-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobry den,
je mozne aby nemecky resp. latinsky pisana literatura (cca 16.- 17.st.)
rozlisovala medzi bömisch a wendisch/windisch v zmysle ceský a slovenský?
aky je historicky vyznam slova wendisch/windisch?
Dobrý den,
omlouváme se za opožděnou odpověď na Váš dotaz. Podle Ottova slovníku naučného používali Germáni a Gallové jména Vendi, Vendové, Veneti, Venetové či Vindi pro pojmenování svých slovanských sousedů. Z těchto výrazů se vyvinuly i pojmy Wenden a Winden
Nejednoznačný a často pejorativní výraz "Wenden" užívalo německé obyvatelstvo pro označení Lužických Srbů, používaly se však i jiné výrazy, jako např. "Spreewälder". Etnické označení Lužického Srba zní v hornolužické i v dolnolužické srbštině stejně, totiž "Serb", ale Dolnolužičané - tedy "Dolne Serby" - jsou spíše zvyklí na německé pojmenování "Wenden" nežli "Sorben". Oficiální pojmenování "Sorben" se v německém prostředí rozšířilo až po 2.světové válce.
Výraz "Winden" se v němčině používal pro označování Slovinců. Podle kroniky tzv. Fredegara je první doloženou historickou osobností v čele výchoalpských Slovanů vévoda Valuk, který byl současníkem Sámovým (623-658). Uvádí se, že vládl zemi (marce) Vinidů, tj. Slovanů. Pánem Vindické marky, která ležela na pomezí Kraňska a Charvátska, byl na krátký čas ve 13.století i Přemysl Otakar II, ve 14.století se pak Vindická marka stala součástí habsburského panství. Pojmy "Slovinec", "Slovan", slovinský jazyk, slovanská jazyková příbuznost se poprvé objevily v dílech slovinských protestantů v 16.století.
Slovinský dramatik a historik Anton Tomaž Linhart ve svém díle Pokus o dějiny Kraňska a ostatních zemí jižních Slovanů v Rakousku (1789-1791) upřesnil a určil pojem jednotného slovinského národa žijícího mezi Drávou a Jaderským mořem a odmítl pojmenování "Kraňci" a "Vindové". Jedním z mála politických výdobytků revoluce 1848-1849 bylo úřední uznání Slovinců (v němčině "Slowenen") jako etnicko-národní individuality. Staré jméno "Vindové" (Windische) přežívalo v neoficiální, pokleslé rovině a bývalo později zneužíváno k bagatelizaci požadavků jazykové a národní rovnoprávnosti Slovinců.
Domníváme se, že možnost záměny Slováky se Slovinci vysvětluje část hesla Ottova slovníku naučného věnovaná právě Jihoslovanům - Slovincům:
Jihoslované - národopis - Slovinci: ...[Jihoslované] tvoří severozápadní čásť jižního Slovanstva. V své řeči nazývají se Slovenci (číslo jednotné Slovenec, Slovenka, e s přízvukem), své krajiny Slovensko, svůj jazyk slovenski; český název jest odůvodněn potřebou rozlišování od Slováků a vyslovováním u některých Slovinců samých (na př. ve Štýrsku). Jméno Slovenec pochází od názvu celého slovanského kmene a užívá se ho ještě u Trubara a Dalmatina (v l. 1550, 1578) ve formě Slověn (= Slovan)...
Pojmy Wenden a Winden uvádí např. i "Slovník česko-německý" z roku 1935:
* Wende, Wendin (Name eines slawischen Stammes in der Lausitz [jméno slovanského kmene v Lužici]) = Vend/Vendka, Srb/Srbka (v Lužici)
* die Wenden - Vendové, Srbové (lužičtí)
* Winden - Vendové (eine slawische Stamm [slovanský kmen])
Bohužel se nám nepodařilo v prověřené literatuře zjistit, do jaké míry se označení windisch/wendisch objevovalo v německých, respektive latinských textech 16. a 17.století. Historická označení "Wenden" a "Winden" se u Lužických Srbů a Slovinců užívala až do 20.století, respektive 19.století. Z tohoto důvodu se domníváme, že ve Vámi zmíněném 16. a 17.století šlo o běžné pojmenování těchto národů a mohlo být v listinách a dokumentech užíváno.
Pokud máte o tuto problematiku hlubší zájem, doporučili bychom Vám konzultovat Váš dotaz s odborníky (např. Ústav českých dějin FF UK - http://www.ff.cuni.cz/FF-7408.html a Ústav slavistických a východoevropských studií FF UK - http://www.ff.cuni.cz/FF-7368.html).
použitá literatura:
* KALETA, Petr. Češi o Lužických Srbech. Praha : Masarykův ústav - Archiv AV ČR, 2006. s. 12, 16. ISBN 80-86495-41-8.
* Lužičtí Srbové - malý slovanský národ v Německu. [Budyšin] :
Lužickosrbská kulturní informace při Domě pro lužickosrbskou lidovou kulturu, [1996].
* Ottův slovník naučný - http://www.cotoje.cz
* Dějiny jihoslovanských zemí. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998.
s. 16, 104, 168, 270. ISBN 80-7106-266-9.
* STERZINGER, J.V.; KABEŠ, Kamil. Encyklopedický německo-český slovník = Enzyklopädisches Deutsch-böhmisches Wörterbuch. IV.díl. V Praze :
Nakladatelství J.Otto, 1935. s. 1365, 1396.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
26.01.2010 11:55