-
To se mi líbí
-
Doporučit
Vážení,
prosím o vysvětlení. Je možné zjistit, proč se potleskem děkuje třeba za
výkony herců v divadle. Vím, že se tleskalo už v antice, ale kdo "tleskl"
první? Proč? Je nějaký vztah mezi potleskem opic a lidským potleskem?
Podobně - dá se zjistit původ gesta ano či ne (pokyvování hlavou).
Děkuji za jakoukoliv odpověď.
Dobrý den,
původ gest ano a ne, tedy přikyvování na znamení souhlasu a zavrtění hlavou v případě nesouhlasu, je spojováno s chováním kojence na matčině prsu.
Většina matek si přitiskne rty dítěte těsně vedle bradavky a dítě potom hýbá hlavičkou nahoru a dolů, aby bradavku našlo. Tento pohyb nahoru a dolů znamená - "ano, mám hlad a chci pít". Když se dítě nasytí, může prs odmítnout jedním ze dvou možných způsobů - může hlavu otočit na jednu nebo druhou stranu nebo ji zvednout. Tím odtahuje ústa od bradavky. Otočení hlavy do strany se stává kroucením hlavou, jež znamená "ne". Většina lidí na světě vykonává tento pohyb, když chce říci "ne". V jedné oblasti tomu tak není - v Řecku. V řecké oblasti se "ne" vyjadřuje zvednutím hlavy nahoru. Takto dávají najevo nesouhlas i v jižní Itálii, což souvisí s obdobím před dvěma a půl tisíci lety Řekové jižní Itálii kolonizovali a zanechali v její kultuře své stopy.
O historii užívání potlesku, případně o spojení tohoto gesta s chováním primátů, se nám zatím nepodařilo vyhledat mnoho údajů. Pokusíme se ještě nalézt bližší informace a v průběhu tohoto týdne Vás bude o výsledku informovat.
použitá literatura:
* FROTSCHER, Sven. 5000 znaků a symbolů světa : podrobný výklad s barevnými ilustracemi. Praha : Grada Publishing, 2008. s. 43. ISBN 978-80-247-2230-6.
* MORRIS, Desmond. Lidský živočich : osobní pohled na lidský druh. Praha :
Knižní klub ; Balios, 1997. s. 22. ISBN 80-7176-529-5.
Dobrý den,
bohužel nedokážeme určit, kdo první v historii lidstva projevil uznání či pochvalu potleskem. V Řecku diváci odměňovali herce potleskem a voláním authis ("ještě jednou"), nelibost dávali najevo syčením, mlaskáním a dupáním. Staří Řekové také předpokládali, že tleskání má vlastního roztomilého bůžka, jemuž dali jméno Krotos.
Tleskat (potlesk - latinsky applausus) bývalo zvykem i v Římě, i když jeho podoba se měnila. Nejprve aplaudující mávali cípem tógy, od dob císaře Aureliána se pak mávalo kusy látky, které se rozdávaly. Později se při aplaudování začali lidé dotýkat prostředním prstem palce (pravděpodobně
luskání) a pěstí dlaně. Běžný byl u Římanů i placený potlesk. Potlesk se vyskytoval v Římě také např. při gladiátorských zápasech, i když z uvedených informací zcela nevyplývá, jakou fyzickou podobu tento potlesk/aplaus měl.
Řecký spisovatel Nicolaus z Damašku ve druhé polovině 1.století př.n.l. ve svém popisu gladiátorských zápasů mimo jiné napsal: "... Někteří lidé často zvali přátele na dobré jídlo, zábavu, ale také aby se společně podívali na dvě nebo tři dvojice gladiátorů. Když se dosyta najedli a napili, povolali gladiátory. A když jeden druhému podřízl hrdlo, radostí zatleskali ...". Při těchto zápasech nikdy nebylo předem jasné, jak dlouho bude boj gladiátorů trvat. Diváci souboj bouřlivě prožívali se svým favoritem, aplaudovali a snažili se ho svým křikem vybičovat k vítězství. U prvních křesťanů byl v chrámu potleskem projevován souhlas s kazatelem.
Jako běžný jev se tleskání rukama rozšířilo po celé Evropě v 17. století. V knize "Dějiny divadla" je možné nalézt i příklady odlišného chování diváků v různých oblastech a obdobích. Např. na přelomu 16. a 17.století se diváci v anglických divadlech chovali způsobem, který dnes spíše odpovídá chování na sportovních utkáních. Kolem roku 1535 do Španělska dorazily první italské kočovné soubory, které začaly hrát v átriích církevních bratrstev. První španělská veřejná divadla byla postavena podle vzoru těchto atriových jevišť a dostala název "Teatro de Corral". Diváci s sebou nosici různá rámusidla, jako píšťalky, řehtačky a svazky klíčů. O úspěchu představení rozhodovali stejně jako v Londýně stojící diváci bouřlivými projevy nelibosti, spokojenost dávali najevo potleskem a voláním "Victor!".
Spojitost mezi tleskáním lidí a obdobnými pohyby u opic jsme v prověřené literatuře nenalezli, i když mnoho lidoopů má podobná gesta jako lidé, tato gesta však mohou mít odlišný význam. Např. šimpanz, který se poleká, se často dotkne druhého šimpanze nebo ho obejme. Když šimpanzi pociťují velkou radost, poplácávají se navzájem, líbají se a objímají. Stejně tak šimpanzi dotýkají, líbají, poklepávájí si různé části těla v případě, že se delší dobu neviděli, míra těchto gest souvisí s postavením obou zvířat ve skupině a jejich vzájemným vztahem.
Informace o historii potlesku můžete nalézt i na následujících stránkách:
* http://www.britannica.com/EBchecked/topic/119756/claque
* http://www.retrobibliothek.de/retrobib/seite.html?id=100903
* http://www.ukqna.com/education/3242-3-edu-ukqna.html
použitá literatura:
* Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí.
20.díl, Pohora - Q.v. V Praze : J.Otto, 1903. s. 333
* Encyklopedie antiky. Praha : Academia, 1973. s. 154.
* PAVIS, Patrice. Divadelní slovník. Praha : Divadelní ústav, 2003. s.
313-314. ISBN 80-7008-157-0.
* BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny : Divadelní ústav, 1999. s. 77, 219, 241. ISBN 80-7008-096-5 ; 80-7106-364-9.
* GRONEMEYER, Andrea. Divadlo. Brno : Computer Press, 2004. s. 78-79. ISBN 80-251-0208-4.
* MEIJER, Fik. Gladiátoři. Praha : Aurora, 2006. s. 21, 143-144. ISBN 80-7299-085-3.
* LAWICKOVÁ-GOODALLOVÁ, Jane van. Ve stínu člověka. Praha : Mladá fronta, 1978. s. 224-229.
vse
--
Národní knihovna ČR
06.09.2010 08:06