-
To se mi líbí
-
Doporučit
V letošním roce slavíme 600. výročí přijímání podobojí,t.j.obnovy způsobu podávání Večeře Páně, při kterém se z kalicha nenapije jen kněz, ale všichni účastníci.
o
Prosím o odpověď na tyto otázky: KDY,KDO,JAKÝM ZPUSOBEM a PROČ zakázal laikům pít
z kalicha ?
Dobrý den,
k oficiálnímu zákazu podávání kalicha došlo na koncilu v Kostnici 1415 - jako reakci na husitský požadavek laického kalicha, podle něhož bylo přijímání pod obojí způsobou nezbytné ke spáse. Reforma přispěla v katolické církvi k ještě důraznějšímu odmítnutí přijímání kalicha.
Čerpáno z: BERGER, Rupert. Liturgický slovník. Praha: Vyšehrad, 2008. Str. 398 - 399.
Zde několik myšlenek k tématu, posbíráno z různých webových stránek:
Kdo, kdy a proč odepřel obecnému lidu Krev Kristovu? Slyšívám tvrzení, že je to 2 v 1, ale o tom v evangeliích nic není. Tělo bez krve je pro mě mrtvé a nepřivede nás do života věčného. Důvody, proč se víno (kromě výjimečných příležitostí) nepodává, jsou podle mého názoru pouze praktické, určitě je lze snadno vyřešit.
Přijímání Krve Páně vymizelo na Západě někdy koncem 12. stol. Ale již předtím se upustilo od jejího přijímání pitím přímo z kalicha z obavy, že by mohlo dojít k zneuctění rozlitím. V Římě se proto zavedlo pití Krve Páně pomocí trubičky. Na Východě se dospělo k podávání posvěcené hostie namočené do Krve Kristovy (intinkce), což ale Řím odmítal, protože se tak ztrácí síla znamení vyjádřená pitím. A v byzantském ritu se před přijímáním dodnes eucharistický chléb vkládá do kalicha s Krví Páně a obojí se věřícím podává na lžičce.
S Druhým vatikánským koncilem došlo ke změně. Nejprve konstituce Sacrosanctum concilium (čl. 55) opatrně doporučila obnovit v některých případech přijímání pod obojí. Nakonec se ve Všeobecných pokynech k Římskému misálu (VPŘM) z roku 1969 vyjmenovávalo celkem 14 skupin osob, které mohly přijímat jak Tělo, tak i Krev Páně (čl. 242). Ale již v roce 1970 byla dána biskupským konferencím kompetence rozhodnout o dalším rozšíření možností přijímání pod obojí. Česká biskupská konference využila této možnosti v roce 1997. A podle VPŘM z roku 2000 (čl. 283) může diecézní biskup ve své diecézi dovolit podávání sv. přijímání pod obojí každému knězi, „jemuž je svěřeno nějaké společenství jako duchovnímu pastýři, pokud jsou věřící dobře poučeni a nehrozí nebezpečí zneuctění svátosti nebo nesnadného provedení pro velké množství účastníků či z jiného důvodu“.
Když se při eucharistické slavnosti přijímá Tělo i Krev Krista, vychází skrze znamení vína zřetelněji najevo, že eucharistické shromáždění je radostná hostina prožívaná v mesiášské době spásy. Navíc pitím z jednoho kalicha se zvýrazňuje i motiv smlouvy uzavřené s Bohem i obětní charakter eucharistické liturgie. To ovšem plně platí jen tehdy, když se Krev Kristova pije přímo z kalicha.
Autor: P. Zdeněk Demel SDB, vyučující liturgiky na TF JU v Českých Budějovicích
Zdroj: http://www.katyd.cz/clanky/proc-prijimame-jen-pod-zpusobou-chleba.html
Proměny přijímání z kalicha
autor: Klemens Richter
Přijímání podobojí způsobou bylo v prvním tisíciletí samozřejmé. Papež Gelasius I. (294-96) co nejostřeji odsoudil chování těch věřících, kteří kalich nepřijímali: „Buď mají svátosti přijímat úplně nebo se jich mají zcela zdržet, protože rozdělování jednoho a téhož mystéria není možné činit bez těžkého rouhání.“ Jenom v případech nouze se bylo možno vzdát kalicha, který byl tehdy obvyklý i u přijímání kojenců, nemocných a cestujících. Teprve starost o zneuctění, a to zvláště vylitím, vedla k tomu, že se do domu nemocných nosil pouze eucharistický chléb, přičemž se tam přidáním kousku konsekrovaného chleba do vína posvětilo i víno.
Podobně tomu bylo i při mši: Z kalichu předsedajícího se odlilo trochu konsekrovaného vína do distribučního kalichu naplněného nekonsekrovaným vínem. Dále pak již věřící nepili bezprostředně z kalicha, nýbrž používali sací rourky, aby se zamezilo vylití. Jiné řešení spočívalo v tom posvětit nekonsekrované víno ponořením hostie, a potom je podávat přijímajícím. Mimo Řím – a tak je tomu dodnes v byzantské liturgii – byl chléb namočen do konsekrovaného vína a potom podáván věřícím do úst. Na Západě to bylo odmítnuto se zdůvodněním, že to již není žádné pití. Toto odmítnutí, které chtělo zachovat původní formu přijímání z kalicha, však přispělo také k tomu (jinak nežli tomu bylo na Východě), že účast obce na kalichu zcela vymizela.
Vývoj probíhal od 12. století. Hygienické obavy přitom průkazně nehrály žádnou roli. Bylo to v první řadě rozbujelé uctívání eucharistie, které vedlo již od 9.století k přechodu od přijímání na ruku k udělování přijímání do úst. I požadavek eucharistické způsoby vidět, který se projevil pozdvihováním(elevaci) nejprve jenom formy chleba po ustavujících slovech a později i v eucharistických průvodech, dal kalichu kvůli nedostatečné viditelnosti jeho obsahu nápadně ustoupit. Z dějin dogmatu vycházející vysvětlení, že tělo Páně je zcela přítomné i v jedné způsobě rovněž přispívalo k dalšímu vývoji. K vlastnímu zákazu kalicha došlo teprve, když v 15. století husity a v 16. století velkou reformací, se požadavek kalicha pro laiky stal věcí konfesních sporů. Avšak i tehdy Tridentský koncil nevynesl výslovný zákaz kalicha, nýbrž jen přenechal rozhodnutí v této věci papežovi, což však fakticky vedlo na katolické straně k odstranění kalicha pro laiky.
Důsledkem bylo, že znamení společenství eucharistie, které mělo svůj výraz v kalichu, bylo zatemněno a omezeno. Vzdání se kalicha umožnilo krom toho snáze oddělit přijímání od eucharistické slavnosti, protože v zásobě uložené hostie byly nyní přijímány mimo mši. Zdůvodněno to bylo větší úctou k eucharistii. Toto vytržení přijímání ze slavení mše bylo podstatným krokem k individualizaci a privatizaci eucharistické zbožnosti. Oba tyto jevy jsme přes všechna koncilní úsilí ještě nepřekonali, což dokazuje stále ještě rozšířené přijímání hostií ze svatostánku a stále ještě velmi řídké přijímání pod způsobou eucharistického vína. Také izolování a privilegované postavení celebrujícího kněze je spoluzapříčiněno zákazem kalicha pro laiky. Pak je pochopitelné, proč je opětné zavedení původní praxe přijímání pod oběma způsoby tak důležité.
Na rozdíl např. od USA se u nás přijímání pod způsobou eucharistického vína příliš neprosadilo. Je to jistě způsobeno i nedostatečným chápáním podstaty eucharistie mnoha kněžími a s tím spojeným katechetickým vedením věřících v obcích. Velkou překážkou jsou rovněž hygienické obavy, když více lidí pije z jednoho kalicha. Tady málo pomůže, když po provedených podrobných mikrobiologických výzkumech Biskupská konference (Římskokatolické církve) v USA sdělila, že „lidé, kteří pijí z jednoho kalicha, nepodléhají většímu nebezpečí nakažení nemocemi, než ti, kteří k přijímání nejdou“. Mnozí považují za nechutné s někým jiným nežli rodinnými příslušníky a přáteli společně pít z jedné nádoby. Některá obce praktikují proto vytváření malých skupin přijímajících v prostoru kostela, přičemž po každém napití je odpovídající místo na kalichu utíráno a pro příštího přijímajícího je kalich kousek pootočen. Utěrka může být navlhčena alkoholem. Jinde dávají každému přijímajícímu jeho vlastní malý kalich. To odpovídá praxi židovské hostiny, přičemž ale Ježíš gestem jednoho kalicha chtěl zdůraznit, jak jednotu svého daru, tak i jednotu společenství přijímajících.
V mnoha farnostech je obvyklé namáčení hostie do kalicha. Misál to dovoluje pouze, když to provádí podávající přijímání a hostii namočenou do kalicha přijímající mu vloží do úst. Většinou se to však děje jinak: Přijímající vezme do ruky přijatou hostii a namočí ji do kalicha drženého dalším služebníkem. Nevýhodou tohoto způsobu je, že Pánem ustanovené znamení pití je zatemňováno. Nové vydání latinského misálu římskokatolické církve z roku 2000 prezentuje obě formy vedle sebe, přičemž je pití jmenováno na prvním místě, ale bez nějakého teologického zdůvodnění.
Z časopisu Christ in der Gegenwart z 21. 4. 2002 a 28.4. 2002 přeložil jk
Zdroj: http://www.getsemany.cz/node/420
autor: Pavel Hradílek, Kalich
Prvních dvanáct křesťanských století bylo jiné přijímání než pod obojí nemyslitelné. Pod obojí se tedy přijímalo ještě i tehdy, kdy laici přijímali velmi zřídka, kdy se bohoslužba stala doménou kleriků (od 8. - 9.stol). Kalich laikům zakázal až nám dobře známý koncil kostnický v r. 1415. Od té doby byl v Čechách povolen již třikrát. Poprvé basilejským sněmem v r. 1436, podruhé tridentským koncilem r. 1564 a potřetí českými biskupy a ordináři jako plod II. vatikánského koncilu v r. 1971. Kalich však již dnes není "protestantským či pravoslavným specifikem". Katolické zákazy kalicha laikům nebyly únosné donekonečna. Vždyť Ježíšova slova: "Pijte z něho všichni. . ."
Tak směrnice Německé biskupské konference z roku 1971 stanovila, že přijímání pod obojí je obvyklé vždy u malých skupin (viz směrnice téže konference z roku 1970 otištěné v Getsemanech 3/94) a jinak o větších svátcích (dle nového pojetí liturgického kalendáře je větším svátkem především neděle), pokud není počet účastníků shromáždění příliš velký".
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
03.11.2014 14:11