Inulin je zásobní látka (podobně jako škrob), která se vyskytuje v řadě rostlin, nejvíce v cibulovinách, kořenu čekanky a artyčoku. Inulin se nejčastěji získává z kořene čekanky a používá ve formě jemného bílého prášku téměř bez chuti a bez zápachu.

Patří mezi tzv. nestravitelné oligosacharidy, tzn., že jeho konzumací se nedodává téměř žádná energie. Odolává agresivním žaludečním kyselinám i trávicích enzymům, a tak prochází trávicím ústrojím v podstatě nezměněn. Téměř se nevstřebává do krevního oběhu, a proto přímo nezasahuje do metabolických pochodů v těle. V nezměněné formě se dostává až do tlustého střeva, kde funguje jako zdroj živin (prebiotikum) pro příznivou (probiotickou) střevní bakteriální mikroflóru (bifidobakterie a laktobacily), která je schopna bránit pomnožení nežádoucích bakterií. Kromě toho ve spojení s vlákninou pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, posiluje imunitní systém, zlepšuje trávení, reguluje vyprazdňování a tlumí pocit hladu. Pomáhá předcházet infekčním průjmům. Inulin se tak nepřímo podílí na boji proti střevním zánětům i nádorovým onemocněním tračníku. Dostatečný příjem vede k úpravě konzistence i pravidelnosti stolice, tzn. je účinný i jako lék proti zácpě. Doporučená denní dávka není objektivně stanovena.

Inulin je vhodný zejména pro osoby s cukrovkou. Jeho zvýšený příjem upravuje hladinu cukru v krvi a snižuje vysoký krevní tlak. Bývá využíván jako složka tzv. funkčních potravin.

Výjimečně se může vyskytnout přecitlivělost na inulin, ale jedná se nanejvýš o mírné projevy zažívacích obtíží jako je nevolnost, nadýmání nebo průjem.

Další informace o inulinu nad rámec této odpovědi, např. průběh chemických reakcí, lze poskytnout v předem objednané přehledové studii, která bude ovšem zpoplatněna.