Etiketa při stolování

Text dotazu

Dobrý den,
nikde se mně nepodařilo dohledat, zda je při stolování nevhodné používat párátka na vyčištění ústní dutiny, i když jsou na stole k dispozici.
Ani, zda je nutné při dojedení pokrmu odložit vidličku vedle nože vypouklou částí nahoru nebo se to týká pouze přendávací vidličky a lžíce, aby z nich stekla šťáva.
A také zda je možné číšníkovi podat např. karafu, kterou by rád odnesl, jenže se stolující domnívá, že by na ni nemusel bezpečně dosáhnout. Mohl bych Vás poprosit o zodpovězení těchto dotazů? Moc děkuji.

Odpověď

Dobrý den,

 

Pokládáte tři otázky, proto odpovědi rozdělíme do třech logických bloků:

* Párátko - citujeme doslova Ladislava Špačka z knihy Nová velká kniha etikety: "Párátko při důležitých večeřích nepoužíváme. Ať bychom si zakryli ústa jakkoliv decentně, každý by věděl, že se šťouráme v zubech. Raději to vydržíme a zuby si vyčistíme někde v ústraní. V soukromí můžeme pak použít další prostředky k čistění zubů, dentální nitě, mezizubní kartáčky a podobně, ale ty jsou určeny opravdu jen pro přísné soukromí. Při stolování s přáteli nebo doma samozřejmě párátko můžeme použít, zakryjeme si ovšem pečlivě ústa dlaní druhé ruky."

Zdroj:  ŠPAČEK, Ladislav. Nová velká kniha etikety. 2., rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2008. 268, [16] s., [40] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-204-1954-5.   

* "Překládací příbor uchopíme tak, že lžíce je vespod, opírá se o prostředník, konce střenek tlačíme do dlaně, mezi vidličku a lžíci vložíme ukazovák a tlakem prsteníku jistíme "kloub kleští". Překládací příbor odkládáme vždy vypouklými plochami nahoru, aby z něj šťávy stekly a nevytvořily pro toho , kdo si bude nabírat po nás, v prohlubni lžíce zaschlý škraloup. Během jídla můžeme příbor buď zkřížit v talíři, nebo opřít o okraje talíře, nůž ostřím k sobě. Dojíme-li, odložíme vidličku a nůž rovnoběžně vedle sebe na talíř. Vidlička leží nalevo, hroty nahoru, nůž napravo, ostřím k vidličce. Příbor směřuje doprava dozadu, odkud přijde obsluha odnést talíř."

Zdroj: ŠPAČEK, Ladislav. Malá kniha etikety u stolu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 137 s., [16] s. barev. obr. příl. Malá kniha etikety. ISBN 978-80-204-2250-7.

* Na třetí dotaz jsme bohužel nenalezli přesnou odpověď. Odpověď na standardní podmínky u stolu je následující: " V dobré restauraci se nechováme jako v samoobslužném bufetu. Nic si nepodáváme sami (jídelní lístek, popelník, sůl od vedlejšího stolu), o všechno požádáme obsluhu. Na číšníka nebo servírku neluskáme prsty, nemáváme. Je jejich povinností se v pravidelných intervalech  přijít podívat, jestli něco nepotřebujeme, nebo se alespoň podívat k našemu stolu; pak stačí lehké gesto prsty nebo pohled, aby se přišli zeptat , co pro nás mohou udělat. Někdy je personál tak úzkostlivě pozorný, až nás to při pracovním jednání nebo společenské zábavě ruší. Máme-li důvěrné jednání, můžeme předem upozornit manažera restaurace, že přivítáme co nejméně časté návštěvy personálu u našeho stolu."

Obor

Výchova a vzdělávání

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

17.01.2014 09:50

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu