-
To se mi líbí
-
Doporučit
Prosím, jak vzniklo slovo "mírnost". Děkuji
Dobrý den,
podstatné jméno mírnost je rodu ženského, skloňuje se podle vzoru kost. Jako synonyma k slovu mírnost lze v některých případech použít např.: shovívavost, vlídnost, pokora, laskavost, tichost, jemnost, klidnost, poddajnost a další.
Mírnost ve smyslu zachovávat ve všem mírnost - podnebí, rozsudku, v jídle... je odvozeno od mírný (-ně, -nost) - nepřesahující, zachovávající míru, neveliký, ne prudký, ne krutý...; mírnost v jídle, pití... = střídmý.
Zdroj: TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.
Mír - slovo všeslovanské (staroslovansky mir`) - mírný, smířiti, smír, příměří.
Zdroj: HOLUB, Josef, LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967.
Podrobnější heslo, viz níže:
Staročeské mír i mier; staročeské mířiti i mieřiti - smiřovati, novočesky jen (u)smířiti, -řovati, smír, mírný, smírný, smířlivý, smírčí, příměří... Podoby s ě (ie) vzešly asi podvědomým zmetením s měr- (v. míra). - Toto slovo mír, znamenající pokoj, klid, je příbuzno s litevským rimstú rimti a rýmau rymóti býti kliden. U nás výchozí slovesa zanikla, kromě toho nastal přesmyk r-m > m-r.
Mír ve významu svět, staroslovansky v ruštině, srbochorvatštině a ukrajinštině, v češtině použito jen ve slově vesmír. Význam se dá pochopit, neboť mír donedávna u Rusů bylo shromáždění všech dospělých obyvatelů vesnice. To se konalo kdykoli bylo potřeba urovnat rozepře apod., podobné bylo i v Řecku a u Indů aj.
-mír, -měr ve vlastních jménech (Jaromír, Jaroměř) je asi příbuzno z germánského -mär (Valdemar)
Míra, staročesky miera - nádoba s názvem měřice, odtud měřičné za mletí...
Mírný - ve smyslu pouhý z latinského merus - pouhý, samý, čirý, nesmíšený
Mírný - pokojný, klidný od podstatného jména mír
Zdroj: MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Lidové nakladatelství, 1997.
Jazyková poradna, Internetová jazyková příručka, Ústavu pro jazyk český AV ČR na http://www.ujc.cas.cz/ uvádí odkazy na dvě slovníková hesla:
SSČ
mírný příd.
1. projevující se malou mírou určité vlastnosti (zprav. vhodně): mírný vítr slabý (× silný, prudký); mírné stoupání nenáhlé; mírné podnebí; mírné (zeměpisné) pásmo
2. (o člověku) zachovávající malou, vhodnou míru: mírný kuřák
3. zachovávající mír v jednání, nevýbojný, mírumilovný, klidný 3, tichý 3: mírný soused; mírná povaha;
mírně přísl.: mírně klasifikovat shovívavě; mírně řečeno;
mírnost, -i ž
SSJČ
mírný příd.
1. zachovávající nevelikou, náležitou míru v různých projevech (op. prudký): m. vítr slabý; m-á zima; m-é podnebí (op. drsné); m. šum; jet m-m klusem, m-m tempem nepříliš rychlým; m. krok; m. úklon neveliký; mluvit m-m hlasem slabým; m. člověk umírněný, zdrženlivý; užít v řeči m-ch slov zdrženlivých; m-é stoupání, m. svah nenáhlý; m-á bolest malá, snesitelná; m-é ceny poměrně nízké; m. v pití střídmý; m. trest malý; zeměpisné m-é pásmo, m. zeměpás mezi obratníkem a polárním kruhem na severní i jižní polokouli
2. zachovávající mír v jednání, nezavdávající příčinu ke sporům ap.; mírumilovný, pokojný, klidný: m. člověk; m-á povaha
†3. v míru konaný; zjednávající smír: za m-ch časů za míru; - m. list ;
→ přísl. mírně: m. trestat; m. klasifikovat, soudit shovívavě; - spor m. narovnán;
mírno: bylo klidno a m.;
→ podstatné mírnost, -i ž.: m. v jídle; zachovávat m. ve všem; m. podnebí
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
25.02.2014 09:35