Sirotčince za 2. sv. v.

Text dotazu

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jak fungovaly sirotčince v ČR během druhé světové války - co se stalo s dětmi, které tam byly, byly sirotčince vůbec v provozu nebo je hromadně rušili, bylo možné a dělo se to, že lidé během války adoptovali takovéto děti? A jak to fungovalo například v Anglii, která nebyla v tak bezprostředním kontaktu s Hitlerem, jako právě ČR?
Děkuji

Odpověď

Dobrý den,

 

o problematice sirotčinců, dětských domovů a vůbec sociální péče v období druhé světové války na našem území jsme bohužel mnoho informací nenalezli. Níže uvedené projité publikace totiž většinou popisují období vznikání dětských domovů a sirotčinců následný vývoj do druhé světové války a poté až vývoj poválečný. Většinou tedy chybí právě Vámi sledované období.

 

Po první světové válce zůstal princip sociální péče o děti v podstatě totožný s předchozím, většinu této péče zajišťovaly dobrovolné spolky a před ústavní péčí se preferovala adpoce v náhradních rodinách. Existovaly snahy o navržení nějaké celkové sítě těchto zařízení a ústavů, byly však přerušeny hospodářskou krizí. Po vypuknutí války se opět sirotčince a podobné ústavy začaly stavět (bylo jich potřeba více pro válečné sirotky), tato situace však vydržela pouze do roku 1942, kdy bylo zakázáno začínání všech nových staveb.

 

Situaci sirotčinců a dětských domovů v období druhé světové války vysledovat pouze například z kusých informací o historii na webových stránkách konkrétních ústavů a institucí, případně z prací věnovaných historii konkrétních ústavů (http://theses.cz/id/tzi52c/?lang=en;furl=%2Fid%2Ftzi52c%2F).

 

Příklady

Dětský domov v Nepomuku:

„V průběhu druhé světové války bylo v domově pod přísným dohledem řádových sester kolem sta válečných sirotků. Byli to jen chlapci. Spali na podlaze, starší po dvou na postelích a jen nejstarší měli svou postel. Ve 14 letech věku odcházeli sloužit k sedlákům „za stravu a byt“. Toto víme z vyprávění bývalého chovance, který přijel do Nepomuku s vnučkou z Ostravy, aby jí ukázal, kde přežil válku a prožil část dětství. Jiný válečný „sirotek“ nám vyprávěl, že on se dostal do Nepomuku proto, že rodina byla pro nacisty nepohodlná a on jako dítě se připletl na místo atentátu na Heidricha. Ze strachu o jeho život jej dobří přátelé rodiny ukryli v našem sirotčinci.“

 

Dětský domov Kašperky:

„Svému účelu sloužila až do 2. světové války, kdy zde byly umístěny rodiny uprchlých Němců.“

 

Dětský domov Uherské Hradiště

„Budova dětského domova byla za okupace zabírána okresním a městským úřadem, zůstaly pouze dvě místnosti pro okresní péči o mládež a sociální pomoc.“

 

Často byly sirotčince a dětské domovy v době války zabírány pro účely Němců (například jako centra pro Hitlerjugend) a děti byly přesouvány do nedostačujících náhradních budov. Nejspíše však, i když v omezeném množství, fungovaly.

 

 

Co se týče Velké Británie, existuje informací více. Z množství různých fotografií (https://www.flickr.com/photos/22326055@N06/) nebo třeba existence diskusních skupin lidí, kteří strávili část nebo celé dětství v dětských domovech (http://growingupinthench.lefora.com/), lze usoudit, že systém těchto ústavů ve Velké Británii fungoval nejspíše lépe než u nás. Existence adopce vyplývá například z příběhu Nicholase Wintona, který posílal děti z Československa do Anglie a předtím jim vyřizoval všechny potřebné doklady a domlouval s anglickými rodinami péči o ně.  

Ve Velké Británii byly děti (ostatně stejně jako třeba i v Německu) posíláni z větších měst na venkov. Důvodem byla snaha odsunout děti z míst, která byla častými cíli bombardování. V mnoha případech se tyto děti staly sirotky, jelikož jejich rodiče zemřeli při bombardování. (http://www.jenx67.com/2013/03/jennifer-chronicles-88-world-war-ii-british-orphans-and-the-silent-generation.html)

Některé děti z britských dětských domovů a sirotčinců byly v rámci kontroverzního migračního schématu Home Children přesunuty do Kanady, Austrálie nebo Jižní Afriky (tedy do kolonií Velké Británie). V době druhé světové války probíhaly migrace těchto dětí do Austrálie. Podle těchto internetových stránek (http://www.childmigrantstrust.com/our-work/child-migration-history) bylo pro tuto činnost hned několik důvodů. Co se týče Kanady, mohly děti představovat levnou pracovní sílu na farmách. V případě Austrálie byla prý cílem podpora rozrůstání poválečné populace této země.

Další informace o dětských domovech ve Velké Británii můžete nalézt například na tomto webu: http://www.childrenshomes.org.uk/NCH/end.shtml.

 

 

 

 

 

Použité zdroje

http://www.ddnepomuk.cz/?page_id=6

http://cs.wikipedia.org/wiki/Nicholas_Winton

http://ddkasperky.cz/aktivity/historie-dd.html

http://www.wintonfilm.com/soutez/nova-literarni-sout.html

FREMROVÁ, Květa. Pražská ústavní péče o sirotky a opuštěné děti v první polovině 20. století. [online]. 2012. 110 s. Vedoucí práce Jana Čechurová. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/87091/.

http://www.kulickovy.estranky.cz/clanky/detske-domovy.html

http://www.detskydomov.com/z-historie/

https://is.muni.cz/[…]/Magisterska_diplomova_prace_IvetaHolasova.txt

http://www.childmigrantstrust.com/[…]/child-migration-history

CLAY, Catrine a Michael LEAPMAN. Panská rasa: nacistické Německo a experiment Lebensborn = [Orig.: Master race]. Přeložil Ivan Ryčovský. Praha: Columbus, 1996, 196 s. ISBN 80-85928-43-4.

MATĚJČEK, Zdeněk a Josef LANGMEIER. Výpravy za člověkem. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1981, 219 s.

TAXOVÁ, Jiřina. Výchovné problémy dětských domovů. 1. vyd. Praha: SPN, 1967, 151, [1] s.

DOLÁK, Miroslav, Jiří KRIPNER, Zdeněk ŠVANCAR a František LUDVÍK. Ústavní a ochranná výchova dětí a mládeže. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958, 199 s.

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Knihovna Akademie věd České republiky

Datum zadání dotazu

15.06.2015 08:00

Ivana Dvořáková píše:
Pátek 03.03.2017 17:53
Dobrý den.

Potřebovala bych vědět, něco o prostředí a jak se žilo dětem v sirotčinci ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Píši román o tom to tématu. O sirotčinci jsem si již hodně načetla, ale nikde nemůžu zjistit, jisté podrobnosti - zdali tam chodily do školy, jestli dostávaly pořádnou stravu, na čem spaly a zdali děti tam oslavovaly narozeniny nebo vánoce?
Předem děkuji za odpověď.
PSK - admin píše:
Čtvrtek 09.03.2017 16:48
Dobrý den,
odpověď jsme Vám zaslali e-mailem. S pozdravem služba PSK
Kristián Kapitančik píše:
Neděle 09.10.2022 22:56
Vážená PSK,

ak by to bolo možné, chcel by som Vás požiadať o zaslanie identických materiálov, aké boli poskytnuté p. Dvořákovej v reakcii na jej vyššie uvedený príspevok. Srdečne ďakujem za Vašu ochotu.
PSK - admin píše:
Pátek 14.10.2022 15:51
Dobrý den, odpověď a odkazy na konkrétní materiály, které jsme před nějakým časem poslali jinému uživateli, již nemáme k dispozici.
Jednoznačné odpovědi přímo na vaše otázky - život dětí v sirotčincích v 20. a 30. letech - jsme nenašli; v knihách jsou bohužel více rozepsány sirotčince ze starší nebo pak mladší doby, o konkrétních sirotčincích, ne obecně. Nejspíš se ale život sirotků v těchto zařízení tolik nelišil. Hospodaření v sirotčincích bylo z velké části odkázáno na dary bohatších mecenášů. Všude se ale snažili, aby děti měly pěkný život už proto, co před příchodem do sirotčince zažívaly. Našla jsem jednu fotografii z roku 1937, nazvanou Štědrý den v domově, na fotce je rozsvícený vánoční stromeček a děti stojí kolem. Pod stromečkem jsou dárky. Je tedy zřejmé, že Vánoce se svým způsobem slavily i v sirotčincích.
Jak se slavily např. třeba konkrétně narozeniny dětí, jsem nenašla, ale dá se předpokládat, že si je pěstouni s dětmi připomínali také. Mohlo to být pro obyvatele domova milé zpestření.
Vybrané zdroje k tématu:
Svatý Gabriel od bolestné Matky Boží, klerik z řádu pasionistů: Aloisius naší doby (1838-1862). V Praze: Školské sestry O.S.F., 1921. s. 150 -151. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:e4d0b540-2563-11e3-bd38-5ef3fc9ae867
Vývoj a dnešní soustava školství. V Praze: Sfinx, Bohumil Janda, 1938. s. 44, 398. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:712cc580-d354-11e3-85ae-001018b5eb5c
HÁJEK, Karel Boromejský. Dítě v ústavě. Praha: Melantrich, 1923. s. 36 - 40. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:44321945-a6e7-4add-a6dc-2e52725ac1c7
KETTNEROVÁ, Anna a BENEŠ, Alois. Pro chlebovou kůrku: [kniha dětství Anny Boudové]. Praha: Práce, 1983. s. 27, 30. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:50f4ef10-c5e8-11e2-8c63-5ef3fc9ae867
FREMROVÁ, Květa. Pražská ústavní péče o sirotky a opuštěné děti v první polovině 20. století. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin, 2012.
https://dspace.cuni.cz/bits[…]?sequence=1&isAllowed=y
Hana Tlustá píše:
Pátek 15.10.2021 21:40
Dobrý večer ráda bych se zeptala na prahu 4 nusle by si dávno ulici táborská 19 tam prý bývá sirotčinec děkuji za informaci
PSK - admin píše:
Pondělí 18.10.2021 09:48
Dobrý den,
Podle informací, které jsme nalezli v literatuře, byl objekt v ulici Táborská od počátku využíván pro mateřskou školu. Žádnou zmínku o sirotčinci jsme nenalezli.
„….historický školní objekt, tentokráte jednopatrová budova Mateřské školy Na Paloučku čp. 122/19 rovněž v Táborské ulici. Mateřská škola v Nuslích byla založena 1. 9. 1909 jako dvoutřídní. Provoz školy byl od 8 do 12 hodina a od 14 do 16 hodin., stravování nebylo zajištěno. Přesnídávku si děti nosily z domova. Později při celodenním provozu docházely učitelky s dětmi na oběd do restaurace. V rohu třídy bylo lůžko pro případ náhlého onemocnění některého dítěte. Hračky byly získávány darem, nebo je vyráběly přímo učitelky z odpadového materiálu, vzniklého při výrobě místních živnostníků.“
Zdroj: BARTOŠ, Jiří et al. Praha 4. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 2001. 242 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-86073-69-6.
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu