-
To se mi líbí
-
Doporučit
Z čeho pochází označení "kádr", používané před
rokem 89, a jak by bylo možné jej definovat? Děkuji.
Dobrý den,
slovo "kádr" se do češtiny dostalo přes němčinu (něm. Kader) z francouzštiny (franc. cadre) = rámec. Do francouzštiny bylo pravděpodobně přejato z italštiny (ital. quadro = čtverhranný rám, čtverec), a to z latinského quadrus.
Slovník spisovného jazyka českého z roku 1989 uvádí:
"kádr -u. m. (z fr.) 1. soubor osob n. věcí tvořících stálé jádro, pevný základ nějakého celku: stálý kádr pracovníků, spolupracovníků, kádr armády; kádr voličů, stoupenců politické strany; kádr odběratelů novin, posluchačů rozhlasu; voj.(dříve) stálý rámcový útvar kmenový, složený zvláště z důstojníků a poddůstojníků z povolání, doplňovaný v případě potřeby záložníky a branci; sídlo (posádka) tohoto útvaru: sloužit u kádru; nastoupit službu u kádru; přeneseně zelený kádr, zelené kádry (za 1. světové války) vojenští zběhové skrývající se v lesích 2. kádry, -ů m. pomn.(z rus - fr.) skupina politicky i odborně vyspělých pracovníků v něj. prostředí socialistické společnosti; zaměstnanci, pracovníci vůbec: rozmístění kádrů; vedoucí kádry politické strany; školení stranických kádrů; kulturní kádry ČSM; kádry odborných pracovníků; střední technické kádry; dobré velitelské kádry (v armádě); kádry jsou zárukou výstavby socialismu; péče o kádry, o růst kádrů;
- kádr, -a m. polit. slang. - politicky i odborně vyspělý člověk
- kádrový, příd.: kádroví dělníci (továrny) stálí; voj. (dř.) kádrový útvar, rámcový; kádrový výcvik u kádru; kádrová politika týkající se výchovy, prověřování a rozmisťování kádrů; kádrový posudek o někom - o jeho politické a odborné vyspělosti; odpovědnost za kádrovou práci; kádrová evidence závodu, ústavu; (dř.) kádrový referent, odbor, kádrové oddělení; kádrová komise provádějící kádrování přísl. kádrově: kádrově posílit vedoucí místa; kádrově hodnotit; kádrově vyhovovat"
(Zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. sv. II. H-L. 2., nezměn. vyd. Praha : Academia, 1989. s. 259.)
Použitá literatura:
* HOLUB, Josef. Stručný etymologický slovník jazyka českého : se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1967.
* MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
10.05.2011 09:10