-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, mám dotaz týkajícího se arabského jara. Byla tato vlna protestů očekávána politology a sdělovacími prostředky ve světě, nebo to byla neočekávaná událost?
Dobrý den,
drtivá většina odborníků se shoduje v názoru, že události arabského jara byly pro světovou veřejnost i odborníky překvapením. Za neočekávané se přitom považuje jak vypuknutí první revoluce v Tunisku, tak i rychlé rozšíření revolučních nálad do dalších zemí severní Afriky a Blízkého východu. V úvodu ke sborníku Arabské revoluce, vydanému v r. 2013 nakladatelstvím Academia, čteme:
"Většina specialistů na tuto oblast byla těmito událostmi překvapená stejně jako široká veřejnost. Při pohledu zpět bylo pochopitelně jasné, že mnohé arabské režimy byly zkostnatělé, nepopulární a čelily závažným politickým problémům - o těch ekonomických a demografických ani nemluvě. Přesto se většina odborníků do té doby spíše soustředila na vysvětlování toho, proč na Blízkém východě nedemokratické režimy přetrvávají a jaké jsou mechanismy jejich přežívání. Odpověď pak nacházely zejména v příhodném regionálním uzpůsobení, koloniální minulosti, problematickém vzniku států v průběhu 20. století a jejich robustnosti a zároveň křehkosti, ve finančních pobídkách vyplývajících z toho, že stát ovládal ekonomiku (patrimonialismus), či vojensko-bezpečnostním aparátu a pochopitelně i jeho rovněž pravidelným užívání brutální síly. O všech těchto ohledech odborníci vyjadřovali celou řadu domněnek a hypotéz a většina z nich se počátkem roku 2011 ukázala lichými.
(...)
Vysvětlit ve stručnosti důvody vedoucí k arabským revolucím je stejně obtížné jako jednoduše vysvětlit důvody samostatné existence i přežívání autoritářských režimů na Blízkém východě. Vedle (...) aspektů spjatých právě s autoritářskou povahou režimů se na revolucích podepsala i demografická situace. Zhruba 60 % obyvatelstva arabského světa se nachází pod hranici 30 let. Ve věku mezi 15 a 21 lety, tedy v období vstupu na pracovní trh, je na příklad v Tunisku 29 %, v Egyptě 30 % a v Libyi 34 % obyvatelstva. K tomu je zapotřebí přičíst i vysokou míru nezaměstnanosti právě těchto mladých kategorií populace (...). K nezaměstnaným také velmi často patří absolventi vysokých škol. Všechno toto dohromady samozřejmě tvoří velkou míru frustrace, která se projevila právě v roce 2011. (...) Podobnou měrou se na vzniku revolucí podepsala i potravinová krize. Několik arabských zemí (včetně Egypta, Tuniska a Libye) bylo už začátkem roku 2011 označeno za potenciální oběti potravinových problémů.
(...)
Vedle samotné povahy autoritářských režimů, jejich snahy ustoupit z některých svých slibů vůči občanům a jejich zkorumpovanosti, demografických tlaků, potravinové krize a rovněž vytvoření nového veřejného prostoru pomocí satelitních televizí a internetu je ovšem také nutné brát v potaz proměnlivý lidský faktor a roli neočekávaných a nepředpověditelných události. Revoluce jsou zkrátka komplikované jevy a jejich vysvětlení není možné podle předem narýsovaných linek. Navíc byť všechny tyto faktory promluvily do dění téměř ve všech arabských zemích, nesmíme zapomínat na jejich lokální specifika a odlišný historický i politický vývoj."
Více se o arabském jaru dočtete například v následujících publikacích:
BERÁNEK, Ondřej (ed.). Arabské revoluce: demokratické výzvy, politický islám a geopolitické dopady. Praha: Academia, 2013.
MENDEL, Miloš. Arabské jaro : Historické a kulturní pozadí událostí na Blízkém východě. Praha: Academia, 2015.
KŘÍŽEK, Daniel - TARANT, Zbyněk et al.: Arabské jaro - příčiny, průběh, důsledky : II. díl : Sýrie a Arabský poloostrov. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2014.
BERÁNEK, Ondřej. Úvod. In BERÁNEK, Ondřej (ed.). Arabské revoluce: demokratické výzvy, politický islám a geopolitické dopady. Praha: Academia, 2013, s. 9-22.
Politické vědy. Vojenství
--
Národní knihovna ČR
18.12.2017 08:00