Kde že × kdeže

Text dotazu

Dobrý den,
existuje nějaké pravidlo, jak se píší tázací zájmena v kombinaci s "že"? Mám na mysli například větu "Kde že to bylo?" (resp. "Kdeže to bylo?").
U zájmena "co" jsem si celkem jistý, že se píše dohromady: "Cože to bylo?"
Naopak u zájmena "kdy" bych vsadil na podobu: "Kdy že to bylo?" – nemyslím si, že existuje slovo "kdyže".

Jaká je správná podoba pro zájmena: kdo, co, jaký, který, jak, proč, kam, kde, kdy?

Děkuji za odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

 

výraz „kde že“ Internetová jazyková příručka Ústavu pro český jazyk a literaturu nezná. S pojmem „kdeže“ operuje. Vysvětlení výrazu i jeho historii přikládáme:

 

Kdeže

kde

dělení: kde1

příklady: Kde jsi byl? Zůstaň tam, kde jsi.2

mít kde bydlet; ber kde ber; kde nic tu nic

Přijdeš? – Ale kde! Ale kdež! Ale kdeže!

SSČ

    kde zájm. přísl.

1. táz. (expr. kdepak) vyj. otázku po místě: kde jsi byl?; kde(pak) bydlíš?; kde se tu bereš? odkud

2. vzt. připojuje vedl. větu vzt., zvl. přísl. místní (často souvzt. s tam tady) n. přívlastkovou: můžeš zůstat (tam), kde jsi; tady, kde jsem vyrostl; to je místo, kde jsem se narodil

3. neurč. (vůbec) někde: mít kde bydlet

♦ ber kde ber kdekoli; jak kde podle okolností; kde nic tu nic nikde nic

□ kde, kniž. a expr. kdež(e) část.

1. ale kdež popírací: Už jsi hotov? — Ale kdež!

2. cit. kdepak 2: kdež by mě to napadlo!

Zdroj: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=kde%C5%BEe

 

Historie slova kdeže

koncové -ť a -ž

Dotaz:

V některých textech se objevuje na konci slova písmeno -ť. Mám na mysli slova jako „uslyšánať je modlitba“, „žádnémuť jsme neublížili“ (text Bible kralické). Najde se to ale i v modernější češtině, jen teď nemám konkrétní doklad, ale viděl jsem třeba „mámť já...“. Zajímalo by mne, kde se -ť vzalo a z čeho vzniklo. Pokud by Vás to moc neobtěžovalo, rád bych to věděl. Ptal jsem se i učitelů češtiny, ale nezabrali.

 

Odpověď:

Zmíněné -ť a rovněž -ž byly tzv. příklonné částice připojované na konec slova (podobně jako dnes např. morfém -s v kontextech jako Tys tam byl? Byls tam?), které se běžně vyskytovaly ještě v češtině 19. století. Jejich funkcí bylo zesilovat význam slova nebo věty. Klasický doklad, který mnohého čtenáře podnítí k pátrání po významu a původu této částice, je část verše z Máchova Máje: Dalekáť cesta má! Příruční slovník jazyka českého doplňuje řadu dalších příkladů z beletrie, mezi jinými např. Ještěť je pán bůh živ, Aj pakli půle bude má, toť bude druhá taky. Částice -ž má téměř totožný význam, pojila se ovšem spíše se slovesy v imperativu: Dokonejmež vědecké vzdělání mateřčtiny své v tomto encyklopedickém díle, podobně věziž, dejž, setřiž, prosímž tě atd. Dodnes se dochovala v ustálených spojeních s některými příslovci a zájmeny: což, cože, jakýže, jakž, jakže, kdeže, kdož, pročež atd. Zdroj: http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/dotazy/index.html?page=6

 

 

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

12.12.2016 08:00

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu