-
To se mi líbí
-
Doporučit
Kdy se u příjmení vypouští "e" (Blažek-Blažková) a kdy se nevypouští?V týdeníku
Rozhlas č.26/2013,str.25 dole "Kotenův podnik....".Nemělo by být správně např.
Kotnův podnik stejně jako Blažkův podnik?
Dobrý den,
tento dotaz je spíše pro Ústav pro jazyk český AV ČR. Odpověď najdete v Internetové jazykové příručce na stránkách tohoto ústavu, viz níže
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=320
1 Jména zakončená ve výslovnosti na tvrdou nebo obojetnou souhlásku Jména zakončená ve výslovnosti na souhlásku tvrdou nebo obojetnou kromě -s, -z, -x skloňujeme podle tvrdého mužského vzoru „pán“. Vedle neproblematických cizích i českých jmen skloňovaných pravidelně (Novák, Brown, London, Nezval, Čechov, Gogh) sem spadají také jména orientální...
1.1 Jména, která mají před koncovou souhláskou pohybné -e-, -o- či -a- (Štěpánek, Machek, Vepřek, Strnadel, Pavel, Chmel, Nobel, Karol, Dubak, Winter, Wolker) V případě pohybného -e- jde o tyto typy jmen: jména zakončená na -ek (Štěpánek, Zdenek, Machek, Prošek, Macháček, Vepřek), -el (Zavřel, Strnadel, Pavel, Karel, Chmel, Nobel, Havel, Menzel) a -er (Wolker, Winter, Peter, Kanzelsberger, Dientzenhoffer). Dále sem patří jména slovanského původu s pohybným -o- či -a-, např. Pavol, Karol, Dubak apod.
a) U jmen zakončených na -ek v nepřímých pádech pohybné -e- vypouštíme (2. p. Zdenka, Štěpánka, Machka…). Mluvnice připouštějí výjimku tam, kde by vypuštěním samohlásky mohla vzniknout obtížně vyslovitelná souhlásková skupina (2. p. Vepřeka i Vepřka; 5. p. Vepřeku i Vepřku). V takových případech je obvykle rozhodující rodinná tradice nositele jména. Pohybné -e- lze rovněž ponechat u jmen jiného než českého původu, případně těch, jejichž nositel je cizinec, i když původ jeho jména může být český, resp. slovanský (Jelinek – 2. p. Jelineka; 5. p. Jelineku).
b) Jména zakončená na -el ve vypouštění -e- kolísají. U jmen běžných, obvyklých, zpravidla původně křestních (i když mohou být ve funkci příjmení) se pohybné -e- v nepřímých pádech vypouští (2. p. Pavla, Karla, Havla), u českých jmen, kde -e- je součástí kmene slova, se ponechává (2. p. Zavřela, Strnadela, Chmela). U jmen cizího původu záleží na tom, zda je nositelem cizinec (pak se -e- obvykle ponechává: 2. p. Nobela, Schlegela), nebo Čech. Pokud je nositelem jména Čech, rozhoduje rodinná tradice, zda -e- ponechávat, či vypouštět (2. p. Menzela i Menzla – 5. p. Menzele i Menzle). Pokud se -e- ponechává ve výslovnosti, zachovává se v nepřímých pádech i v grafické podobě. Pokud se -e- nevyslovuje, v grafické podobě ho v nepřímých pádech vypouštíme (Schlegel [šlégl] – 2. p. Schlegla [šlégla] × Schlegel [šlégel] – 2. p. Schlegela [šlégela]). Ponecháváme ho vždy tam, kde by jeho vypuštěním vznikla obtížně vyslovitelná souhlásková skupina. V 5. p. mají tato jména koncovku -e (Pavle, Zavřele, Schleg(e)le, Chmele), ale u některých jmen (tam, kde se pohybné -e- nevypouští) se objevuje i koncovka -i, u některých jmen dochází ke kolísání (Gabrieli i Gabriele, Rafaeli i Rafaele, Nobeli i Nobele, Anděli i Anděle). Zvláštním případem je jméno Michael. Čteme-li jej česky, má v 5. p. koncovku -i (Michaeli), čteme-li jej anglicky [majkl], má koncovku -e (Michaele [majkle]).
c) Stejné pravidlo platí i pro jména zakončená na -er: Je-li nositelem jména cizinec, pohybné -e- obvykle ponecháváme: 2. p. Wintera, Fostera, Petera (stejný tvar pro angl. [pítra] i sloven. [petera]). Pokud je nositelem Čech, opět je rozhodující rodinná tradice nositele jména. Pokud se -e- ponechává ve výslovnosti, zachovává se v nepřímých pádech i v grafické podobě. Pokud se -e- nevyslovuje, v grafické podobě ho v nepřímých pádech vypouštíme. Z toho důvodu mohou některá jména kolísat (2. p. Wolkera i Wolkra, Langera i Langra, Richtera i Richtra). Pohybné -e- ponecháváme vždy tam, kde by jeho vypuštěním vznikla obtížně vyslovitelná souhlásková skupina (Vinkler – 2. p. Vinklera). Pokud rodinný úzus nositele jména neznáme, je vhodnější pohybné -e- v nepřímých pádech zachovat. Vlivem zmíněného kolísání může docházet v 5. p. k hláskovým změnám: Pokud vynecháme pohybné -e-, může dojít k měkčení r v ř: Wolker – Wolkře i Wolkre, Langer – Langře i Langre, Peter [pítr] – Petre [pítre] i Petře [pítře] (zde ovšem může dojít k záměně s tvarem odvozeným od české podoby jména Petr: Petře [petře]). Pokud pohybné -e- ponecháme, k měkčení v 5. p. nedochází: Peter – Petere [pítre], Wolker – Wolkere [volkre] či [volkere], Langer – Langere [langre] či [langere]. Ve jménech zakončených na souhlásku a -r dochází k měkčení v 5. p., pokud je taková rodinná tradice nositele jména: Langr, Richtr, Zubr, Mistr, Šnajdr – 5. p. Langře i Langre, Richtře i Richtre, Zubře i Zubre, Mistře i Mistre, Šnajdře i Šnajdre...
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
26.07.2013 10:38