-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
jak vymezujeme gotické malířtsví? Většinou jsem se dočetl, že začíná v
Itálii díly Giotta či Duccia. Giottovo dílo je zároveň pokládáno za
předchůdce renesance. Následující gotická malba (hlavně na sever od Alp) se
ale od Giottova díla dosti liší, působí mnohem "méně rozvinutě". Měl bych
tedy čtyři dotazy:
1. Jaká díla tedyJaká díla (či jaké malíře) tedy považujeme za typickou
gotiku?
2. Jaká dílá (malíře) považujeme za přechod mezi románským slohem a gotikou?
Lze tento přechod nějak vymezit?
3. Jaká je ve stručnosti obecná charakteristika gotické malby (hlavně oproti
malbě románské)?
4. Je Giotto začátek či konec gotické malby? (Pokud je začátek, jak je
možné, že umělci tvořící po něm nenavazovali na jeho objevy?)
Snažil jsem se odpovědi najít různě v literatuře, ale nebyl jsem najít
uspokojivé odpovědi. Čerpal jsem z knih:
Toulky světem malířství / Wendy Beckettová
Malířství / Volker Gebhardt
Dějiny malířství od nakladatelství TASCHEN
Jejich výklad se obvykle liší, zajímala by mě nějaká obecná shoda, pokud
existuje, děkuji. Uvědomuji si rozsah svého dotazu, avšak nežádám nějakou
podrobnou studii, stačí mi krátké odpovědi.
Dobrý den,
téma gotického umění je problematické díky regionálním a časovým rozdílům nástupu gotiky.
Vřele Vám doporučujeme tyto dvě knihy:
*Suckale, Robert. Gotika. Praha : Slovart ; Köln : Taschen, c2007. 95 s.
ISBN 978-80-7209-908-5.
*Gotika : architektura, sochařství, malířství. 2., opr. vyd. [Praha] :
Slovart, 2005. 520 s. ISBN 80-7209-668-0.
Románské malířství 11. - 12. stol.
Inspirace byzantskými vzory. Převážně barevné nástěnné malby, mozaikové dlažby, skleněná kostelní okna, malované hlavice sloupů a tesané portály.
Nástěnná malba plnila funkci obrázkové bible prostých věřících. Světské náměty byly velmi vzácné.
Románské malířství se rozvíjelo především v knižních miniaturách, začalo postupné opuštění od byzantského umění. Charakteristika: expresivní gesta, vnitřní monumentalita, plošně pojaté reliéfy, monumentalizace, klíčové téma Kristus jako vládce a soudce (v gotice téma panna Marie).
Gotické umění - dobový sloh, který zahrnuje umění západních evropských národů v období od 12. do 16. stol., přesnější periodizace přihlíží k historickým zvláštnostem na jednotlivých územích: ve Francii je počátek slohu kladen do pol. 12. stol., v Anglii do poslední čtvrtiny 12. stol., v Německu do první třetiny 13. stol. apod. Zvláštní historický vývoj, daným časným nástupem renesance, proběhl v Itálii.
Podstata gotického malířství - dvorská elegance, smysl pro přirozenou krásu, radost z drahocenných látek s realistickým charakterem doby, vnímáním módy a zřetelným smyslem pro hnutí mysli, stínování. Gotické umění se inspirovalo v reálném životě, což vedlo k procítěnějšímu pojetí reality. Užívání svítivých barev, rafinovaná technika, přednostní pozice linií, v ploše utkvívající ornament. Jemně zvlněné obruby rouch a především množství látky, která kaskádovitě zahaluje postavy. Těla jsou odtělesněna a stylizována, esovitě prohnutá linie figur s často hodně vysoko umístěným pasem, štíhlý obličej.
Giotto di Bondone (kolem r. 1270-1337) - florentský malíř, překonal řecko-byzantské malířství a založil latinsko-italské malířskou tradici - živá modelace postav, osobám vložil individuální rysy - oblékl je podle stavu a zobrazil v odpovídajících pozicích, každá osoba projevuje svou vlastní reakci při údivu, přihlížení a naslouchání, zachycení duševního hnutí jednajících postav. Vytvořil předpoklady pro renesanční a novověké malířství. Stanovil těžko překonatelnou vysokou úroveň, jeho současníkům a následovníkům šlo o konsolidaci již dosaženého než o výboje do nového. Tedy lze ho považovat za určitého zakladatele gotického malířství, avšak předběhl svou dobu až do renesance, proto na něj následovníci nenavazují.
Duccio di Buoninsegna - sienský malíř, zakladatel gotického malířství v Sieně. Výrazné ztvárnění pocitů, citlivé pojetí postav, gesta.
Množství rozdílů mezi Itálií a ostatní západní Evropou této doby bylo tak značné, že Giotto a jeho nástupci sotva patří pod společný pojem gotika.
"Mezinárodní sloh" gotika je datován okolo r. 1400. Gotika v Itálii se nikdy skutečně neetablovala. Po celá století se umělecká teritoria rozvíjela samostatněji než před a kolem roku 1300. Zde triumfuje vrcholná renesance Rafaelem (1483-1520) a Leopardem da Vinci (1452-1519). Ale na pozdě gotické mistry z Norimberku, Brugg, Antverp, Barcelony, z Burgasu, Lisabonu i ze samotné Paříže toto nové umění působí většinou jen povrchně.
Na Iberském poloostrově, silně ovlivněným islámským uměním, zůstává gotika určujícím slohem až do 16. stol. Ve Španělsku a Portugalsku a částečně i v Anglii a Německu měla gotika takovou sílu, že mohla i přijímat renesanční formu - a to aniž by se vzdávala svých základních struktur. Tak po roce 1600 na mnoha místech mohla téměř nepozorovatelně vklouznout do barokního tvarosloví, aniž by tu někdy zdomácněl renesanční sloh.
Mezi všeobecně známé gotické malíře patří např.: Jan ven Eyck, Hieronymus Bosch, Mistr Theodorik, Albrecht Dürer a další.
"Klasická" díla gotiky: Svatý Jeroným - Mistr Theodorik, Klanění beránku - Jan van Eyck, Hořící trnitý keř - Nicolas Froment, Klanění tří králů - Rivier van der Weyden, Rajská zahrada - Hieronymus Bosch a další.
Rozdíl mezi románským a gotickým uměním - románští umělci se podrobovali zákonům spekulativního systému a vytvářeli stylizovaná, geometrická díla v architektuře i v malířství a sochařství, gotičtí umělci odvrhli tuto teoretickou logiku a nahradili ji nevypočitatelnou logikou přírody. Gotická průčelí rostla spontánně jako živé organismy. Postavy jsou zachyceny v náhodné akci a výzdoba se rozvětvuje jakkoliv. Románská sloupová hlavice přetvářela rostlinné motivy v abstraktní útvary, ale gotika s nimi nakládá volně, jako by dávala průchod nahodilosti přírody. Románská socha má stále válcový tvar, gotické portálové sochy dostávají postupně přirozenější postoj, až končí v realismu, který odmítá jakékoliv formální omezení.
Použité zdroje:
*Baleka, Jan. Výtvarné umění : výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika). Vyd. 1. Praha : Academia, 1997. 429 s. ISBN 80-200-0609-5.
*Encyklopedie umění středověku. 1. vyd. Praha : Odeon, 1969. 470, [4] s.
(Larousse) (Umění a lidstvo).
*Gotika : architektura, sochařství, malířství. 2., opr. vyd. [Praha] :
Slovart, 2005. 520 s. ISBN 80-7209-668-0.
*Malířské umění od A do Z : dějiny malířského umění od počátků civilizace.
2. vyd. Čestlice : Rebo, 2006. 766 s. ISBN 80-7234-643-1.
*Pijoán, José. Dějiny umění. Vyd. 4., V Knižním klubu 1. V Praze : Knižní klub : Balios, 1998-.
*Slovník světového malířství. 1. vyd. Praha : Odeon : Artia, 1991 (Tištěno v Hongkongu). 798 s. ISBN 80-207-0023-4.
*Suckale, Robert. Gotika. Praha : Slovart ; Köln : Taschen, c2007. 95 s.
ISBN 978-80-7209-908-5.
Informace o vydaných dokumentech
--
Národní knihovna ČR
04.05.2010 09:38