Ruce a ruky

Text dotazu

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jak je to s používáním slov ruky x ruce. Ve škole jsme se učili, že ruky mají neživé věci (např. semafor), zatímco člověk má ruce a že tedy pokud mluvíme o člověku, musíme říci, že má např. svůj osud ve vlastních rukou, nikoliv rukách. Chci se zeptat, zdali toto pravidlo stále platí, nebo zda se něco změnilo, neboť stále častěji právě v souvislosti s člověkem slýchávám (mnohdy i z úst známých televizních moderátorů), že má to či ono ve vlastních rukách.

Odpověď

Dobrý den,

skloňování množného čísla ruce jsme našli v internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český Akademie věd. V poznámce se uvádí, že duálové tvary (rukou i rukách) používáme při označení částí těla. V případě, že se jedná o přenesený význam, užíváme tvary druhé. (ruk, rukách, rukami)

Podrobnější pojednání o jazykovém problému i s vysvětlením, jak v češtině vznikl, jsme našli na internetu v článku časopisu Naše řeč (viz text a odkaz níže).

Protože jsme knihovníci, nikoliv jazykoví specialisté, k dalšímu vysvětlení jazykového jevu doporučujeme se obrátit na jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český Akademie věd: http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/.

ruka

rod: ženský

příklady: Pepa na vlastních rukách/rukou nesl raněného srnce.
O mechanických rukách našeho stroje není třeba vést dlouhé řeči.
Ať Pepa mával rukama sebevíc, vlak zastavit nedokázal.
S pěti mechanickými rukami dokážou naše přístroje zpracovávat materiál mnohem efektivněji.

poznámky k heslu: Tzv. duálové tvary (rukou/rukách, rukama) používáme při označení částí těla. V případě, že se jedná o přenesený význam, užíváme tvary druhé (ruk, rukách, rukami).

http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=ruk%C3%A1ch&Hledej=Hledej#bref2

Pozůstatky dvojného čísla v češtině (oběma rukama)

Hovoříme-li o kategorii čísla, je třeba se alespoň stručně zmínit o tom, že v jistém období svého vývoje měla čeština i tzv. číslo dvojné neboli duál. Vedle jedné soustavy tvarů pro číslo jednotné a druhé pro číslo množné existoval pro ohebná slova ještě třetí soubor tvarů, který byl užíván v případě, byly-li osoby, věci atp. právě dvě.

Tato gramatická kategorie již v češtině dávno zanikla (nyní ji najdeme jen v několika málo slovanských jazycích, např. ve slovinštině), přesto však po sobě zanechala několik stop, které jsou patrné i v současné češtině. Narazíme na ně při skloňování podstatných jmen označujících párové části těla – ruce, nohy, oči, uši – a číslovek – dva, oba, dvě stě (viz Dva, oba).

Ruce, nohy, oči, uši, ramena, kolena

Pokud podstatná jména ruce, nohy, oči, uši označují části těla lidí či zvířat, jsou v 7. p. mn. č. zakončena na -a, a to i v případě, že jde o zdrobněliny stejného významu (tedy ‚části těla‘). Jestliže jsou tato podstatná jména rozvita přídavnými jmény, zájmeny či číslovkami, i ony budou zakončeny v 7. p. mn. č. na -a.

Naopak, neoznačují-li zmíněná jména části těla, ale předměty, jevy, které pouze části těla připomínají, skloňují se pravidelně podle svých vzorů, např. řemeslník se šikovnýma ručičkama × hodinky se zlatými ručičkami — dítě vztekle kopalo nohama × židle s přeraženými nohami — brouk třepal svýma malýma nožičkama × na stolku s ocelovými nožičkami — dívka s krásnýma očima × žena s oky na punčoše — morče zamrkalo očkama × motýl s modrými očky na křídlech — zajíc zastříhal dlouhýma ušima × košík s velkými uchy. Ale: má zlaté ruce — mechanické ruce (nikoli *ruky) — bránil se holýma rukama — stroj s ocelovými rukami.

Podstatná jména rameno, koleno ve významu ‚části těla‘ mají ve 2. a 6. p. mn. č. od původu duálové tvary: ramenou, kolenou: sundal náklad z ramenou (i z ramen) × blížíme se k jednomu z ramen řeky — nesl dítě na ramenou (i na ramenech) × vrtule na ramenech vzducholodí — zvedl lokty z kolenou (i z kolen) × poškození u kolen potrubí — klečel na kolenou (i na kolenech) × stopy po svařování na kolenech výfuků.

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7388

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Knihovna Filozofické fakulty UK

Datum zadání dotazu

01.10.2014 14:52