Původ příjmení

Text dotazu

Dobrý den,

Ráda bych věděla, jaký je původ mého příjmení Nohavová/Nohava a také by mě zajímalo, kdy byla o tomto příjmení první písemná zmínka (pokud se někde ve vašich zdrojích vůbec toto příjmení bude nacházet).

Předem děkuji za odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

příjmení Vaší rodiny Nohava / Nohavová vzniklo z apelativa noha. První výskyt tohoto příjmení v listinách není znám. Proto alespoň citujeme stručně z historie křestních jmen a příjmení od odbornice D. Moldanové:

„Osobní jméno bylo dlouho jediným nebo alespoň hlavním označením osoby; ještě v 18. století bývaly seznamy osob pořádány podle něho. Jestliže se potom v souvislém textu opakovalo pojmenování osoby několikrát, příjmení se objevilo jen při první zmínce; v dalších případech byla označována jen osobním jménem (1585 Vít Regal- Majdalena, jmenovaného Víta matka). Dědičná příjmení se u nás vyvíjela postupně z nedědičných příjmí (přízvisek), kterými se rozlišovali lidé stejného jména v obci nebo v jiném kolektivu. Samo slovo příjmení dodnes naznačuje druhotný vztah к osobnímu jménu, stálo jen „při jméně“ a doplňovalo je. Nabývalo významu teprve ve chvíli, kdy označení osobním jménem nestačilo к přesnému odlišení osob. Soubor osobních jmen užívaných v příslušném kolektivu byl nevelký. Opakovalo se jich vlastně jen několik. Jejich nositelé se proto odlišovali často rozličnými domáckými (hypoko- nstickými) podobami svého jména. Pro ilustraci uveďme varianty jména Jan: 1567Jan jinak Janoušek šenkýř 1529Janovi řečenému Janák 1454Johannes Geniss dictus 1499Jan Jenišek 1490Jan či Janota literát 1431 erga Joh annem Jantásek 1579Janovi jinak Jankovi v Chuchlíku 1453Johanni sutori dicto Jech 1421 Johannes dicti Jess 1551 Jan jinak Jíša, kovář Jindy se jmenovci rozlišovali označením otce (Janův, Vítův, Jakubův) a též - podstatně řidčeji - označením matky nebo manželky (Manďák, Haničinec apod.). Není třeba zdůrazňovat, že každá generace mohla být označována jiným příjmím (1456Jan Turek, syn někdy Václavuov, Chalupa řečeného), nebo že jeden člověk mohl mít příjmí několik. Hlavně označení podle otce (1676Jan Martinův) vedlo к dědičnosti příjmí a vzniku příjmení (Martinů, později i Martin). Někdy se dědičná jména u rodů udržela přes několik generací, ale také se mohly podoby měnit už za života jednoho nositele (1416 Wanyek Piknosy tj. s malým, špičatým nosem, 1434 Wankonis Piknosek, 1436 Wenceslai Pikus, 1436 Wanconis Piknae). Mnohdy se příjmení drželo, snad vlivem urbářů, tj. knih, do nichž vrchnosti zapisovaly majetek a povinnosti poddaných, spíše na dvorci a na domě než na rodě (1653 Jakub Skuhráček-jmenoval se původněJakub Plocek-přiženil se k dceři Václava Skuhráčka); pamětníci ještě pamatují, že se donedávna na vesnicích rozlišovalo, jak komu říkají podle usedlosti a jak se píše. Ve městech bylo bližší, diferencující označení člověka ještě důležitější než na vsi, protože na poměrně malé ploše žilo více lidí. Poněvadž se městští obyvatelé víc než vesničané od sebe lišili zaměstnáním a původem z různých míst, vystupovala do popředí jako diferencu- jící pojmenování označení podle řemesel (1546 Mikuláš Platnýř), místa původu (1581 Šebestián Záblatský, Jiříka Kováře syn ze Záblatí), domovního znamení (1525Jan od Žab- Jan Žába) či místa bydliště v obci (1585 Šimek pod Skalkou). Podoba a fyzické i duševní vlastnosti člověka byly dalším zdrojem příjmí a příjmení: buď pojmenované přímo (Černý, Veselý, Kučera, Pokorný, Skoupý), nebo nepřímo, přeneseně (Růžička, Jedlička, Bejček, Volek). Podobně se příjmími a příjmeními stávaly charakteristické slovní obraty, narážky na příhody, jejichž hrdinou (často nehrdinným) nositel byl (o jednom rodu Vyskočilů je doloženo, že jeho praděd získal své jméno tím, že při hospodské rvačce vyskočil oknem). Zejména tato příjmení mají výrazně expresívni charakter, ať už nositeli lichotí nebo ho haní či zesměšňují. Naše příjmení vznikala během několika století, od 14. do 18. století, nejprve u šlechty, pak u měšťanů a u svobodných sedláků. Vývoj společnosti a zdokonalování veřejné správy vyžadovaly přesnou evidenci osob: tato potřeba vedla к ustalování příjmení. Po rozmanitých nábězích byla u nás dědičnost a neměnnost příjmení uzákoněna r. 1780. Tehdy také dostali svá příjmení i bezzemci a čeleď. Dnešní grafická podoba příjmení se datuje od poloviny 19- století, kdy došlo к pravopisné reformě, která je základem moderního českého pravopisu.“

Příjmení Nohava má 152 lidí, je na 11124. místě a věkový průměr je 42 let.

Použité zdroje

• MOLDANOVÁ, Dobrava. Naše příjmení. Vyd. 3., (2. v Agentuře Pankrác). Praha: Agentura Pankrác, 2010. 229 s. ISBN 978-80-86781-14-3.

• https://www.nasejmena.cz/[…]/cetnost.php?id=219417&typ=prijmeni

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

29.03.2019 23:12