Rozdíl mezi koláčem a buchtou

Text dotazu

Dobry den, zajimalo by me, jaky je rozdil mezi buchtou a kolacem. Dekuji

Odpověď

Dobrý den,
hranice mezi buchtami, vdolky a koláči je poměrně tenká a vágní.  Běžně se ovšem pod pojmem buchta rozumí pečivo z kynutého těsta, které má hranolovitý tvar a je plněné sladkou náplní.  Obecně se pojmem buchta označuje též moučník z  tzv. lepšího druhu těsta (z piškotového, těsta kypřeného práškem do pečiva).

Koláčem je většinou nazýváno pečivo z kynutého těsta z bílé mouky, převážně kulatého tvaru, pečené v peci nebo v troubě na plechu. Koláč bývá mazaný nebo plněný nádivkou (tvarohovou, makovou, povidlovou, hruškovou, jablkovou, ořechovou, ovocnou...) Pojmenování uvedených moučníků se mění dobově a  regionálně, někdy se zase jedním termínem označovaly různé druhy, velikosti a tvary.

U buchet se můžete setkat s různými krajovými názvy jako měchury, mochury, rozpeky, rozpíčky, baby, zahýbáče, hnětky aj. Často byly nazývány též podle druhu náplně: sliváky, makovníky, tvarožníky, zelníky, mrkváky, mrkvance apod.

Ve starším období se termínem buchty rozuměly také knedlíky (stále místy v j. Čechách) noky a někde pokrmy z litého těsta. Na Moravě (kromě Hané) buchty v českém pojetí neznali, podobné pečivo nazývali vdolky, vdolečky, makovníčky, pagáčky, bobále (aj.) Termín buchta se zde používal pro lepší druh pečiva, nejčastěji ve tvaru věnce či bábovky.
Pokud se podíváme do historie stravování našich předků, české buchty patřily mezi tradiční štědrovečerní pokrmy a bývaly nezbytným pohoštěním pracovníků při některých pracích v hospodářství a součástí odměn. Jak je zřejmé i z českých pohádek, jednalo se o pokrm, který si s sebou často brávali lidé na cesty a nezřídka kdy jej přinášeli jako dar příbuzným či známým.

Dalo by se říci, že koláč byl pečivem ještě o něco svátečnějším a obřadnějším. Velké koláče figurovaly např. při svatbách, při odchodu čeledi ze služby, pekly se při rodinných  událostech a o výročních svátcích, v období Vánoc, Velikonoc, o poutích, letnicích, o posvícení.  Pečení koláčů bylo spjato též se svatodušními svátky zvanými dokonce někdy svátky koláčové. Zajímavostí je, že koláče patřily též mezi poplatky, které odváděli poddaní své vrchnosti světské i církevní ještě v 1. polovině 19. století. Podobně jako buchty i koláče byly součástí odměn čeledi, kantorům, pastýři - slouhovi, kováři a jiným obecním zaměstnancům a také součástí koled. V celé řade obřadností přejal koláč někdejší úlohu chleba.
Tvar, vzhled, symboly i jména vypovídají o jejich určení nebo funkci: dítě, bolestník, radostník, žalostník, koutní koláč, nevěstinský koláč, vrkoč, calta, měchura, hřebac, homole, štrycla, spleták, skládanec, plástovák apod. Na Moravě se můžete setkat s frgály (Valašsko) či táči (koláč ve velikosti na celý plech). V některých oblastech Moravy se koláče  spíše podobají vdolkům. Jsou kulaté, nejsou ovšem otevřené a plněné z vrchu ale uvnitř (jako české buchty).
Specifickým druhem byl svatební koláč. Znakem svatebního koláče byla mimořádná velikost. Údajně se kvůli němu boural i pecní otvor a na jeho pečení se půjčoval veliký obecní pekáč. O svatební koláč se dělili všichni přítomní hosté. Pekla ho nevěstina kmotra a přinášel se do svatebního domu rituálním způsobem. Přicházel pro něj průvod za doprovodu muzikantů, na hlavě ho nesl kmotr (družba), který s ním po příchodu k nevěstě třikrát obešel svatební stůl.
Termín koláč měl v minulosti též širší význam. Označoval odměnu vůbec, v užším smyslu úplatek. V tomto smyslu se můžete dodnes setkat s rčením "brát koláče" (úplatky) či "snědl koláč" ( dal se podplatit).

 

Použité zdroje

* BROUČEK, Stanislav, ed. a JEŘÁBEK, Richard, ed. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007. 3 sv. ISBN 978-80-204-1450-2.
* KAREŠ, Jiří. Moravské koláče a české buchty. 1. vyd. Praha: Agentura VPK, 2006. 106 s., [12] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7334-084-4.
* ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. 1. vyd. Praha: Triton, 2011. 444 s. ISBN 978-80-7387-421-6.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

07.05.2015 21:30

AdPa píše:
Středa 05.08.2015 15:34
Zdravím,

přidávám pár sesbíraných hanáckých doplnění.
Táče, koláče z kynutého těsta, přes celý plech, nahoře s ovocem, sypané drobenkou se na Hané nazývaly též LEJANCE (lívance).
Plněné ovocné knedlíky z kynutého těsta: Pukače
Buchty (po našem BOCHTE) se opravdu na Hané pečou, mají stejný hranatý tvar jako ty české.
Ale vdolky to je úplná věda:
velké - žnové, později zvané mašinové, dostávali jako výslužku lidé najatí k sedlákům na žňové práce
vyškovské - vdolky které se dělily na čtyři dílky, na plech se vešly 4 nebo 6ks
vdolky nedělní - tak akorát do ruky
svatební vdolečky (historie posledních cca 100let) - malinké plněné tvarohem a rozinkou, čím menší tím lepší. Traduje se pověra, že kdo sní "na bráně" (rozlučka se svobodou) nebo na svatbě rohový koláč (pečený v roku plechu), ten se do roka vdá nebo ožení. Proto se tyto dávaly bokem a matka svatby jimi hostila svobodnou mládež. Pečení vdolečků před svatbou se ještě v nedávné době účastnily ženy z rodiny nebo sousedství, byl to obřad kde byly přesně rozdělené role. Pomoc při pečení se nehonorovala penězi, ale oplácela se.

AdPa
PSK - admin píše:
Středa 05.08.2015 15:47
Dobrý den, děkujeme za doplnění velmi zajímavých informací! Služba PSK
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu