-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, potřeboval bych podrobnější informace k 1. protifrancouzské koalici. Děkuju
Dobrý den,
jako první protifrancouzskou koalici označuje literatura a historiografie systém spojeneckých smluv, který na základě iniciativy Anglie postupně uzavřely také Španělsko, italští panovníci, papež a většina říšskoněmeckých panovníků proti revoluční Francii na počátku roku 1793. Fakticky je nutné do první protifrancouzské koalice zahrnout i Rakousko, Prusko, Rusko a Sardinské království. Rakousku vyhlásila Francie válku již v dubnu 1792 se záměrem porazit tohoto významného reprezentanta feudálního světa a válku vedla za svobodu národů. Posléze se přidali Prusové, Rusko a Sardinské království (Piemont).
Počátky konfliktu je nutné hledat již v roce 1791. Po nezdařeném pokusu o útěk panovníka za šlechtickou emigrací s cílem ukončit (za podpory Rakouska a Pruska) revoluci v červnu 1791 a po uzavření Pilnického prohlášení (dohody Pruska a Rakouska o snaze potlačit fr. revoluci a restaurovat absolutistickou monarchii) se revoluce stala evropským problémem.
Revoluční Francie prostřednictvím Národního shromáždění odhlasovala vyhlášení války proti Rakousku v dubnu 1792. V červenci 1792 se k Rakousku přidalo Prusko. Počáteční úspěchy spojenců brzy vystřídaly porážky. Vítězství u Valmy 20. září 1792 (zároveň v den, kdy byl ustaven Konvent) zachránilo Francii před invazí. Rakouská vojska začala ustupovat a Francouzi podnikli tažení do Savojska, Nice a na levý břeh Rýna. Podařilo se jim obsadit po vítězství u Jemmapes Belgii. Tato výhra znamenala obrat ve válce a ústup intervenčních armád. Konvent anektoval Savojsko. Poprava panovníka Ludvíka XVI. v lednu 1793 způsobila zostření válečného konfliktu a na jaře 1793 vstoupila do války Anglie, papež, Španělsko a německá a italská knížata. Anglie v koalici nahradila Prusko, které upustilo od spojenectví s Rakouskem.
První intervenční válka měla za následek definitivní ztrátu Rakouského Nizozemí a říšského území na levém břehu Rýna. Rozhodnutí o výsledku první koaliční války padlo na italském bojišti, kde mladý generál Bonaparte vytlačil Rakušany z Lombardie, rychle postoupil do Štýrska, kde došlo v Leobenu k uzavření příměří. Dne 17. října 1797 byl uzavřen mír v Campo Formio mezi Francií a Rakouskem, na jehož základě ztratila habsburská monarchie jižní Nizozemí, levobřežní Porýní a Lombardii, kde vznikly Ligurská a Cisalpinská republika. Monarchie však získala výměnou většinu území Benátska, Istrii a Dalmácii. Boj s Anglií pokračoval i nadále, mírová jednání s ní selhávala hlavně z toho důvodu, že Anglie odmítala vrátit kolonie. Rastattský mírový kongres však uklidnění nepřinesl a na jaře 1799 vypukla válka nová.
ZDROJE:
TINKOVÁ, Daniela. Francouzská revoluce. Vyd. 1. Praha: Triton, 2008. 291 s., [12] s. barev. obr. příl. Dějiny do kapsy; sv. 12. ISBN 978-80-7387-138-3.
FERRO, Marc a LENDEROVÁ, Milena. Dějiny Francie. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 692 s. Dějiny států. ISBN 80-7106-888-8.
FURET, François. Francouzská revoluce. Díl 1., Od Turgota k Napoleonovi 1770-1814. 1. vyd. Praha: Argo, 2004. 450 s. Dějiny Evropy; sv. 3. ISBN 80-7203-452-9.
HROCH, Miroslav a KUBIŠOVÁ, Vlasta. Velká francouzská revoluce a Evropa: 1789-1800. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1990. 532 s. Členská knižnice. ISBN 80-205-0151-7.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Francouzsk%C3%A9_revolu%C4%8Dn%C3%AD_v%C3%A1lky#V.C3.A1lka_prvn.C3.AD_koalice_.281792.E2.80.931797.29
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
25.10.2017 19:05