-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den mohla bych se zeptat jaká řemesla byly za karla IV. A případně stránku na které to hledat.
Dobrý den,
velmi pěkná kniha, kde se můžete dočíst mnohé zajímavé o řemeslech ve 14. století, resp. i obecně ve středověku u nás, je "Středověké město v Čechách a na Moravě."
Zajímavý je fakt, že než se prohloubila dělba práce mezi městem a venkovem, museli se městští obyvatelé starat o opatření potravin a zabývali se proto rostlinnou i živočišnou výrobou. Ta během 13. a 14. století ve městech rychle ustupovala, ale v různé míře se nadále chovala drůbež, vepřový a v menším rozsahu i hovězí dobytek. Větší podíl si udrželo zemědělství v poddanských městech a městečkách. Hlavním výrobním odvětvím měst a jejich charakteristickým znakem byla po celý středověk řemesla. Na jejich úrovni a rozsahu zpravidla záviselo celkové postavení města. Ve městech všech druhů měl určující roli místní trh. Z hlediska řemesla se jím rozuměl objem výroby, který nacházel odbyt jednak ve vlastním městě, jednak v jeho přirozeném venkovském zázemí, v městské oblasti ekonomicky vyjadřovaném známým mílovým právem.
Již od 13. století se v našich zemích setkáváme se specializací, rozrůzněním řemesel na užší obory. Ve většině měst počtem převažovala nezbytná potravinářská řemesla, ve větších městech už byla jejich škála různorodější.
Níže Vám uvádíme některé z řemesel. Jedná se pouze o výčet v vybraných oborů spolu s jejich stručnou charakteristikou. Více informací se můžete dozvědět v doporučené literatuře.
Výroba piva - již v minulosti se jednalo o řemeslo mimořádného významu. Pivo se nejprve vařilo ve všech domech, jejichž majitelé měli plné měšťanské právo. Postupně prošel proces výroby změnami a to se projevilo oddělením činnosti sladovníků a pivovarníků.
Výroba těžších lihovin - začala k nám pronikat ve 14. století, od páleného "zženého" vína až po náročnější destiláty. Vyráběli je apatykáři (prodáváno jako lék), později přímo paliči vína, vinopalníci či mořipivové.
Řezníci - i přes přetrvávající domácí chování zvířat se ve městech uživili řezníci. Zabývali se hlavně prodejem čerstvého masa. Brzy se toto odvětví štěpilo na další povolání, např. jateční pracovali na jatkách zvaných též kytlof; uzenáři; lojovníci, svíčkaři a mydláři zpracovávali vedlejší produkty.
Výroba oděvů - pláteníci se ve městech vyskytovali ojediněle a patřili k chudší vrstvě; opakem bylo soukenictví, jež vyrábělo tkaniny z vlny. Ve výrobě bot a oděvů postupně vznikla dvě hlavní řemesla, krejčovské a ševcovské. Další oděvní řemesla pak souvisela s růstem nároků obyvatel, vznikali tak kloboučníci, stuhaři, čepičkáři, rukavičníci apod.
Práce se dřevem - původně byli tesaři, stolaři, kolaři, postupně se k nim přidávali bednáři, židelníci a truhláři, rourníci, lžíčníci.
Práce s kovem - z univerzálního oboru se postupně také vyvíjeli specializovaní řemeslníci, např. podkováři, zámečníci, výroba předmětů pro domácnost (mědnáři, pánvičníci, nůžkaři), výroba zbraní (mečíři, ostrožníci apod.)
Stavební odvětví - stavitelští a kameničtí mistři, parléři, kameníci, zedníci + další řemeslníci podílející se na stavbách sklenáři, řezači, brusiči kamene.
Hrnčíři - navzdory potřebnosti tohoto řemesla zůstávali tito lidé na nejnižších stupních hierarchie řemesel
Skláři - ve větším měřítku se řemeslo rozvíjelo právě od 14. století.
Pro snadnější řízení, přehled i dohled nad a mezi řemesly vznikaly řemeslnické organizace, známé jako cechy. Ty vznikaly koncem 13. stol. a počátkem 14. století; první dochovaná statuta z roku 1318 náležela pražským krejčím.
Zajímavý může být i přibližný počet řemesel ve městech - podle hrubého odhadu měla velkoměsta více než 200 řemesel, naše velká královská města 50-100, v menších královských a v poddanských městech byl maximální počet 50, v městečkách 10-20. Ve staročeském překladu Historie trojánské autor vypočetl a také určitým způsobem popsal 143 řemesel.
* HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě. Vyd. 1., (Celkově 2., rozš. a upr.). Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 712 s. Česká historie; sv. 20. ISBN 978-80-7106-543-2.
Obsah: http://toc.nkp.cz/NKC/201001/contents/nkc20092025719_1.pdf
* VONDRUŠKA, Vlastimil. Život ve staletích: lexikon historie. 14. století. Vyd. 1. Brno: MOBA, C2011. 125 s. ISBN 978-80-243-4243-6.
Obsah: http://toc.nkp.cz/NKC/201107/contents/nkc20112192525_1.pdf
* WINTER, Zikmund. Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. století. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. vii, 976 s. Spisy musejní; č. 170.
* ČESAL, Aleš a HERZINGER, Roman. Labyrintem středověku: kouzla a rituály starých cechů. Praha: XYZ, 2007. 194 s. ISBN 978-80-7388-012-5.
Obsah: http://toc.nkp.cz/NKC/200802/contents/nkc20071751454_1.pdf
* UNGER, Josef. Archeologie středověku: odraz života lidí v archeologických pramenech. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. 55 s. Materiály pro studium archeologie; sv. 4. ISBN 978-80-7041-766-9.
Obsah: http://toc.nkp.cz/NKC/200811/contents/nkc20081818071_1.pdf
* NEKUDA, Vladimír. Středověká vesnice na Moravě. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2007. 223 s., [16] s. barev. obr. příl. Prameny k vývoji a kultuře Moravy; sv. 12. ISBN 978-80-7275-071-9.
Obsah: http://toc.nkp.cz/NKC/200711/contents/nkc20071718506_1.pdf
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
12.02.2016 16:41