-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
ráda bych Vás poprosila o správné přechýlení příjmení. Nedávno jsem se vdala a snad všichni si myslí, že jsem Růžová jako barva, ale můj manžel se jmenuje Růža, má příjmení slovenského původu, takže v češtině vlastně Růže. Mohla bych vás poprosit o češtinářskou radu, jaké by mělo být správné přechýlení nebo zda ho máme správně? Nemohu si pomoct, ale vrtá mi to v hlavě.
Mnohokrát vám děkuji a přeji krásný den!
Dobrý den,
s tímto dotazem by bylo lepší obrátit se na Ústav pro jazyk český AV ČR, Jazykovou poradnu, Internetovou jazykovou příručku http://www.ujc.cas.cz/.
Platí, že jestliže původ příjmení není zcela zřetelný, mohou se podoby ženských příjmení používat v souladu s rodinnou tradicí, např. tak, jak je jméno, resp. příjmení zapsáno v matrice příslušnic té rodiny. Domníváme se, že ve slovenštině ženské příjmení přechyluje podobně jako v češtině, tzn. měla byste asi používat svoje příjmení tak, jak bylo zvykem u vaší tchýně nebo žen v rodině vašeho manžela.
Internetová jazyková příručka říká:
Příjmení zakončená v písmu i výslovnosti na -a
Při přechylování domácích příjmení samohláska -a odpadá:
Svoboda – Svobodová, Vondra – Vondrová, Krejča – Krejčová.
Cizí příjmení lze přechylovat od základu s odtrženým -a i od základu plného. Předchází-li před -a samohláska (např. Moravia), častější je přechylování od zkráceného základu. Vzhledem k samohláskovému zakončení příjmení lze ženské podoby matričně zapsat i v podobě nepřechýlené :
Mustafa – Mustafová, Mustafaová i Mustafa, Loringa – Loringová, Loringaová i Loringa, Kroa – Kroová, řidč. Kroaová i Kroa.
Příjmení zakončená ve výslovnosti na [-á]
Příponu -ová připojujeme k plné podobě mužského příjmení:
Jahjá – Jahjáová i Jahjá, Isá – Isáová i Isá, Kivimaa [kivimá] – Kivimaaová i Kivimaa, Paa [pá] – Paaová i Paa.
Zdroj: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=702&dotaz=sklo%C5%88ov%C3%A1n%C3%AD%20p%C5%99%C3%ADjmen%C3%AD#nadpis2
Nejspíš by, pokud je to v rodinné tradici vašeho manžela, mohlo vaše příjmení znít i Růžaová.
Přední specialistka na jména a příjmení dr. Miloslava Knappová ve svém článku "Skloňování osobních jmen příslušníků slovenského národa v češtině" pro periodikum Naše řeč píše (bohužel ale nepíše, jak by správně měl být ženský tvar od Růža, příjmení vašeho manžela):
V rámci soužití příslušníků českého a slovenského národa ve federativní Československé socialistické republice dochází k běžnému užívání osobních jmen (= OJ) Slováků v češtině (a Čechů ve slovenštině), a to především v hromadných sdělovacích prostředcích a v různých oficiálních projevech. Protože při začleňování osobních jmen (rodných jmen a příjmení) příslušníků slovenského národa do češtiny vznikají zejména u některých typů OJ, zvláště příjmení, určité rozpaky, požadavky praxe si vynutily souhrnné zpracování této problematiky.
Podle obecně platných gramatických zásad se jména a příjmení příslušníků jiných národností v češtině skloňují. Konkrétně to znamená, že se OJ přiřazují podle svého rodu a vyslovované podoby k českým deklinačním vzorům. Základ jména a příjmení užívaného ve slovenštině tedy zůstává slovenský, včetně jeho pravopisné podoby, a pouze se k němu připojují české deklinační koncovky.
Skloňování většiny OJ příslušníků slovenského národa nečiní v češtině potíže. Společenská praxe však ukázala, že určité typy jmen vzhledem k svému zakončení působí v češtině jisté problémy; proto na základě potřeb praxe uvádíme přehled skloňování slovenských OJ v češtině.
Ženská příjmení zakončená na -ová, -á, -a se v češtině skloňují podle adjektivního vzoru „mladá“, tj. Čižmárová, Dobrá, Múdra, 2., 3. a 6. p. Čižmárové, Dobré, Múdré, 4. a 7. p. Čižmárovou, Múdrou.
Zdroj: Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 3
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
25.06.2014 14:08