-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat, proč středověcí panovníci podporovali křesťanskou církev, a také kdo stál v čele mužského a ženského kláštera. Obě otázky se týkají raného středověku. Děkuji
Dobrý den,
raný středověk je obdobím evropských dějin, ve kterém došlo k rozšíření křesťanské víry na celém území evropského kontinentu.
"Jestliže se ve druhém století začala v křesťanské církvi rýsovat vnitřní organizace a ve třetím si vytvořila základní intelektuální a filozofický systém, ve století čtvrtém pak zesílila natolik, že začala ovlivňovat vládu a veřejné dění a počínala si už jako státní ideologie". (Toulky minulostí světa. Pátý díl. 1. vyd. Praha : Via Facti, 2003. s. 92.) Za počátek vztahu křesťanské církve a státní moci je možné považovat Milánský edikt (313 n.l.). Díky tomuto dokumentu začalo křesťanství mocensky posilovat. Jeho vzestup nezastavil ani zánik Západořímské říše. "Křesťanství bylo v nejranějším středověku pokládáno za ztělesnění toho nejcennějšího, čím přispěla lidstvu antická civilizace." ( Dějiny evropské civilizace. 1. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1995. s. 81.) Křesťanství jako ústřední náboženskou ideologii začínají postupně přejímat a prosazovat i germánští a slovanští panovníci.
Jednotné náboženství zaručovalo větší jednotnost a stabilitu státu. Církev byla ve státě nositelkou vzdělanosti.
Pro středověkou západní Evropu je charakteristické, že církev a stát tvořily dynamickou jednotu (jednotné společenství křesťanů - Corpus Christianorum), která ovšem byla mocenský řízena dvojí mocí - světskou a církevní. Oba mocenské celky však byly výrazně provázány a vzájemně se ovlivňovaly.
Za Karla Velikého byla církev chápána jako součást světské moci. Sám panovník se považoval za nejvyššího pána franské církve. "Svůj úřad vedl jako od Boha poslaný a povolaný správce a ochránce křesťanstva, nového Božího lidu".( FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. 2., opr. a dopl. vyd.
Praha : Zvon, 1995. s. 115.) Na toto pojetí navázali i pozdější císaři (Ota
I.) a celý spor mezi světskou a církevní mocí vyvrcholil v tzv. boj o investituru (http://www.iencyklopedie.cz/boj-o-investituru/).
Více informací k danému tématu můžete nalézt v následující literatuře:
* FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. 2., opr. a dopl. vyd. Praha : Zvon, 1995.
* Toulky minulostí světa. Pátý díl. 1. vyd. Praha : Via Facti, 2003.
* Dějiny evropské civilizace. 1. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1995.
* SPUNAR, Pavel. Kultura středověku. 2., pozm. a dopl. vyd. Praha :
Academia, 1995.
* DAWSON, Christopher. Zrození Evropy : úvod do dějin evropské jednoty. 1.
vyd. Praha : Vyšehrad, 1994.
V období raného středověku byl na území Evropy rozšířen benediktinský řád (zhruba až do 2. poloviny 11. století nemá tento řád v Evropě reálnou protiváhu). V čele benediktinských klášterů stál opat, ženské kláštery benediktinek byly vedeny abatyší.
* VLČEK, Pavel. Encyklopedie českých klášterů. 1. vyd. Praha : Libri, 1997.
* Řeholní život v českých zemích : řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
17.02.2011 13:33