-
To se mi líbí
-
Doporučit
Chtěl bych se zeptat na původ příjmení \"Nakoukal\" a původ názvu města \"Ivančice\", vesničky \"Řeznovice\" a řeky \"Jihlava\". Mockrát děkuji!
O Vámi hledaném příjmení Nakoukal a původu jména Řeznovice se nám bohužel nepodařilo nalézt žádné informace. Doporučovali bychom Vam kontaktovat Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR (poradna@ujc.cas.cz, http://www.ujc.cas.cz/oddeleni/index.php?page=poradna).
LUTTERER, Ivan. Zeměpisná jména Československa. Praha : Mladá fronta, 1988. s. 129, 135, 224
Ivančice - první doklad jména je z r. 1221 (Iwansiz). Ve 14. stolení zde stával hrad. Jméno je utvořeno příponou -ice od osobního jména Ivanek, zdrobněliny k Ivan. Znamená "ves lidí Ivanových" V nářečí a v širokém okolí zní jen Vančice. Ve staré češtině se vedle podoby Ivan, Ivanek vyskytovalo ojediněle i Ejvan, Ejvanek a proto se objevují zápisy 1288 Eywanczicz, v Evančicích se rozložilo na "ve Vančicích"; takový proces byl u jmen začínajících na Ve-, Ev- častý. Z podoby Evančice vzniklo i něm. Eibenschütz, Eibenschitz s běžnou změnou v > b a s oslabením č na š. Jména se základem Ivan patří na Moravě k nejstarším.
Jihlava - město vzniklo v letech 1233-43 vedle pův. menší osady Jihlava, ležící na ostrohu nad ř. Jihlavou. Nejstarší listinné zápisy jména jsou většinou lat. nebo něm. (1234 Giglawa, 1238 Yglaua, 1249 Iglavia), čes. podoba se soustavněji vyskytuje od pol. 15. stol. (Gihlawa, Jihlava). Názvem města i starší vsi se stalo jméno řeky, doložené od 13. stol. (1226 Giglaue, 1227 Ihlaua). Patrně již předslovanské obyvatelstvo již. Moravy pojmenovalo tak dolní tok řeky podle toho, že její dno bylo kamenité a ostré jako bodliny ježka (něm. Igel "ježek"). Podle jiného výkladu šlo o řeku "tekoucí v jehličí, nesoucí jehličí" apod. Obě pojetí, tj. předslovanské a staročeské, nelze od sebe odlišit. Jméno řeky se snadno spojilo se slovek jehla (staročesky jihla) a začalo se chápat jako "řeka s kameny na dně ostrými, špičatými jako jehla".
přípona -ava: Staré indoevropské slovo apa/opa "voda, řeka" je v říčních názvech doloženo od Sicílie až po Baltské moře, srov. naše Úpa, staropruské (v sev. Polsku) ape "tok", litevské upé "tok", lotyš. upe "potok". Základ apa, opa byl rozšířen o germánské ahwa > aha, který znamenal rovněž "voda" (je příbuzný s lat. aqua "voda") a z něhož se v germ. jazycích vyvinulo příponové -aha, změněné dále v -au, -a. A toto -aha, -au bylo do slovanských jazyků přejato jako příponové -ava, které je typické pro názvy našich vodních toků.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
27.02.2008 08:34