Frankfurtská horečka

Text dotazu

dobrý den,
potřeboval bych vědět, co je tzv. frankfurtská horečka.
je to problém z historie související nějak s osídlováním našeho území
německými přistěhovalci v době našeho národního probuzení.
němci se snad báli, že obrozené národy ohrozí jejich výsadní postavení.
němci horlili pro frankfurt a češi nabývali většího sebevědomí osvém
vlastním původu.
děkuji za laskavou odpověd.

Odpověď

Dobrý den,

pojem "frankfurtská horečka" jsme, bohužel bez podrobnějšího vysvětlení, nalezli pouze v knize "Německá příjmení u Čechů", objevuje se zde však v kontextu s událostmi roku 1848. Domníváme se proto, že by tento termín mohl mít souvislost se sněmem konaným právě ve Frankfurtu nad Mohanem v květnu

1848 a odlišnými představami Čechů a Němců žijících v českých zemích o budoucnosti našeho území ve spojení se změnami v koncepci Německého spolku.

Německý spolek vznikl na vídeňském kongresu 1815 jako volný svazek německých státu, který nahradil Římsko-německou říši zaniklou v roce 1806. Součástí Německého spolku byla i část Rakouské císařství, a to západní "polovina"

tzv. Předlitavska zahrnujícího kromě zemí rakouských, alpských a illyrských

(balkánských) také Čechy, Moravu a Slezsko. Národně sjednocovací úsilí německého měšťanstva dostalo novou, konkrétnější podobu od podzimu 1847, kdy se stále častěji začaly ozývat hlasy volající po skutečně národním zastoupení, které by nahradilo existující Německý spolek. 31.3.1848 se ve Frankfurtu sešel samozvaný tzv. předparlament (Vorparlament), jehož úkolem bylo připravit ústavodárné Národní shromáždění. Po čtyřech poradách tohoto předparlamentu byl ustaven tzv. Výbor padesáti, který měl připravit agendu budoucího Národního shromáždění a poradit se o společných záležitostech německé budoucnosti. Do Výboru padesáti byli pozváni všichni zástupci zemí Německého spolku, z Čech to byl budějovický rodák publicista Franz Schuselka a historik František Palacký. Pozvání zástupců z českých zemí bylo považováno za naprostou samozřejmost - české země byly součástí Německého spolku a byly považovány za národnostně německé či poněmčelé. Z příslušnosti českých zemí k Německému spolku, stejně jako z přítomnosti početného německého živlu představitelé německých reformních proudů předpokládali, že území našeho státu do Velkoněmecka samozřejmě a takřka automaticky vplyne. Slibovali zajistit pro české obyvatelstvo značnou míru kulturní a jazykové autonomie. Podle tehdy rozšířených názorů byli Češi i Moravané považováni za etnickou menšinu, nikoli za samostatný národ. Palacký odpověděl v otevřeném dopise 11.4.1848

(http://texty.citanka.cz/palacky/isr2-a.html) a jeho zdvořilé, nicméně rozhodné a zdůvodněné odmítnutí účasti ve Frankfurtu mělo šokující účinek.

Palacký se necítil být oprávněn rozhodovat o novém požadavku, tj. o spojení českého národa s německým národem. Palackého frankfurtský list byl v základních rysech nejobecněji formulovanou ideou státu rakouského jako společného státu národních společností žijících mezi tehdejším Německem a Ruskem.

15.dubna 1848 dostal nejvyšší purkrabí hrabě Rudolf Stadion z Vídně pokyn, aby dal v Čechách vypsat volby do frankurtského shromáždění. V obavě, aby tento úkon nevyvolal další nepokoje, obrátil se hrabě Stadion s žádostí o radu v této věci i na některé členy Národního výboru. Při jednání 18.4.1848 přítomní členové Národního výboru odmítli myšlenku voleb do Frankurtu.

Formálně to zdůvodnili tím, že podle kabinetního listu z 8.dubna je rozhodování o zemských záležitostech věcí zemského sněmu, ale fakticky se jeho členové obávali, že souhlas s volbami zástupců českých zemí do německého parlamentu je přímým ohrožením české národní existence. Čeští a moravští Němci se cítili být ohroženi stejným kabinetním listem z 8.dubna a aktivizací české národní a jazykové politiky. Na Chebsku, v Žatci, v Opavě, ale i v Praze začala sílit německá agitace. Pražští Němci se rozhodli v polovině dubna 1848 založit jako protiváhu Národního výboru vlastní spolek, který měl za úkol bránit jednotu Rakouska, ovšem s jeho co nejužší vazbou na Německo a měl garantovat rozvoj obou rovnoprávných národností v Čechách.

Nejslavnějším příkladem české agitace proti frankfurtskému parlamantu se stala písnička K.H.Borovského "Šuselka nám píše až z německé říše"

(http://oalib.ic.cz/dokumenty/predmety/dej/rev.pdf,

http://www.archive.org/stream/karelhavlekbor00havluoft/karelhavlekbor00havlu

oft_djvu.txt).

Výsledkem dalších jednání bylo, že vláda sice neodvolala svůj původní pokyn k vypsání voleb, ale zároveň netrvala imperativně za každou cenu na jejich provedení. Tímto vláda vyklidila pole a připravila půdu pro rozpoutání skutečného boje o Frankfurt. Na obou stranách se rychle zapomínalo na "rozkvétající svobodu" a svornost, změnila se nálada obyvatelstva i tón novinových článků. Zatímco česká část obyvatelstva se víceméně postavila za Palackého program přebudování Rakouska na federaci států, v ní by Slované měli většinu, německé obyvatelstvo, zejména v pohraničních Sudetech a velkých městech, se takové perspektivy lekalo. Městská rada v Chebu dokonce žádala okamžité odtržení Chebska od Čech. Volby do Frankfurtu se nakonec konaly v květnu 1848, z celkového počtu 68 okresů v Čechách se volilo jen v

19 okresech.

Franfurtský parlament se poprvé sešel 18.5.1848. V diskusích o tom, jak má být sjednocení provedeno, se střetly dvě koncepce. Tzv. velkoněmecké řešení počítalo s vytvořením státu zhruba v hranicích někdejší Svaté říše římské národa německého, čili se začleněním rakouských a českých zemí. Maloněmecká koncepce odmítala účast habsburské monarchie, takže otvírala cestu Prusku k vedoucí roli v tomto procesu. Právě otázka sjednocení Německa dominovala konfliktu, který vedl k rozchodu českého a německého etnika v českých zemích, neboť Němci se masově hlásili k velkoněmecké koncepci, zatímco česká liberální politika se přimkla k vizi austroslavismu, která počítala se zachováním a přebudováním habsburské monarchie jako federativního svazku malých středoevropských národů.

Velmi podrobně jsou bohaté události související s Frankfurtským parlamentem popsány např. v knize "Česká společnost 1848-1918" či "České země 1848-1918".

použitá literatura:

* HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí. 7. díl. Praha : Via Factii, 1998. s. 109-114. ISBN 80-238-2999-8.

* URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. s. 32-42.

* BENEŠ, Josef. Německá příjmení u Čechů. 1. svazek. Ústí nad Labem :

Univerzita J.E.Purkyně v Ústí nad Labem, 1998. s. 53. ISBN 80-7044-212-3.

* EFMERTOVÁ, Marcela ; SAVICKÝ, Nikolaj. České země 1848-1918. Díl I, Od březnové revoluce do požáru Národního divadla. Praha : Nakladatelství Libri, 2009. s. 26-47. ISBN 978-80-7277-171-4.

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

16.02.2010 13:55

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu