-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, zajímalo by mě, co má obsahovat odborná esej? Jaký je rozdíl mezí ní a úvahou na dané téma? Liší se výrazně svou strukturou? Děkuji.
Dobrý den, úvaha je nejnáročnější slohový útvar. Osvětluje problém, ukazuje jeho podstatu, složitost, vysvětluje ho z různých přístupů, uvádí nové aspekty pohledu, naznačuje zajímavé řešení, hodnotí význam problému. Projevuje se v ní úroveň myšlení, životní zkušenost i bohatost poznatků autora. Má výrazně osobité ladění. Východiskem úvahy mohou být známé skutečnosti, ale i nahodilé zážitky. Cílem jsou obecně platné zásady, o nichž chce autor adresáta přesvědčit. Obvykle rozvíjí myšlenkové pochody a hodnotí jevy z různých přístupů. Někdy autor sám úvahu neuzavírá, neřeší probém, jen naznačuje cestu a nechává dořešení na adresátovi. Úvaha může směřovat od konkrétního k obecnému nebo naopak. Většinou má úvod (stručné stanovení cíle), následuje vlastní úvaha a po ní závěr, ve kterém autor zdůrazňuje (shrnuje, opakuje, vyvozuje) stěžejní myšlenky úvahy.
Odborná esej je druhem úvahy na odborné téma s estetickým zaměřením. Autor v ní duchaplně, často i uměleckými prostředky, pojednává o odborných otázkách vědy, filozofie, umění apod. Esej se uplatňuje především tam, kde autor chce svým osobitým pojetím ukázat problém v novém světle anebo chce naznačit nové problémy, aniž je chce nebo může vědecky řešit nebo dokázat. Esejistická úvaha má mít hloubku a pronikavost myšlenek a přitom lehký, nezatížený sloh.
Tyto podmínky může splnit jen autor, u něhož se snoubí vědecká erudice s uměleckým cítěním. Proto je esejistická úvaha přes všechno vnější zdání útvar velmi složitý, právě pro složitost vztahů mezi naučným tématem, osobitým pojetím látky a formou jazykového podání. Adresáty eseje proto bývají buď odborníci, nebo skuteční zájemci o danou problematiku z řad profesionálů.
Z hlediska struktury i odkazového aparátu jde o velmi volný žánr. V úvodu kratší eseje autor zpravidla exponuje problém; formuluje otázku, ukáže její naléhavost. Jádrem je důkladnější rozbor daného problému (jeho kořeny, důsledky, dosavadní překážky řešení apod.) a závěr bývá pokusem o nalezení východiska, či náznakem cesty k němu, případně reformulací nebo zasazením problému do nového kontextu apod. Stejně jako jiné žánry bývá i odborná esej opřena o myšlenky a objevy klasiků a dalších odborníků. Autor však s nimi pracuje daleko volněji, než vyžaduje klasická odborná stať. K jednotlivým pracím nebo autorům odkazuje jen obecně (tj. jen k názvům a jménům), případně vůbec, neboť předpokládá poučeného čtenáře, jemuž jsou převzaté pojmy nebo myšlenky důvěrně známy.
Pro získání dalších informací (texty jsou často doplněny o konkrétní
příklady) doporučujeme následující publikace:
* ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odobrný text ve společenských vědách. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. 209 s. ISBN 978-80-86429-40-3.
* BEČKA, Josef V. Česká stylistika. Praha: Academia, 1992. 467 s. ISBN 80-200-0020-8.
* HRDLIČKA, František. Průvodce po literárním řemesle (Základy tvůrčího psaní). Praha: Akropolis, 2008. 197 s. ISBN 978-80-7304-090-1.
* PRŮŠA, Lukáš. Komentovaná antologie vybraných slohových útvarů. Ostrava : Wichterlovo gymnázium, 2006. 64 s. 80-903647-7-2.
* SKORUNKA, František. Úvod do tvůrčího psaní. České Budějovice: Jihočeská univerzita Pedagogická fakulta, 2006. 94 s. ISBN 978-80-7040-936-7.
* KROBOTOVÁ, Milena. Základy písemného projevu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 94 s. ISBN 80-244-0680-2.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
16.09.2009 16:20