-
To se mi líbí
-
Doporučit
Prosím o přehled nejznámějších poutních míst v Čechách. Dále prosím o informace k tradici a historii Matějské pouti v Dejvicích. Děkuji.
Dobrý den,
tradice Matějské pouti sahá pravděpodobně až do konce 16. století, s jistotou je ovšem doložena na konci 18. století.
"Ještě v zimním období, často na sněhu, se odbývala pouť u kostela sv. Matěje v Dejvicích, a sice první neděli po svátku sv. Matěje připadajícím na 24. únor. Byla spojována s nadějí na brzký příchod jara a její tradice sahá údajně až do roku 1595, podle jiných pramenů k roku 1772. Její význam vzrůstal až od přelomu 19. a 20. století, mezi dvěma světovými válkami se přesunula na Vítězné náměstí v Dejvicích."
(MÍKA, Zdeněk. Zábava a slavnosti staré Prahy: od konce 18. do počátku 20. století. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2008, s. 141. )
Na dnešním dejvickém Vítězném náměstí se pouť konala od roku 1926. Ve čtyřicátých letech, vzhledem k válečným událostem, byla pouť značně omezena. V poválečném období došlo k jejímu opětovnému rozšíření, které ovšem ustalo po roce 1948. V roce 1960 se konala v blízkosti Letné. Občas i ve zcela jiných lokalitách, například v Modřanech nebo na Břevnově.
Od roku 1963 se Matějská pouť odehrává v areálu Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v bubenečské Stromovce, dnes nazývaném Výstaviště Praha.
Náboženský charakter pouti byl později značně upozaděn a pouť byla vnímána především jako společenská a kulturní akce.
A jak to na pouti v době její největší slávy vypadalo? Již v druhé polovině 19. století byla pouť ke kostelíku sv. Matěje a na náves v obci Horní Šárka mezi Pražany velmi oblíbená. Původ procházel kolem 12 kapliček rozmístěných podél tehdejší cesty, jež vedla z dnešního Vítězného náměstí až ke kostelíku. Již cestou, ale především v blízkosti kostela a na návsi, byla celá řada stánků s občerstvením a upomínkovými předměty.
Několik vzpomínek na průběh pouti z tohoto období bylo otištěno ve sborníku:
* Hanspaulka: historie, vzpomínky, zajímavosti. I. Praha: Unicornis ve spolupráci s klubem Hanspaulka, [2005].
Později, na Vítězném náměstí, vypadala pouť přibližně následovně:
"Volné plochy pod náměstím, nazývané "execírek" nebo prostě louky, byly přeplněny atrakcemi. Měly daleko k dnešním výkřikům techniky v zábavních parcích, svědčily však o vynalézavosti a schopnosti s malými prostředky pořídit poutavou podívanou a za nepatrné vstupné nabídnout chvíle zábavy a vzrušení. Bývala tu celá řada malých cirkusů a zápasnických arén, kde za pár korun bylo možné úspěšně zápolit s "profesionálním" borcem, provazochodci, "jízdy smrti" na motocyklu, kroužícím v kouli z pevného pletiva. Optického klamu využívala atrakce, při níž diváci sedící na nehybné lavici dostávali mořskou nemoc, neboť kolem nich pomalu rotovala imitace uzavřené místnosti. Mořské panny v kouzelné studni pro dospělé a loutková divadla a desítky velkých i malých kolotočů a houpaček pro děti. A střelnice pro malé i velké, i s tím dnes již historickým orchestrionem či kuličkou ve vodotrysku. Z náročnějších atrakcí snad zbývá uvést ještě tobogán, kymácející se kolotoč mořské vlny, ruská kola a lochnesku.
Atmosféru pouti však nevytvářely jen atrakce. Okolnost, že pouť je spojena s putováním, návštěvníci respektovali už tím, že většina z nich procházela celou trasu od Špejcharu či od "šraňků" (dnešní stanice Hradčanská) po Dejvické třídě, lemované po celé délce ve čtyřech řadách stovkami prodejních stánků. Perník a marcipán ve všech tvarech a podobách, preclíky, plynové balonky, frkátka, cukrová vata, nepočítaně různých "vymyšleností" - to vše šlo na odbyt. Vždyť nedělní účast byla až čtvrt milionu návštěvníků a davy se valily v celé šíři ulice dopoledne ve směru k pouti a navečer zpět."
(BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o Praze 6. 3., upr. a rozš. vyd. Praha: MILPO, 2004. s. 177, 178.)
O historii a koncepci novodobé Matějské pouti konané na pražském Výstavišti se můžete dočíst v rozhovoru s Václavem Kočkou, který byl otištěn v Pražském deníku v březnu 2012: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/vaclav-kocka-na-matejske-jsem-potkal-manzelku-20120303.html
Jak to na Matějské pouti vypadalo Vám umožní poodhalit záběry z filmového archivu. Díl nazvaný "Pozdrav z pouti" odvysílaný v rámci cyklu "Hledání ztraceného času" je dostupný na stránkách České televize: http://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/299324246000239-pozdrav-z-pouti/
Použité zdroje:
* MÍKA, Zdeněk. Zábava a slavnosti staré Prahy: od konce 18. do počátku 20. století. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2008. 351 s. ISBN 978-80-86289-61-8.
* BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o Praze 6. 3., upr. a rozš. vyd. Praha: MILPO, 2004. 231 s. ISBN 80-86098-35-4.
* JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Co v průvodcích nebývá, aneb, Historie Prahy k snadnému zapamatování. Vyd. 2. Praha: Motto, 2010. 279 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7246-532-3.
* Hanspaulka: historie, vzpomínky, zajímavosti. I. Praha: Unicornis ve spolupráci s klubem Hanspaulka, [2005]. ISBN 80-86562-05-0.
* http://toulavakamera.ct24.cz/article.asp?id=2307
* http://www.matejskapout.cz/historie.html
Největší a nejnavštěvovanější poutní místa v České republice přibližuje pořad České televize "Poutní místa": http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185264473-poutni-mista/302259352410002-velehrad/
Další poutní místa a více informací k poutním místům v ČR (a Evropě) nalezete mimo jiné v následující literatuře:
* ŠINDAR, Jiří. Putování po poutních místech Čech, Moravy a Slezska. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7195-102-5.
* BOHÁČ, Zdeněk, MACEK, Jaroslav a BOHÁČ, Pavel. Poutní místa v Čechách. Vyd. 1. Praha: Debora, 1995. 286 s. ISBN 80-85923-07-6.
* ODEHNAL, František. Poutní místa Moravy a Slezska. 2. vyd., V Glorii vyd. 1. Rosice u Brna: Gloria, 2004. 277 s., [3] složené l. barev. obr. příl. ISBN 80-86760-05-7.
* DIBELKOVÁ, Irena. Poutní místa v Čechách. 1. vyd. Praha: Olympia, 2004. 205 s., [24] s. barev. obr. příl. Navštivte--. ISBN 80-7033-844-X.
* REJNUŠOVÁ, Božena. Poutní místa Evropy. Vyd. 1. Rosice u Brna: Gloria, 2007. 97 s. ISBN 978-80-86760-30-8.
* JÖCKLE, Clemens. Slavná poutní místa: sto nejslavnějších poutních míst v Evropě. Vyd. 1. Praha: Grafoprint-Neubert, 1997. 191 s. ISBN 80-7192-153-X.
* KOUTECKÁ, Helena. Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě. 3., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 2010. 141 s. ISBN 978-80-7367-711-4.
* Církevní památky a poutní místa: Středočeský kraj: kraj, který nemůžete minout!. Praha: Středočeský kraj, 2008. [16] s. ISBN 978-80-254-4874-8.
* ČERNÝ, Jiří. Poutní místa jižních Čech: milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Vyd. 1. České Budějovice: Veduta, 2006. 313 s., viii s. barev. obr. příl. ISBN 80-86829-19-7.
* ČERNÝ, Jiří. Poutní místa jihozápadní Moravy: milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Vyd. 1. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2005. 302 s. ISBN 80-86559-15-7
* http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185264473-poutni-mista/302259352410002-velehrad/
* http://www.kudyznudy.cz/Aktuality/Za-poznanim-a-klidem-po-poutnich-mistech.aspx
* http://www.poutnimistacr.cz/poutni-mista/prehled.html
Historii poutních tradic přibližují knihy:
* KALISTA, Zdeněk a HORÁKOVÁ, Michaela, ed. Česká barokní pouť: k religiozitě českého lidu v době barokní. Vyd. 1. Žďár nad Sázavou: Cisterciana Sarensis, 2001. 287 s. ISBN 80-238-6883-7.
* OHLER, Norbert. Náboženské poutě ve středověku a novověku. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2002. 229 s. Kulturní historie. ISBN 80-7021-510-0.
* ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 479 s. ISBN 978-80-246-1691-9.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
30.04.2013 13:55