-
To se mi líbí
-
Doporučit
Zajímal by mě životopis Maria Gaia.
Marius Gaius dosáhl úspěšné kariéry ačkoliv pocházel z rolnického rodu a byl tzv. homo novus, tj. muž bez předků); postupně zastával různé úřady: jako odpůrce šlechty a moci senátu vedl politické křídlo populares (lidu).
Šestkrát za sebou byl zvolen konzulem. Reformoval vojsko tím, že jako námezdné vojáky přijímal nemajetné občany a zformoval stálou římskou armádu.
Odvrátil útok germánských Teutonů a Kimbrů, v r. 102 a 101 je porazil; ještě před tím (r. 104) ukončil "ostudnou válku" s numidským Iugurthou.
Jeho kritický postoj k boháčům a senátu se projevil mj.tím, že zamýšlel půdu, kterou získal vítězstvím nad Kimbry, rozdělit bezzemkům a rozdával obilí zchudlým. Jeho jednání bylo ve shodě s neklidným obdobím, v němž sociální nepokoje řešili vojevůdcové, k problémům se vyjadřovali pouliční demagogičtí řečníci a oportunističtí mladí šlechtici. Marius nebyl vždy důsledný a rozhodný a také proto nebyl Řím bezpečným městem a on ztrácel podporu a oblibu občanů. Jeho kariéra byla spojena s osobou vojevůdce a státníka Lucia Cornelia Sully (na rozdíl od MArca Gaia byl zastáncem práv senátu a moci šlechty): Mariovi příznivci dávali před Sullou (úspěšně porážejícím pontského krále Mithradáta) přednost Mariovi, kterému také zamýšleli předat velení armády. Sulla byl proto nucen se osobně v Římě angažovat: vrátil senátu jeho moc, Marius byl poslán do vyhnanství, ale nepodařilo se mu zabránit, aby Maria v úřadu konzula nevystřídal jiný mariovec Lucius Cornelius Cinna. Jakmile Sulla vytáhl opět proti Mithradatovi, aby ho definitivně porazil, vypukla v Římě v letech 88-82 mezi sullovci a mariovci-cinnovci 1. občanská válka. Marius, který se z vyhnanství vrátil r. 87, dovolil svým vojákům bez jakéhokoliv omezení řádit v římských ulicích. Po sedmé byl zvolen konzulem (spolu s Cinnem), ale zemřel r. 86. Ve svých úspěšných letech byl nazýván "Muž z lidu" a oslavován jako zasloužilý zachránce Říma před germánskými nájezdy, na konci kariéry ho Římané proklínali jako krutovládce. Ještě po jeho smrti byli jeho stoupenci zabíjeni. Sullův návrat neznamenal uklidnění a řád, v bouřích se ztratil cíl prosazovat zájmy státu a neschopnost řešit sociální problémy posléze znamenala konec republiky.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
05.03.2008 12:45