-
To se mi líbí
-
Doporučit
kde najdu smluvní či obyčejovou úpravu "lazaretní město" a "otevřené město"
velmi děkuji
Dobrý den,
města otevřená jsou podle hesla v Ottově slovníku naučném města neohrazená. Spojení válečné s městem otevřeným nebo lazaretním se nám nepodařilo najít. Vždy je jenom zmiňováno, že se jednalo o město lazaretní, ale přesnější definice, význam není uváděn.
Z práce o Mariánských Lázních se např. dovídáme: Mělo se za to, že lázně byly vyhlášeny lazaretním městem a tím i městem otevřeným. Lazaretní status byl zrušen těsně před příchodem Američanů a město se mělo z příkazu Henleina, který v té době pobýval nedaleko Mar. Lázní, bránit do posledního muže. Zásluhu na tom, proč se město nebránilo, měl okresní velitel, který si byl vědom, že lázeňské město nelze bránit, když je v něm 40 000 zraněných a uprchlíků.
Válečná opatření zcela měnila obraz města. Za rozhodující lze považovat budování vojenských lazaretů, přesun berlínské nemocnice do města a růst přistěhovalců z vybombardovaných měst Německa. Ačkoli Mariánské Lázně nebyly válkou postiženy přímo, přestaly být koncem 2. sv. války lázeňským městem a stále víc byly neoficiálně označovány jako lazaretní město.
Čerpáno z: SOMOL, Antonín, ŠVANDRLÍK, Richard. Lékařství v Mariánských Lázních. Historie, lékaři a lékárníci. Mariánské Lázně: Městské muzeum,2006.
Základy válečného práva se vyvíjely s rozvojem civilizace. Nepsané právo obyčejové se postupně transformovalo do formy písemné. Pravidla války jsou tvořena podmínkami, za kterých stát může zahájit a vést válku, tedy právem na válku (ius ad bellum) a pravidly vedení války a chováním v jejím průběhu (ius in bello).
Zdroj: Závěrečné práce příslušníků 20. KGŠ. Sborník závěrečných prací. Brno: Univerzita obrany, 2007.
Mezi státy i nesuverénními subjekty sehrávají významnou úlohu mezinárodní právní obyčeje. Nepsaná pravidla, jejichž závaznost vyplývá z trvalého a opětovného zachovávání a z přesvědčení těch, kdož je zachovávají, o právní závaznosti těchto pravidel.
Přitom je nutno rozlišovat mezi obyčejovými právními normami vnitrostátními, které platí pouze tehdy, řídí-li se právní vztah právním řádem příslušného státu, a obyčejovými normami mezinárodními.
Právní obyčej není zásadně pramenem českého práva v obvyklém historickém pojetí. V českém právním řádu může být platnost právního obyčeje pouze odvozena od normativního právního aktu, který odkazuje na obyčej na místo výslovné formulace jeho pravidel.
V oblasti čs. mezinárodního práva soukromého však sehrává právní obyčej určitou úlohu. Je tomu tak, protože ve vztazích s mezinárodním prvkem, zejména v mezinárodních obchodních vztazích, se poměrně často používá právního obyčeje.
Dále platí některé zásady mezinárodního práva veřejného, promítnuté do obyčejových norem i jako obyčejové právní normy, resp. právní zásady v mezinárodním právu soukromém v jednotlivých zemích včetně čs. mezinárodního práva soukromého. Tak je tomu např. u zásady imunity státu a jeho majetku, u zásady formální i materiální reciprocity apod.
Platí, že úloha mezinárodního obyčeje je ohraničena normami, vyplývajícími přímo ze zásady státní suverenity.
KNAP, Karel, KUNZ, Otto. Mezinárodní právo autorské. Praha: Academia, 1981.
http://kramerius4.nkp.cz/[…]/uuid:d2887ec0-0265-11e3-9584-001018b5eb5c
Další zdroj:
SEDLAK, Jiří. Ius ad bellum (Právo na válku)? In: Univerzitní noviny. -- ISSN 1211-6866. -- Roč. 10, č. 4 (2003), s. 76-79.
Právo
--
Národní knihovna ČR
11.05.2015 08:00