-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
nemohli byste mi prosím sdělit nějaké informace o literárních salónech? Všude na internetu jsou o tom jen málé částečky mozaiky a já bych se rád dozvěděl více.
Děkuji.
Dobrý den,
český kulturní a společenský salon 18. a 19. století byl odlišný od jiných evropských salonů. Zmíněná odlišnost byla způsobena dobovými i společenskými podmínkami. Menší, převážně dámské, společnosti se již dříve pravidelně scházely, říkalo se jim kafévisity či žurfixy. Jednalo se však o poměrně uzavřené společnosti. Širší celospolečenský význam mělo až zřízení Soukromé společnosti nauk v rámci Nostického salonu a Společnosti vlasteneckých přátel umění v salonu Františka Šternberka. Až v druhé polovině 19. století se rodí měšťanské salony. Jednalo například o salon rodiny Staňkovy, Měchurovy či Fričovy. Na salon u Měchurů navázal později salon Palackých a Riegrových. Z dalších salonů je možné jmenovat salon u Thurn -Taxisů, Braunerů či Zapů. Salonní společnost se scházela též u Sofie Podlipské, Johany Englové a Růženy Jelínkové - Duškové.
Skutečný literární salon vznikl v Praze až počátkem 80 let 19. století. Jednalo se o salon Anny Lauermannové - Mikschové. Dle vzpomínek Hanuše Jelínka se jednalo o jediný skutečně literární salon od 80. let 19. století až do období Československé republiky. Tento salon hostil v průběhu několika desetiletí několik generací českých literátů. Každou neděli se v domě na Jungmannově náměstí nebo v Libici scházelo 6 - 12, při přednáškách až 60, hostů. Během téměř padesáti let (80. léta 19. století - až počátek 30. let 20. století), kdy salon Anny Lauermannové - Mikschové fungoval, se diskusí v salonu účastnilo téměř dvě stě osobností. Salon navštěvoval mimo jiné Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Otakar Theer, Jiří Karásek ze Lvovic, Otakar Štorch-Marien, Miroslav Rutte, Edmond Konrád či bratři Čapkové.
Se salonem Anny Lauermannové - Mikschové soupeřil salon Růženy Svobodové. V tomto salonu bylo možné setkat se například s F.X. Šaldou, Antonínem Sovou, Bohdanem Kaminským, Boženou Benešovou či Josefem Svatoplukem Macharem. Navštěvovali jej taktéž někteří spisovatelé a umělci z již zmíněného salonu Anny Lauermannové - Mikschové.
Další literární salony pořádaly spisovatelky Gabriela Preissová, Marie Hennerová (Pujmanová) a Anna Maria Tilschová.
Více informací o českých (i zahraničních) salonech můžete nalézt v níže uvedené doporučené literatuře:
* LORENZOVÁ, Helena, ed. a PETRASOVÁ, Taťána, ed. Salony v české kultuře 19. století: sborník příspěvků z 18. ročníku sympozia k problematice 19. století, Plzeň 12.-14. března 1998. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 1999. 273 s. ISBN 80-85917-43-2.
* DÖRFLOVÁ, Yvetta a DYKOVÁ, Věra. Kam se v Praze chodilo za múzami: literární salony, kavárny, hospody a stolní společnosti. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7021-961-4.
* HEYDEN-RYNSCH, Verena von der. Evropské salony: vrcholy zaniklé ženské kultury. Vyd. 1. Jinočany: H & H, 2004. 194 s., [4] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7319-026-5.
* SAK, Robert. Salon dvou století: Anna Lauermannová-Mikschová a její hosté. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2003. 277 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-7185-525-1.
* MOURKOVÁ, Jarmila. Růžena Svobodová. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1975. 389 s., [36] s. obr. příl. Odkazy pokrokových osobností naší minulosti; sv. 39.
* SKÁCELÍK, František. Krásná setkání. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1970. 355 s. Historica.
* ŠALDA, F. X. et al. Tíživá samota: korespondence F.X. Šaldy a Růženy Svobodové. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1969. 354 s., [32] s. obr. příl. Paměti, korespondence, dokumenty; sv. 45.
* LENDEROVÁ, Milena. Zdenka Braunerová. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2000. 230 s., [24] s. obr. příl. Osudy; sv. 21. ISBN 80-204-0868-1.
*
Salonům je taktéž věnována velká část časopisu:
* Dějiny a současnost. 2011, roč. 33, č. 6.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
29.05.2014 09:25