývozních artiklů. Díky nižší ceně než zavedené výrobky benátské se prosadil nejen v balkánských oblastech, ale i ve vyspělých zemích západní a jižní Evropy. V průběhu osmnáctého století se kromě výše zmíněných odvětví začíná rozvíjet i cukrovarnictví, výroba porcelánu (Horní Slavkov) a papírnictví.
Zajímavé je, že již tehdy byly položeny základy budoucích průmyslových regionů. A protože první strojová výroba byla vázána na vodní pohon, vytvářela se centra této výroby v oblastech, kde pro to byly příhodné přírodní podmínky při tocích malých, ale vydatných řek (Jizera, horní tok řeky Moravy, Labe a Odry, částečně též Vltava  a další). Jednalo se tedy zejména o podhorské regiony na severu Čech a severní Moravy s převažující soukenickou výrobou, sklářstvím, prvními hutěmi a začínající strojírenskou výrobou. I když vodní pohon později vytlačily parní stroje, tyto regiony si stále zachovaly svůj „průmyslový charakter“, i když postupem doby se výrobní sortiment samozřejmě částečně obměnil. V důsledku napoleonských válek a s tím spojené kontinentální blokády došlo k úpadku tradičních exportních odvětví, jako bylo plátenictví a sklářství, zároveň se však objevila odvětví nová. Kvůli totální absenci dovozu zejména z Anglie se začalo rozmáhat domácí bavlnářství, soukenictví a výroba a zpracování železa, tedy produkce, která až do té doby byla téměř výhradně kryta dovozy...

Z  Internetu dále čerpáno:
Základem drobného podnikání byla a jsou řemesla, která nahradila uzavřenou výrobu v rámci rodinného hospodářství. Jejich největší rozvoj se datuje do období 10. – 15. století, kdy docházelo k prudkému růstu počtu obyvatel a ke vzniku městského typu osídlení v Evropě. Na počátku 13. století docházelo ke sdružování řemeslníků do tzv. cechů. Nejstarší dochovaná zmínka o zřízení cechu pochází z roku 1318 (cech krejčích) a z roku 1324 (cech zlatníků). Prodej jednotlivých druhů zboží a poskytovaných služeb se řídil cechovními předpisy, které upravovaly rovnost při nákupu surovin, regulovaly objem výroby a odbytu, stanovovaly pracovní podmínky a řešily i otázky zaměstnanosti. Vznik cechů je možné vnímat i jako ochranu před nežádoucí konkurencí. Cechy po dobu své existence prošly řadou zlomových období, od absolutní volnosti působení cechů až po jejich násilné rušení. K významnému střetu mezi cechy a panovníkem došlo za vlády Karla IV., který si uvědomoval nebezpečí monopolizace řemesla. Cechovní soustava byla v té době navíc vnímána jako překážka rozvoje nových forem podnikání – manufaktur.
Vznik manufaktur znamenal zásadní přelom v organizování výroby a obchodu, v počátku se odehrával zcela mimo staré cechovní struktury, které pomalu ztrácely své výsadní postavení. V raném období se jednalo hlavně o tzv. rozptýlené manufaktury, vlivem pokroku pak vznikaly manufaktury centralizované, kde již nebyly jednotlivé fáze výroby rozptýlené mezi na sebe navázané a lokálně rozptýlené dílny, ale výroba byla soustředěna na jedno místo. V roce 1739 vydal Karel IV. Generální cechovní artikule, které sjednotily cechovní předpisy v českých zemích. V souladu s merkantilistickou teorií byla pravomoc cechů omezena a jejich činnost podřízena státnímu dozoru. Definitivní konec cechovního zřízení nastal v roce 1860, kdy vstoupil v platnost živnostenský řád vydaný Císařským patentem č. 227/1859 ř. z.
Živnostenský řád upravoval základní práva a povinnosti osob provozujících živnost, stanovoval např. povinnosti při označování provozoven, při oceňování výrobků
nebo při zajištění hygieny. Zároveň byl i sankčním nástrojem a obsahoval řadu donucovacích prostředků, např. možnost zabavit zboží nebo právo zastavit práci strojů či uzavřít provozovnu. Volnost při provozování živností vedla k rychlému nárůstu počtu řemeslníků, ale také k citelnému zhoršení kvality výrobků. To vyvolalo novelu živnostenského zákona v roce 1883, která spočívala v zavedení průkazu způsobilosti k výkonu daného řemesla. Živnostenský řád vydaný za vlády císaře Františka Josefa I. byl převzat jako platná právní úprava i Československým státem v roce 1918 a definitivního zrušení se dočkal až v roce 1965, kdy byl vydán zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce. Až do roku 1989 nebylo živnostenské podnikání nikde právně zakotveno.

O podnikání byste se dočetla např. v následujících knihách:
Základy podnikání : teoretické poznatky, příklady a zkušenosti českých podnikatelů / Jitka Srpová, Václav Řehoř a kolektiv. Praha: Grada, 2010.
Předmět. heslo   podnikání
 podnikový management
 podnikání -- Česko
 podnikový management -- Česko

Šlechtic podnikatelem - podnikatel šlechticem : šlechta a podnikání v českých zemích v 18.-19. století : výstup z mezinárodní konference ... pořádané ve dnech 8.-9.11.2007 Ostravskou univerzitou v Ostravě a statutárním městem Ostrava ... / Jiří Brňovják, Aleš Zářický (eds.)
Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2008
Předmět. heslo   podnikání -- Česko -- 18.-19. stol.
šlechta -- Česko -- 18.-19. stol.
Chronolog. údaj   * 18.-19. stol.

Obor

Ekonomické vědy, obchod

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

07.03.2013 18:30

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu