-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, prosím, zda byste mi mohli zjistit původ příjmení Heyrovský a Houra. Děkuji.
Dobrý den,
K Vašemu dotazu:
Houpa, Houra, Houša a Huša = náleží k hušati = dítě konejšiti
Heyrovský = z MJ Hejrov = Přední Výtoň u Vyššího Brodu; z přivlastňování rodině jménem Hejra Hejra = buď z mor. Sl. hejrat = hýřit, nebo z výchč. Herovat = houpat, z něm. Haeuer = havíř; Hejral, Hejrovský Heyrovský (zkomoleno vlivem výslovnosti)
Pramen: Moldanová, Dobrava. Naše příjmení. Vyd. 2., upr. Praha: Agentura Pankrác, 2004. 229 s. ISBN 80-86781-03-8.
A ještě informace z dalšího zdroje:
Heyrovský = Jméno Heyrovský je velice řídké, výjimečné. Dnes je má pouhých 26 občanů. Stejně na tom jsou obě varianty Hejrovský: (23) a Hejroský (19). Dešifrovat obsah jména není úplně snadné. Moldanová je uvádí s místním jménem Hejrov. Dnes je to Přední Výtoň na pravém břehu Vltavy mezi Vyšším Brodem a Frymburkem. Jenže název Heyrov se poprvé objevuje až v roce 1954, kdy už byla příjmení ustálena. Je počeštěním po staletí existujícího pojmenování německého v podobě Heu- či Heyraffal a dalších variant. Klimeschův výklad místa jako "lesní chýše" pochází patrně od tvaru z r. 1748, kdy je v listině zaznamenána Dorf (= vesnice) Heyraffl oder (nebo) Wald- (rozumějme Waldraffl). O existenci poustevníků v někdejší pustině se zmiňuje nejen nespolehlivý kronikář Hájek, ale i jiní. Dvakrát také rožmberský Václav Břežan. Jeden z jeho zápisů ve mně vzbudil úsměv nad tím, kolik "našeho" zůstalo v těch "svatých mužích": " ... dva poustevníci nemohli se snésti. Bratr Václav z Herafle (tj. náš Heyraffl, VM) a Jiří Chlupáč. A jakžkoli od světa odřezavše, život zvláštní a světější nežli jiní lidé vésti chtěli, však lásky mezi sebou neměli a spolu o důchody a případnosti bez zaneprázdnění vrchnosti (rozumějme jejího rozsouzení, VM) srovnati nemohli se."
Existuje ovšem možné odvození od Heier, Heyer, což jsou německé varianty pro Haeuer = havíř. Jenže co ono - ov v příjmení? To je přece jasná česká přípona posesivní čili přivlastňovací, velice častá právě v místních jménech. Původně a nejčastěji ve spojení s později vypouštěným dvuor, čili dvůr. Rudolfov = Rudolfův dvůr atd. To ovšem není případ Hejrova, ten vznikl umělým počeštěním někdejší snad " lesní chýše".
Pramen: Mates, Vladimír. Jména tajemství zbavená, aneb, Příjmení pod mikroskopem. 1. vyd. Praha: Epocha, 2004. 298 s. ISBN 80-86328-58-9.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
20.12.2012 09:08