Poutní místa

Text dotazu

Prosím o přehled nejznámějších poutních míst v Čechách. Dále prosím o informace k tradici a historii Matějské pouti v Dejvicích. Děkuji.

Odpověď

Dobrý den,

tradice Matějské pouti sahá pravděpodobně až do konce 16. století, s jistotou je ovšem doložena na konci 18. století. 

"Ještě v zimním období, často na sněhu, se odbývala pouť u kostela sv. Matěje v Dejvicích, a sice první neděli po svátku sv. Matěje připadajícím na 24. únor. Byla spojována s nadějí na brzký příchod jara a její tradice sahá údajně až do roku 1595, podle jiných pramenů k roku 1772. Její  význam vzrůstal až od přelomu 19. a 20. století, mezi dvěma světovými válkami se přesunula na Vítězné náměstí v Dejvicích."

(MÍKA, Zdeněk. Zábava a slavnosti staré Prahy: od konce 18. do počátku 20. století. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2008, s. 141. )

Na dnešním dejvickém Vítězném náměstí se pouť konala od roku 1926. Ve čtyřicátých letech, vzhledem k válečným událostem, byla pouť značně omezena. V poválečném období  došlo k jejímu opětovnému rozšíření, které ovšem ustalo po roce 1948. V roce 1960 se konala v blízkosti Letné. Občas i ve zcela jiných lokalitách, například v Modřanech nebo na Břevnově.

Od roku 1963 se Matějská pouť odehrává v areálu Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v bubenečské Stromovce, dnes nazývaném Výstaviště Praha.

Náboženský charakter pouti byl později značně upozaděn a pouť byla vnímána především jako společenská a kulturní akce.

A jak to na pouti v době její největší slávy vypadalo?  Již v druhé polovině 19. století byla pouť ke kostelíku sv. Matěje a na náves v obci Horní Šárka mezi Pražany velmi oblíbená.  Původ procházel kolem 12 kapliček rozmístěných podél tehdejší cesty, jež vedla z dnešního Vítězného náměstí až ke kostelíku. Již cestou, ale především v blízkosti kostela a na návsi, byla celá řada stánků s občerstvením a upomínkovými předměty.

Několik vzpomínek na průběh pouti z tohoto období  bylo otištěno ve sborníku:

* Hanspaulka: historie, vzpomínky, zajímavosti.  I. Praha: Unicornis ve spolupráci s klubem Hanspaulka, [2005].

Později, na Vítězném náměstí, vypadala pouť přibližně následovně:

"Volné plochy pod náměstím, nazývané "execírek" nebo prostě louky, byly přeplněny atrakcemi. Měly daleko k dnešním  výkřikům techniky v zábavních parcích, svědčily však  o vynalézavosti a schopnosti s malými prostředky pořídit poutavou podívanou a za nepatrné vstupné nabídnout chvíle zábavy a vzrušení. Bývala tu celá řada malých cirkusů a zápasnických arén, kde za pár korun bylo možné úspěšně zápolit s "profesionálním" borcem, provazochodci, "jízdy smrti" na motocyklu, kroužícím v kouli z pevného pletiva. Optického klamu využívala atrakce, při níž diváci sedící na nehybné lavici dostávali mořskou nemoc, neboť kolem nich pomalu rotovala imitace uzavřené místnosti. Mořské panny v kouzelné studni pro dospělé a loutková divadla a desítky velkých i malých kolotočů a houpaček pro děti. A střelnice pro malé i velké, i s tím dnes již historickým orchestrionem či kuličkou ve vodotrysku. Z náročnějších atrakcí snad zbývá uvést ještě tobogán, kymácející se kolotoč mořské vlny, ruská kola a lochnesku.

Atmosféru pouti však nevytvářely jen atrakce. Okolnost, že pouť je spojena s putováním, návštěvníci respektovali už tím, že většina z nich procházela celou trasu od Špejcharu  či od "šraňků" (dnešní stanice Hradčanská) po Dejvické třídě, lemované po celé délce ve čtyřech řadách stovkami prodejních stánků. Perník a marcipán ve všech tvarech a podobách, preclíky, plynové balonky, frkátka, cukrová vata, nepočítaně různých "vymyšleností" - to vše šlo na odbyt. Vždyť nedělní účast byla až čtvrt milionu návštěvníků a davy se valily v celé šíři ulice dopoledne ve směru k pouti a navečer zpět."

(BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o Praze 6. 3., upr. a rozš. vyd. Praha: MILPO, 2004. s. 177, 178.)

O historii a koncepci novodobé Matějské pouti konané na pražském Výstavišti se můžete dočíst v  rozhovoru s Václavem Kočkou, který byl otištěn v Pražském deníku v březnu 2012: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/vaclav-kocka-na-matejske-jsem-potkal-manzelku-20120303.html

Jak to na Matějské pouti vypadalo Vám umožní poodhalit záběry z filmového archivu. Díl nazvaný "Pozdrav z pouti" odvysílaný v rámci cyklu "Hledání ztraceného času" je dostupný na stránkách České televize: http://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/299324246000239-pozdrav-z-pouti/

 

Použité zdroje:

* MÍKA, Zdeněk. Zábava a slavnosti staré Prahy: od konce 18. do počátku 20. století. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2008. 351 s. ISBN 978-80-86289-61-8.

* BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o Praze 6. 3., upr. a rozš. vyd. Praha: MILPO, 2004. 231 s. ISBN 80-86098-35-4.

* JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Co v průvodcích nebývá, aneb, Historie Prahy k snadnému zapamatování. Vyd. 2. Praha: Motto, 2010. 279 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7246-532-3.

* Hanspaulka: historie, vzpomínky, zajímavosti. I. Praha: Unicornis ve spolupráci s klubem Hanspaulka, [2005]. ISBN 80-86562-05-0.

* http://toulavakamera.ct24.cz/article.asp?id=2307

* http://www.matejskapout.cz/historie.html

 

Největší a nejnavštěvovanější poutní místa v České republice přibližuje pořad České televize "Poutní místa": http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185264473-poutni-mista/302259352410002-velehrad/

 

Další poutní místa a více informací k poutním místům v ČR (a Evropě) nalezete mimo jiné v následující literatuře:

* ŠINDAR, Jiří. Putování po poutních místech Čech, Moravy a Slezska. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7195-102-5.

* BOHÁČ, Zdeněk, MACEK, Jaroslav a BOHÁČ, Pavel. Poutní místa v Čechách. Vyd. 1. Praha: Debora, 1995. 286 s. ISBN 80-85923-07-6.

* ODEHNAL, František. Poutní místa Moravy a Slezska. 2. vyd., V Glorii vyd. 1. Rosice u Brna: Gloria, 2004. 277 s., [3] složené l. barev. obr. příl. ISBN 80-86760-05-7.

* DIBELKOVÁ, Irena. Poutní místa v Čechách. 1. vyd. Praha: Olympia, 2004. 205 s., [24] s. barev. obr. příl. Navštivte--. ISBN 80-7033-844-X.

* REJNUŠOVÁ, Božena. Poutní místa Evropy. Vyd. 1. Rosice u Brna: Gloria, 2007. 97 s. ISBN 978-80-86760-30-8.

* JÖCKLE, Clemens. Slavná poutní místa: sto nejslavnějších poutních míst v Evropě. Vyd. 1. Praha: Grafoprint-Neubert, 1997. 191 s. ISBN 80-7192-153-X.

* KOUTECKÁ, Helena. Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě. 3., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 2010. 141 s. ISBN 978-80-7367-711-4.

* Církevní památky a poutní místa: Středočeský kraj: kraj, který nemůžete minout!. Praha: Středočeský kraj, 2008. [16] s. ISBN 978-80-254-4874-8.

* ČERNÝ, Jiří. Poutní místa jižních Čech: milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Vyd. 1. České Budějovice: Veduta, 2006. 313 s., viii s. barev. obr. příl. ISBN 80-86829-19-7.

* ČERNÝ, Jiří. Poutní místa jihozápadní Moravy: milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Vyd. 1. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2005. 302 s. ISBN 80-86559-15-7

* http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185264473-poutni-mista/302259352410002-velehrad/

* http://www.kudyznudy.cz/Aktuality/Za-poznanim-a-klidem-po-poutnich-mistech.aspx

* http://www.poutnimistacr.cz/poutni-mista/prehled.html

 

Historii poutních tradic přibližují knihy:

* KALISTA, Zdeněk a HORÁKOVÁ, Michaela, ed. Česká barokní pouť: k religiozitě českého lidu v době barokní. Vyd. 1. Žďár nad Sázavou: Cisterciana Sarensis, 2001. 287 s. ISBN 80-238-6883-7.

* OHLER, Norbert. Náboženské poutě ve středověku a novověku. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2002. 229 s. Kulturní historie. ISBN 80-7021-510-0.

* ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 479 s. ISBN 978-80-246-1691-9.

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

30.04.2013 13:55

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu