Zámek Hainspach

Text dotazu

dějiny a nejstarší vyobrazení zámku Hainspach/ Hanšpach /Lipová u Rumburka, okres Děčín znám vedutu W. Rau 1850 a skleněné negativy z roku 1930
stále mi chybí regionální vlastivědná literatura 19. století + vyobrazení před rokem 1850 a po roce 1900, dále pak po květnu 1945.
neznám ani německá periodika z okresu Děčín a Šluknovsko, nějaký časopis se společenskou rubrikou z let 1890-1930, kde bych se dozvěděla o majitelích zámku Pamětníci byli vyhnáni a dnešní "nálet" nic moc neví.

Odpověď

Dobrý den,
v našich dostupných zdrojích jsme toho mnoho nedohledali. Doporučujeme Vám, obrátit se přímo na obec Lipová: http://www.lipova.cz/ , kde Vám jistě rádi poradí, kde hledat další informace a zobrazení zámku. Také se zkuste obrátit na Severočeskou vědeckou knihovnu Ústí nad Labem: http://www.svkul.cz/.

Internetové zdroje:

*http://www.hrady.cz/index.php?OID=1581
*http://www.hrady.cz/index.php?OID=2297
*http://www.castles.cz/zamek-lipova/popis.html
*http://www.lipova.cz/zamek-v-lipove.a11.html – zde najdete staré fotografie zámku
*http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=4891 – zde najdete staré fotografie zámku

V knize Jiřího Úlovce Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech (viz seznam zdrojů) najdete na stránkách 439-443 fotografie zámku z roku 1974 a 1988. Zde najdete i pěkně popsanou historii zámku.

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku:

Lipová – starý zámek

15 km západně od Rumburka

Osadu Lipovou, o níž je prvotní písemná zpráva z r. 1418 založil v době vrcholící kolonizace na skolnku 13. stol. nejvyšší pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé. Správním centrem oblasti se stal počátkem 14. stol. nový hrad Honštejn.
Za husitských válek se mnohokrát bojovalo v blízké Lužici a podle dochované tradice bylapři tažení husitů do Německa na podzim 1429 obsazen ai Lipová.
Když Berkové z Dubé postoupili r. 1443 hrad Honštejn saským knížatům a učinili svým sídlem Tolštejn, připadla k němu také obec Lipová. Tolštejnské panství však Berkové z Dubé dlouho neudrželi, neboť r. 1485 je prodali rytíři saského původu Hugoltovi ze Olejnic. Šlejnicové zvelebili svá panství horním podnikáním a hospodařením ve vlastní režii, zejména chovem ovcí.
Podle tvrzení regionálního historika J. Fiedlera vybudovali Šlejnicové kolem r. 1500 v Lipové zámek.
Po smrti Jiřího Olejnice došlo r. 1566 k rozdělení jeho dědictví mezi čtyři syny: Hugoltovi připadly Lovosice, ostatní bratři si rozdělili Tolštejnsko na samostatná panství Rumburk, Šluknov a Lipovou. Panství Lipovou, na němž se při této příležitosti uvádí „rytířské sídlo“, dostal Jan ze Olejnic, který se usadil v Lipové. A. Sedláček uvádí vznik zámku právě do souvislosti se vznikem samostatného panství, tedy po r. 1566.
Rozsáhlým podnikáním se však Šlejnicové zadlužili a museli v r. 1602 panství prodat Kinským. Ale Vilém Kinský ze Vchynic se zúčastnil valdštejnského spiknutí a v r. 1634 byl společně s Albrechtem z Valdštejna v Chebu zavražděn. Panství Lipová propadlo konfiskaci.
Od české komory získal Lipovou darem hrabě Volf Mansfeld, držící od r. 1623 Šluknov. Soustředil tak ve svých rukou území, jež kdysi za Berků z Dubé tvořilo celek. Po Volfovi držel Lipovou jeho syn Karel Adam, po jehož smrti r. 1662 došlo k rozdělení majetku. Lipovou zdědili Marie Markéta, provdaná Slavatová z Chlumu, a její bratr František Eusebius Trautson, děti Kristiny Alžběty z Mansfeldu, provdané Tratsonové z Falknštejna. Později se d+dictví soustředilo v rukách Marie Markéty.
Za ní vypuklo na lipovském panství počátkem dubna 1680 velké nevolnické povstání jako reakce na neúměrné zvýšení povinností kodofikovaných v nově založeném urbáři. Marie Markéta Slavatová prodala r. 1696 panství Lipovou své dceři Marii Anežce, provdané za Františka Viléma Salma-Reifferscheida.
Když Salmové postavili v Lipové u rybníka nový zámek, byl starý zámek v l. 1740-1742 proměněn v pivovar, sýpku a byty zaměstnanců. Těmito přestavbami byl původní ráz objektu zcela změněn, takže v interiéru a exteriéru ztratil znaky někdejšího panského sídla.

Lipová – nový zámek

Sňatkem Marie Anežky Slavatové s Františkem Vilémem Salmem-Reifferscheidem, dědičným maršálkem kurfiřtství kolínského, připadlo panství do dědičného držení Salmů. Místo starého, již nevyhovujícího zámku nechla v l. 1737-1739 Leopold Antonín Salm.Reifferscheid postavit u rybníka nový, barokní zámek, jehož vzhled se do současnosti prakticky nezměnil. Je to zděná, hladce omítnutá dvoupatrová trojkřídlá stavba s valbovou střechou a vikýři. Před zámkem je dvůr otevřený do anglického parku, obehnaného asi 1 m vysokou kamennou zídkou. Na otevřené straně do dvora stojí pravoúhlý portál do výše přízemí s bočními pilastry. Pod francouzským oknem v nadpraží nesou lví hlavice balkón. Nad oknem je trojúhelníkový fronton. Středí část průčelí s rizalitem je uzavřena trojúhelníkovým štítem a hodinovou vížkou. V bočních stěnách křídel jsou pravoúhlé portály v ose se světlíkem. Nádvoří uzavírá terasa vyhnutá nad parkem. Nároží jsou armována, horizontální členění je provedeno kordónovou římsou. Ve středním rivalitu je sdružené okno zavřené segmentovým štítem a reliéfem erbu s korunou, neseným dvěma lvi, se zbraněmi a válečnými emblémy v bocích. Okna jsou pravoúhlá v hladkých rámech. V přízemí jsou místy zachovány valené klenby s lunetami, patra mají ploché stropy. Na nádvoří stojí obdélná kašna s reliéfními sochami na poprsnici.
Salmové drželi panství Lipovou až do r. 1891, kdy vymřeli po meči. Dědičkou se stala Jana Salmová-Reifferscheidová, provdaná za Josefa Osvalda I. Thuna-Hohensteina. O něco později byla Lipová začleněna do kláštereckého thun-hohensteinského fideikomisu.
Za první pozemkové reformy v r. 1924 se stal nový zámek v Lipové soukromým majetkem a po druhé světové válce připadl státu.

Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost:

Haňšpach – tvrz, starý zámek, nový zámek

Podle nepotvrzené domněnky zde stála tvrz již v první polovině 14. stol. Kolem roku 1500 zde vybudovali Šlejnicové zámek ( z dnešního pohledu tzv. „Starý zámek“) Stavební materiál však čerpali z trosek tvrze ve Velkém Šenově. V letech 1737-1739 nechali Salmové místo již nevyhovujícího starého zámku vystavět u rybníka nový – barokní zámek a sousední starý proměnili v pivovar, sýpku a byty sloužících. Dnes jsou ze zámku („nového“) ruiny a bojuje se o jeho záchranu.

Další doporučené zdroje:

*Severočeský kraj v tisku 1990 : soupis publikací a článků.. Severočeský kraj jako celek - Lipová - (zámek). Severočeská vědecká knihovna (Ústí nad Labem, Česko). Ústí nad Labem  : Státní vědecká knihovna, 1998. 254 s. Edice Prameny k souběžné regionální bibliografii Čech a Moravy.

Krajská věd. knih. – Liberec.
Severočeská vědecká knihovna - Ústí nad Labem.

* SUŠANKA, Josef. Zámky, hrady, kulturní památky v Severočeském kraji. Ústí nad Labem : KKCR Kraj. komise cestovnícho ruchu : Kraj. středisko st. památkové péče a ochrany přírody, 1986.

*TALLER, Ivan. Abeceda tvrzí, hradů a zámků našeho regionu. Region Nisa. Roč. 3, č. 105 (19930709), s. 12.

Dostupný v Krajské vědecké knihovně v Liberci.

*VÁŇA, Václav. Dobové litografie severočeských zámků. Ústí nad Labem : Kraj. středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1986.

*ZIERNGIBL, Roman. Geschichte der Propstei Hainspach. München, 1802.


Použité zdroje:

*Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. [Díl] 3., Severní Čechy. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1984. 661 s.

*ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. 1. díl. A-M. 1. vyd. Praha: Libri, 2003.ISBN 80-7277-099-3.

*Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. 1. vyd. Šluknov : Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 250 s. ISBN 978-80-254-1704-1 (váz.).

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

20.05.2010 12:37

Václav Plechatý píše:
Pondělí 17.08.2020 15:11
Nachází se hrobka Mansfeldů na Švihově ? Měl rod Mansfeldů v držení kromě Colloredo mansfeldského paláce u Karlova Mostu i jiné nemovitosti ? Kde je hrob Salmů ?
PSK - admin píše:
Úterý 18.08.2020 18:09
Dobrý den,
v této otázce je třeba rozlišovat mezi samotným rodem Mannsfeldů (- Fondi) a rodem Colloredo-Mannsfeld.

Mannsfeldové byli starou německou šlechtickou rodinou.
"Do Čech se dostala katolická větev rodu v roce 16ЗО, kdy Bruno (+ 1644) zakoupil panství Dobříš. Jeho starší syn byl František Maxmilián (+ 1692). Jeho mladší bratr Jindřich František Mannsfeld (+ 1715) získal italské knížectví Fondi v Neapolsku. I když bylo toto knížectví později prodáno, knížecí titul Fondi rodu zůstal a převzal ho syn zmíněného Františka Maxmiliana, Karel František (+ 1717). Po něm následoval Jindřich Pavel (+ 1780), který měl šest synů, ale žádný z nich již neměl potomstvo. Posledním byl Josef Václav (+ 1780). Dobříš a další statky, erb a jméno převzal kníže František Gundakar Colloredo (1731- -1807), manžel Anny Isabely (1750-1794), dcery zmíněného knížete Jindřicha Pavla z Mannsfeld-Fondi. Spojení jmen bylo potvrzeno v roce 1789. Jméno hrabě z Mannsfeldu užívá v tomto rodu nejstarší syn po dobu života svého otce. Proto bývá někdy mylně zařazován Jeroným (Colloredo-)Mannsfeld (1842-1881), politik a poslanec českého sněmu, který zemřel před svým otcem, a užíval tedy jména Mannsfeld celoživotně."
Zdroj: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Argos. 602. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:48831230-e0c7-11e3-94ef-5ef3fc9ae867
Mansfeldové měli v Čechách rodinnou hrobku v dobříšském kostele Povýšení sv. Kříže: http://ic.mestodobris.cz/[…]/d-465689

Rod Colloredo-Mannsfeldů, který přejal titul a statky Mansfeldů v roce 1789, navazuje na starý původně durynský, podle jiných autorů švábský, rod Colloredo.
"Do Čech se Colloredové dostali za třicetileté války po zavraždění Albrechta z Waldsteina a jeho druhů (v roce 1634). O dva roky později získali bratři Jeroným (1582-1638) a Rudolf (1585-1657) východočeské panství Opočno, zkonfiskované dědicům Adama Trčky z Lípy, zavražděného spolu s Waldsteinem. (...)Vedle Opočna a dalších statků rodiny Colloredo získal sňatkem s Marií Annou Isabelou kněžnou z Mannsfeldu-Fondi (1750-1794) majetek, erb a jméno tohoto rodu, což bylo potvrzeno v roce 1789."
Zdroj: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Argo. s. 146. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:257a8620-e0c6-11e3-94ef-5ef3fc9ae867
Vedle majetku na panství Opočno tak získali též již zmíněné statky na Dobříši a 1879 přikoupili též Zbiroh.
Rodinná hrobka Colloredo-Mansfeldů je v kostele Panny Marie v Opočně: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Panny_Marie_(Opo%C4%8Dno)

Podrobnější seznam majetku, o jehož navrácení žádal tento rod v restituci, byl popsán v knize: ENDA, Josef. Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2010. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:f2b38520-9c78-11e8-a2d0-005056827e52

Rody Salmů v českých zemích:
"(...)Pro české země byly významné dvě posledně jmenované linie. Zakladatelem linie Salm-Reifferscheidt-Hainpach byl starohrabě Leopold Anton (1699- -1760), dědic statku Lipová (Hainpach) ve Šluknovském výběžku. Po něm následoval syn Franz Václav (1747- -1832) a v další generaci Franz Vincent (1774-1842). (...) V další generaci pokračovali na Lipové synovci Franze Vincenta Franz Josef (1819-1891), Alois Josef (1820- -1889) a Jan Josef (1822-1885). Franz Josef, dědic Lipové a Světlé nad Sázavou(...) Ani jeden ze zmíněných bratrů neměl další potomstvo, a tak statek Lipová zdědila jejich sestra Johanna (1827-1892), provdaná za hraběte Josefa OswaldaThun-Hohensteina (1817-1883), který převzal jméno rodu a vytvořil tak linii Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt. Příslušníci této linie drželi Lipovou až do konce druhé světové války. Zakladatelem linie Salm-Reifferscheidt-Raitz byl starohrabě Anton (1728-1769), který částečně sňatkem s hraběnkou Rafaelou z Roggendorfu (1726-1807), částečně koupí získal jihomoravské statky Rájec na Svitavou (Raitz) a Blansko. (...) Starohrabě Anton měl celkem deset dětí, ale většina zemřela v dětském věku. Dospělého věku se dožil Franz Xaver (1749-1822), který si zvolil církevní kariéru a předal nástupnické právo svému bratrovi Karlu Josefovi (...) Jeho syn starohrabě Franz Hugo (1776- -1836) vyrůstal pod otcovým vlivem a zemřel dva roky před jeho smrtí. (...) Dědicem moravských statků byl starší syn Franze Huga Hugo Karel Eduard (1803-1888), prezident moravského zemského sněmu a konzervativní politik. Tři synové Huga Karla Eduarda založili další větve rodu. Nejmladší Erich Adolf (1836-1884) působil jako rakousko-uherský diplomat ve Španělsku. Jeho potomci žijí převážně v Rakousku se jménem Salm-Reifferscheidt-Ungnad-Weissenwolf, získaným adopcí. Prostřední Siegfried (1835-1898) zdědil statek Široké Třebčice u Chomutova, ale později ho prodal. Jeho s yn Erich (1868-1945) vydal v roce 1914 v Sarajevu vlastním nákladem knihu válečných příběhů. Jeho neteř Anna ( 1901 -1975) byla adoptována svým strýcem hrabětem Josefem z Wallisu (1863-1928) a přijala jméno Salm-Reifferscheidt-Wallis. Provdala se za hraběte ze Schaffgotsche a po strýci zdědila moravský statek a zámek Budíškovice. Jinak potomci této větve v českých zemích nežili. Nejstarší Hugo Karel (1832-1890) byl dědicem Rájce a Blanska a knížecího titulu, následoval syn Hugo Leopold (1863-1903). Posledním majitelem těchto statků byl jeho syn, kníže Hugo Mikuláš ( 1893-1946). "
Zdroj: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Argos. 199. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:6e1bfe20-e8c0-11e3-8e46-5ef3fc9ae867
Rodinnou hrobkou větve Salm-Reifferscheidt-Hainpach byl kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vilémově: http://cz.poutni-mista-sluk[…]ti-panny-marie-vilemov.html
Členové rodu větve Salm-Reifferscheidt-Raitz byly pohřbíváni na Hřbitově Salmů v obci Sloup v Moravském krasu: https://pamatkovykatalog.cz/hrbitov-hrabat-salmu-16273007
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu