vojna

Text dotazu

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda to bylo lepší když byla povinná vojenská služba nebo když není ?
Předem děkuji za odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za zajímavý dotaz!

Základní vojenská služba a její pro a proti jsou často diskutovaným tématem a lze na něj pohlížet z několika perspektiv.

Hlavní funkcí povinné (neboli základní) vojenské služby je funkce bezpečnostní – vojáci absolvují výcvik ke způsobilosti a schopnosti bránit či bojovat za stát v případě nutnosti.

Nutno podotknout, že tzv. branná povinnost všech občanů a občanek ČR nikdy nezanikla, dokonce ani v roce 2004, kdy byla základní vojenská služba zrušena. V praxi to znamená, že v případě vnějšího ohrožení země by po 72 dnech od vyhlášení krizové situace mohly být spuštěny odvody.

Mimo to v současnosti Česká armáda čítá asi 18 800 aktivních vojáků a 1200 rezervistů. Dále se může jedinec dobrovolně přihlásit na dobrovolný armádní výcvik a v případě potřeby tak rovněž na bázi dobrovolnosti bojovat.

Hlavním argument, který je PRO povinnou vojenskou službu je to, že v případě nenadálého ohrožení státu bude stát pohotový a obranyschopný – jelikož bude mít neustále k dispozici vycvičené vojáky a vojačky. Pokud by byl stát napaden, nebo by bylo například třeba pomoci bránit jiný stát, je možné, že členů armády by nebyl dostatek. V takovém případě by se muselo přistoupit k náboru řad civilního obyvatelstva a těm by chyběl vojenský výcvik.

V době míru se však zdá profesionální armáda jako postačující řešení. Nepochybně také z finančních důvodů – jelikož stát v době základní vojenské služby svým členům hradí stravu, ubytování, výcvik, plat a navíc přichází o pracovní sílu potenciálně ekonomicky aktivních jedinců.

ČESKO. Armáda, branné zákony, civilní služba: armáda, branný zákon, základní služba, náhradní služba, zálohy, vojáci z povolání: podle stavu k 1.6.2003. Ostrava: Sagit, 2003. 160 s. ÚZ: úplné znění; č. 379. ISBN 80-7208-366-X.

http://www.penize.cz/zamestnani/307754-ocima-expertu-schopen-odveden-zpatky-k-povinne-vojne#rating307754_35

http://zpravy.aktualne.cz/domaci/povinna-vojna-jeden-z-mytu-roku/r~1b5612f886b211e49bec0025900fea04/

http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/obnoveni-povinne-vojny-zbytecne-a-drahe-mysli-si-poslanci/r~99587724c7ec11e4b8ba0025900fea04/

Často také lze narazit na argument, že vojenská služba, udělala „z kluků chlapy“ - utužila jejich sílu jak po fyzické, tak po psychické stránce. Na vojně se totiž dospívající chlapci museli vyrovnávat s odloučením od domova, tvrdým režimem, fyzickým výcvikem a samozřejmě s neodmyslitelnou šikanou z řad starších „mazáků“.

Vojenská služba byla mnohými považována za jakýsi přechodový rituál z dospívání do dospělosti. Funkce tzv. přechodových rituálů je slavnostní uvedené z jednoho společenského postavení do dalšího, obvykle kvalitativně vyššího. Mnohé primitivní kultury, své dospívající chlapce v rámci rituálu tetují, dají jim za úkol ulovit zvíře, či nějaký čas přežít sám v divočině. Socioložka Jiřina Šiklová uvádí, že "Vojna se stala v mužské společnosti jakýmsi znakem separace od rodičů,".

Od roku 2004, kdy byla v ČR vojenská služba zrušena, tedy vlastně podobný rituál, který by podstupovali všichni chlapci, chybí. 

http://www.lidovky.cz/kdyz-byla-vojna-jako-kojna-dc0-/nazory.aspx?c=A060410_130957_ln_nazory_vvr

Perspektiva genderových studií oproti tomu zase pokládá otázku, zda je soubor ideálních „mužských“ vlastností, které po našich chlapcích a mužích očekáváme a požadujeme, a který se utužuje právě na vojně, správně nastaven.

Prostřednictvím socializace (proces, v rámci něhož si lidé předávají a normy) se již od dětství učíme, jak vypadá a chová se „správný“ muž a „správná“ žena. Přitom z řad výzkumů máme potvrzeno, že to, jak pojímáme svá pohlaví, je do velké míry naučené kulturou.

S muži máme v naší kultuře spojené například vlastnosti a činnosti jako bojovnost, odvahu, sílu, samostatnost a schopnost finančně zabezpečit rodinu. Na druhou stranu jsou zde i vlastnosti, které máme naopak spojené s ženami a pokud jimi oplývá muž, je považován za „zženštilého“ a jeho chování za nevhodné. Mezi tyto vlastnosti patří například citlivost, skromnost a péče o druhé (o děti).

RENZETTI, Claire M. a CURRAN, Daniel J. Ženy, muži a společnost. Překlad Lukáš Gjurič. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. 642 s. ISBN 80-246-0525-2.

Vyvstává tedy otázka, zda je vlastně toto svým způsobem striktní rozdělení rolí pro obě strany výhodné. Tvrdá „maskulinní ideologie“ na vojně, muže bezpochyby vystavuje stresu, tlaku a vzájemně je utvrzuje o tom, že projevovat emoce a chovat se tak „zženštile“, je něco nepřípustného, což může být ve výsledku pro muže spíše negativní.

Je tedy očividné, že na Vaši otázku neexistuje jediná správná a špatná odpověď, zůstává to vždy otázkou názoru. Doufáme, že jsme Vám problematiku alespoň trochu přiblížili a že si na věc uděláte svůj vlastní (správný) názor.

Můžete nahlédnout i do knih a článků, z kterých jsme čerpali, či si například vypůjčit jednu z mnoha biografických knih, kterou doporučujeme níže.

Doporučená literatura:

VANEK, Marcel. Blbnutí v zeleném. 1. vyd. Praha: Milahelp, 2008. 283 s. ISBN 978-80-903909-4-2.

Obor

Politické vědy. Vojenství

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

12.10.2016 13:45