Zdroj: Základní agrotechnika a herbologie (přednášky České zemědělské university Praha) http://www.unium.cz/materialy/czu/fappz/prednasky-m14213-p1.html

1.4. Rajonizace zemědělské výroby...........................................................str. 29

Při stanovení struktury plodin a struktury zemědělské soustavy v daném krajinném prostoru je třeba přihlížet nejen k povaze a jakosti půd ( = půdní typy, půdní druhy, geologicko-petrografický substrát, přirozená úrodnost půdy aj.), ale i k podnebí (klimatu) a ke všem ostatním přírodním podmínkám - ke svažitosti půd, nadmořské výšce apod.

Tato kritéria jsou zahrnuta v tzv. rajonizaci zemědělské výroby, tj. třídění územírepubliky do výrobních typu, výrobních oblastí, podoblastí (Rajonizace zemědělské výroby -1960):

Nejdříve šlo v rajonizaci o rozdělení území do 4 výrobních typu (kukuřičný, řepařský, bramborářský a horský) s podtypy dělenými podle půdních druhu. V této klasifikaci byly určeny i zóny vhodnosti pěstování zemědělských plodin a chovu hospodářských zvířat;

V současné době byla tato klasifikace (od 1.1. 1989) zcela přetvořena do pětizemědělských výrobních oblastí (kukuřičná, řepařská, obilnářská, bramborářská a pícninářská). Každá se 4 až 6 podoblastmi a tzv. produkčními třídami zemědělské půdy a z nich odvozených produkčních skupin podniku. Na základě bonitace půd z r. 1971 bylo celkem vyčleněno 42 bonitních tříd. Tato nová klasifikace slouží i vyměřování zemědělské daně, event. i k diferenčním příplatkům (dotacím).

ZEMĚDĚLSKÉ SOUSTAVY V MINULOSTI, DNES A V BUDOUCNU …  str.2

Geografie zemědělství

historie rajonizace zemědělské výroby

Rajonizace zemědělské výroby v ČR