Velká Tresná

Text dotazu

Chtěl bych Vás poprosit o rozluštění ofoceného již přepisu urbáře kunštátského panství obce Velké Tresné z roku 1678. Jedná se mi o rentu jednotlivých usedlostí. Z té doby znám zlatý ( ten se vyskytuje až ve finálním sumáři obce na závěr ), z drobných tehdejší doby znám krejcar ( to bude zřejmě gr za hodnotou ) a pak již jenom denár ( ten se asi znázorňoval písmenem d ). V těchto znacích tehdejších peněz se však nevyznám, můžete mi, prosím, pomoci?

Odpověď

Dobrý den,

v době druhé poloviny 17. století  se používala celá řada platidel. Přes snahu sjednotit používanou měnu na území habsburské monarchie, se občas stále vyskytovala i starší či zahraniční měna.  Běžně se ovšem používaly následující mince:

"Peněžní systém monarchie byl i nadále ( po roce 1659) rozdělen na dvě skupiny vyráběných platidel: tzv. "hrubé" mince s vysokým obsahem drahého kovu, jejichž platební síla se měnila (stříbrné tolary a zlaté dukáty), a "běžné" mince krejcarového systém, jejichž peněžní početní jednotku představoval "zlatý rýnský" rovnající se 60 krejcarům. Starší domácí krejcarové mince, ražené od roku 1624, zůstaly v platnosti a jejich nominálová struktura se nezměnila: tříkrejcar, krejcar, grešle (tři čtvrtiny krejcaru), trojník (půlkrejcar) a fenik (čtvrtkrejcar). (...) Až do roku 1659 zůstával největší "běžnou mincí" tříkrejcar, nazývaný tradičně "groš". Obsah stříbra v nových "běžných" mincích byl však již relativně velmi nízký a také kupní síla tříkrejcarů ve srovnání s počátkem 17. století výrazně poklesla. (...) Novinkou měnové reformy z roku 1659 se proto stalo zavedení "běžných" mincí vyšších nominálů. Panovnická komora rozhodla o zavedení výroby vyšších krejcarových nominálů, desetikrejcarů a patnáctikrejcarů. Ražba vládních desetikrejcarů trvala jen krátce. Od roku 1661 byla jejich výroba v podstatě nahrazena zavedením ještě jednoho druhu běžných mincí střední platební síly, a to šestikrejcaru. V českých mincovnách začala jeho ražba roku 1664. Šestikrejcary a patnáctikrejcary představují nejtypičtější mince dlouhé vlády císaře Leopolda I. (1657 - 1705). (...) Šestikrejcar platil stejně jako dva domácí vládní tříkrejcary ("groše"). Tříkrejcaru se tehdy tradičně říkalo "český", zřejmě proto, že kdysi býval ekvivalentem pražských grošů z první poloviny 16. století, jež obíhaly ještě v době třicetileté války.  Proto se v době císaře Leopolda I. v Čechách ujalo pro nově zavedené šestikrejcary označení "dvougroš", "dvoučeskej" nebo "dvoučeskán"; pro patnáctikrejcary analogicky "pětigroš", "pětičeskej" nebo "pětičeskán".

Druhou úroveň peněžního oběhu tvořily "hrubé" mince, zlaté dukáty, stříbrné tolary a násobky či díly těchto mincí. Byly určeny hlavně k zahraničnímu obchodu a k platbě velkých částek. Stříbrné tolary z této doby jsou poměrně vzácné."

(VOREL, Petr. Od pražského groše ke koruně české: průvodce dějinami peněz v českých zemích. 2., rozš. vyd. Praha: Havran, 2004. s. 217 - 218.)

Vývoj platebních jednotek na Moravě v daném období sleduje podrobně disertační páce:  https://is.muni.cz/th/25243/ff_d/Text_dizertacni_prace.pdf

Jako početní jednotky na Moravě se v této době užívaly:  zlatý rýnský, zlatý moravský, moravská hřivna, vídeňská kopá, moravská kopá a moravský tolar.

(hodnota těchto početních jednotek - viz výše uvedená disertační práce

Text urbáře je psán německy, zkratky peněz tedy budou pravděpodobně taktéž z němčiny. Německé názvy výše uvedených platidel by mohly být obsaženy v knize:

* KASALICKÝ, Václav a LUTONSKÝ, Boleslav. Německo-český slovník pro genealogy. Vyd. 1. Praha: Česká genealogická a heraldická společnost, 1997. 123 s. Vademecum genealoga; sv. 3. ISBN 80-238-1121-5.

Další použitá a doporučená literatura:

* HLAVÁČEK, Ivan, NOVÝ, Rostislav a KAŠPAR, Jaroslav. Vademecum pomocných věd historických. 3., opr. a dopl. vyd. Jinočany: H & H, 2002. 544 s. ISBN 80-7319-004-4.

* VOREL, Petr. Od pražského groše ke koruně české: průvodce dějinami peněz v českých zemích. 2., rozš. vyd. Praha: Havran, 2004.

* PETRÁŇ, Zdeněk. Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky. 4., opr. a aktualiz. vyd. Praha: Libri, 2013. 319 s. ISBN 978-80-7277-518-7.

* LUTONSKÝ, Boleslav. Lexikon genealoga. Vyd. 1. Praha: B. Lutonský, 2003. 432 s. Editio optima. Vademecum genealoga; sv. č. 7. ISBN 80-238-9557-5.

* HÁSEK, Václav, ed. Sborník učebních textů kurzu pro pokoročilé [sic] rodopisce. V Praze: Česká genealogická a heraldická společnost, 2007. 301 s. Schola genealogica ac heraldica nova; sv. 3. ISBN 978-80-239-9854-2.

* Chocholáč, Bronislav, Poddanský úvěr na Moravě v 16. a 17. století. Bronislav Chocholáč. In: Český časopis historický. Praha : Historický ústav AV ČR 99, č. 1, (2001,) s. 59-84.

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

25.02.2014 10:45

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu