-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, chtěl bych zjistit původ příjmení "Heyduk" - "Hejduk".
Petr heyduk
Hejduk, Hajduk - A hajduk = ozbrojený osobní sluha (sedával na kočáře vedle kočího), dráb (z maď.)
Vladimír Šmilauer v časopise Naše řeč uvádí:
Hajduk
Slovo hajduk, slovensky hajdúch, německy Haiduke, Heiducke (odtud je i příjmení Heyduk), vykládá slovník Holubův i Vášův z turečtiny (přes maďarštinu). To je stará etymologie Miklosichova, uveřejněná v pojednání „Die turkischen Elemente in den südost- und osteuropäischen Sprachen“ 1884: základem je prý osmanské h’ajdud. Ale od té doby se názory změnily; už na příklad Bernekrův slovník pokládá slovo maďarské za domácí. V maďarštině zní hajdú, hajdu; k tomu je plurál hajdúk, hajduk, přejímaný ve významu singuláru, jako to bývá u předmětů inklinujících k pojímání kolektivnímu (srv. koks, keks, notes, což jsou všechno vlastně plurály). Vedle této formy, nejčastější i v jazycích balkánských, vyskytuje se tam i forma s d na konci: snad tu je východiskem maďarský akusativ (hajdut).
Co se maďarského slova týče, vykládá se z hajtó, participia slovesa hajtani, hnáti; tedy „ženoucí, honec“. Změna koncového -ó v -ú je zcela běžná a i na změnu jt v jd najdeme doklady (fajt > fajd, majt > majd).
Jak se však slovo hajdú od původního významu „honec“ dostalo k významu „lehký pěšák“, který má v době historické? Horger v „Magyar szavak története“ se domnívá, že prvními hajduky byli honci, kteří dopravovali voly z Dolní země do velkých měst, zvláště do Vídně, a na ochranu svěřeného stáda byli dobře vyzbrojeni. Myslím však, že je mnohem přirozenější viděti v maďarském hajtó překlad českého slova honec, které od dob velmi starých (jistě nejméně od XIII. stol.) znamenalo vojáka předvoje, lehce vyzbrojeného a nepřítele spíše jen znepokojujícího než s ním bojujícího.
K hajduku se váže i pojem Hajdúci, tzn.
Hajdúci (řidč. hejduci)
Vojenská jednotka usadivší se 1605 okolo Debrecína, pak soudní služebníci a služebnictvo magnátů, později také váleční dobrovolníci na Balkáně bojující proti turecké nadvládě v 17.-19. století.Více také na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Hajduci
Prameny:
MOLDANOVÁ, D. Naše příjmení. 2. vyd. Praha : Agentura Pankrác, 2004. 62 s. ISBN 80-86781-03-8.
ŠMILAUER,
Vladimír. Výklady slov. Naše řeč. 1937, roč. 21, č. 7, Dostupný také z
WWW: <http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3202#_ftn1>.
Universum : všeobecná encyklopedie ; 3. díl, F-H. 1. vyd. Praha : Odeon ; Euromedia Group, 2000. 383 s. ISBN 80-207-1063-9.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
26.07.2011 14:25