kostýmní drama

Dobrý den,

slovo kostým pochází z francouzštiny a znamená oblek, oděv, kroj. Kostýmy dělíme na historické, masopustní, karnevalové, divadelní,apod.

V denní módě se termín kostým začal používat později jako označení kompletu kabátu a sukně (kalhot)v dámské módě.

V divadle znamená kostým oblečení herce, tvořící jednu ze základních složek inscenace. Funkcí kostýmu je charakterizovat postavu (historicky, geograficky, společensky, psychologicky) a spoluvytvářet dramatickou akci. Kostým je součástí jednotné scénické masky : kostým, paruka, líčení a bývá zvolen (navržen kostýmním výtvarníkem)adekvátně k dekoraci a vzhledu herce.

V divadelní historii se kostým stával často jediným výtvarným znakem inscenace. V některých typech divadla : antika, evropský středověk, commedia dell’arte, byl kostým určen podle funkce a druhu postavy. Výpravnými nehistorickými kostýmy se vyznačovalo dvorské divadlo renesance a baroka. Zřetel k historické věrnosti kostýmu se uplatňuje od konce 18.století.

Drama (z řeckého

Slovo "drama" původně znamenalo

tanec satyrů, ztělesňující určitý děj, a teprve později jevištní představení, především tragédii. Základní teoretické principy dramatu - jednotu místa, času a děje - zformuloval Aristotelés, poté se staly základem normativní teorie francouzského klasicismu.

Výstavba dramatu je vyvářena podle schematu :

1.expozice - uvedení do děje - vytváří nezbytné předpoklady k porozumění ději 2.kolize - zařazení dramatického prvku - rozpor nebo konflikt - který vyvolává dramatické napětí a potřebu jej vyřešit 3.krize - vyvrcholení dramatu 4.peripetie - obrat a možnosti řešení 5.katastrofa - rozuzlení a očista (katarze)

Dramatickému ději někdy (zvláště v antice), předchází jako samostatný vstupní celek prolog (předehra), který uvádí diváka do následujícího děje podobně jako expozice nebo slouží k vyjádření obecných nadčasových či estetických postojů autora. Drama může být zakončeno epilogem (dohrou), tj. závěrečným proslovem k divákům.

Drama může být psáno prózou (činohra) i veršem (do 11. století), někdy je deklamováno s hudebním doprovodem (melodram), jindy zpíváno (zpěvohra, opera, hudební drama).

V evropské tradici se nejčastěji užívá žánrová diferenciace podle povahy konfliktu: tragédie, komedie, tragikomedie. V antice se k těmto základním žánrům řadilo satyrské drama, žánrové formy frašky (atellana, mímos, pantomímos). Ve středověku se vyvinula hra církevní, mystérium, moralita, mirakulum, k nim se vytvořily jejich komediální protiklady: farce, sottie, formy mezihry (interludium).

Od 19. stol. se v užším smyslu termín drama užívá jako označení hry vážného obsahu.

použité zdroje :

Fr. Trávníček, Slovník jazyka českého, Praha : Slovanské nakladatelství 1950 internetová encyklopedie : COTOJE, http://www.nkp.cz/pages/page.php3?page=sluz_infozdr.php3#cotoje

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kost%C3%BDm

http://cs.wikipedia.org/wiki/Drama