-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
zajímá mě jaký je současný politický systém v Libyi. Po zdlouhavém projíždění několika informačních zdrojů mi přijde, že odpověď na tuto otázku nejde zcela určit.
Velmi děkuji za odpověď.
Dobrý den,
byť se v Libyi v červenci 2012 konaly první volby do Všeobecného národního kongresu, který poté převzal moc od Národní přechodné rady a který vypracoval ústavu, jež byla nedávno přijata, tak v této zemi stále ještě nefunguje konkrétní politický systém. Země, jejíž hranice byly vytvořeny uměle, prochází rozpadem státnosti provázený náboženským, etnickýma kmenovým aktivismem a násilím.
Hranice současných státních útvarů v oblasti se do značné míry rozcházejí s historickou, geopolitickou a etnicko-konfesionální realitou. Již za Osmanské říše si vládnoucí dynastie dokázaly udržet svou státní a kulturní svébytnost. V rámci osmanského impéria existovaly jednotlivé provincie (vilayety) a menší správní celky. V roce 1911 Italové obsadili Kyrenaiku a Tripolisko (dnešní Libyi), Libye byla vedena jako protektorát Libye. Po skončení italské koloniální nadvlády, byla ustanovena monarchie, která měla vlastní ústavu, z hlediska dnešní doby však nepoužitelnou. V září 1969 došlo k převratu, v jehož čele byl Muammar Kaddáfí. Kaddáfí (odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Muammar_Kadd%C3%A1f%C3%AD) změnil státoprávní uspořádání v džamáhárii. "Džamaháríja lze volně přeložit jako stát lidových mas. Šlo o originální projekt, který se měl odlišovat od monarchistického i republikánského uspořádání. Plukovník Kaddáfí ho formoval v prvním dílu své Zelené knihy v roce 1976 a oficiálně vyhlásil v únoru 1977. Tento politický model odmítal jak klasickou formu demokracie, založenou na existenci a soutěžení politických stran, tak vládu jedné strany či jakoukoliv dosud známou formu autoritářské moci. Byl založen na představě autentické a totální lidové moci uskutečňované prostřednictvím místních orgánů samosprávy (lidových kongresů a lidových výborů). Ve skutečnosti se jednalo o nefunkční systém, který jednak do života obcí a měst vnášel nekompetentnost a chaos, jednak pomáhal udržovat veřejnost v ovzduší revoluční bdělosti a paranoického strachu z úkladů vnitřních i vnějších nepřátel. Veškeré strategické kroky státu se ovšem rozhodovaly a uskutečňovaly z centra, mnohdy na základě osobního rozhodnutí vůdce." Kaddáfí chtěl vytvořit princip rodinné dynastie.
Po jeho pádu se založit demokracii nepodařilo, viz článek níže a o přesném zřízení nemůže být ani řeč. V současnosti stále není jasné, zda územní celistvost země bude zachována, neboť o moc usilují jednotlivé etnické, náboženské i extrémistické skupiny, mezi obyvatelstvem stále koluje velké množství zbraní a občas dochází ke krevní mstě.
Zatím nebyla realizována konkrétní představa, která by Libyi nasměrovala k parlamentní demokracii - republice, státu ovládaným relativně autoritativní ústřední vládou, federaci nebo dokonce konfederaci historických a kmenových území. Nyní v zemi fungují dva parlamenty a tři vlády.
Článek:
http://www.aljazeera.com/news/2017/07/libya-pro-haftar-fighters-storm-constitution-assembly-170729204758934.html
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vykupne-vymena-veznu-umlceni-odpurcu-to-jsou-duvody-proc-ros/r~3d8c598a503711e7a83b0025900fea04/
Další zdroje:
* MENDEL, Miloš. Arabské jaro: historické a kulturní pozadí událostí na Blízkém východě. Vydání první. Praha: Academia, 2015. 349 stran. Orient; sv. 23. ISBN 978-80-200-2474-9.
* BERÁNEK, Ondřej, ed. Arabské revoluce: demokratické výzvy, politický islám a geopolitické dopady. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. 301 s. XXI. století; sv. 28. ISBN 978-80-200-2298-1.
* AL-ASSAD, Wael et al. After the spring: prospects for the Arab world in 2013. London: Witan Media, 2012. 146 s. ISBN 978-0-9571871-3-9.
Politické vědy. Vojenství
--
Národní knihovna ČR
01.09.2017 18:56