Červená záře na obloze roku 1095

Text dotazu

V Kosmově kronice se píše, že roku 1095 byla na severní obloze vidět po mnoho nocí červená zář. Nevíte, prosím, co to bylo?

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za zajímavý dotaz. Na odpovědi se podílelo několik odborníků naší instituce.

K přesnějšímu fyzikálnímu posouzení zmíněné červené záře by bylo třeba znát širší kontext. Kosmas neuvádí zdroj informace, a z úryvku také proto není zřejmé, kde byla záře pozorována – může se jednat o vlastní Kosmovo pozorování v Praze, úkaz ale mohl být pozorován jinde, např. v Polsku při vojenském tažení Břetislava II., a Kosmas mohl informaci převzít z ústního vyprávění. Nejzvláštnější vlastností úkazu je právě to, že byl údajně pozorován po několik nocí. Není ale zcela jasné, zda má Kosmas na mysli, že byla záře pozorována několik nocí jdoucích po sobě, nebo několik nocí v průběhu roku 1095.

Optické jevy byly dle knihy Toulky českou minulostí na sklonku 11. století pozorovány se zvýšenou pozorností a strachem, neboť byly dávány do souvislosti s blížící se koncem století. Jde o období obav – konec století byl očekáván s obavou z konce světa a v Evropě se objevovali samozvaní proroci.

Ohledně červené záře kolegové v naší instituci nabídli tři možnosti: soumrakové jevy, polární záři a noční zářící oblaka (NLC – noctilucent clouds).

Soumrakové jevy jsou typicky pozorovatelné na východním nebo západním obzoru. Pokud by byla v Kosmově kronice „severní oblohou“ míněna severní polokoule (ne severní obzor, nebo vůbec severní strana oblohy) a „nocí“ období, kdy už lidé spí (což v Kosmově době může být i období hodinu po západu Slunce), pak by byly soumrakové jevy nejpravděpodobnějším vysvětlením. Do červena může být zbarvená obloha nad obzorem po soumraku například díky množství zvířeného prachu u Země. Běžný soumrakový jev mohl být v daném roce po několik dní a nocí aktuálně zvýrazněn přetrvávajícím větším množstvím prachu ve vzduchu. Západ slunce vídáme jako červený proto, že paprsky světla při západu urazí nejdelší dráhu. Červená část slunečního spektra, tj. záření o nejdelší vlnové délce, je průchodem skrze atmosféru méně zeslabená než ostatní části spektra a rozptyluje se na prachových částicích.

Méně obvyklým a zároveň opticky velmi výrazným a pozoruhodným úkazem pozorovatelným právě na severní straně oblohy jsou noční zářící oblaka (NLC – noctilucent clouds) neboli stříbřitá oblaka. Nejedná se o obvyklou troposférickou oblačnost, ale o oblačnost v mezosféře (kolem 80 km nad zemí). Od této oblačnosti se odrážejí paprsky Slunce, které je už z našeho pozemského pohledu zapadlé pod obzorem, proto tedy „noční“ oblaka. NLC se mohou vyskytovat brzy po západu Slunce, a tedy současně s červeným obzorem, který mohl upoutat pozorovatele právě díky neobvykle světlé obloze spojené s výskytem NLC (viz např. fotografie na http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=2400; http://www.hvezdarna-vsetin.cz/view.php?cisloclanku=2007070004 a https://www.flickr.com/photos/donegalskies/9009307920/in/pool-universetoday). NLC jsou častěji pozorovatelné v mírných zeměpisných šířkách na severní polokouli v období letního slunovratu, a to po soumraku a kolem půlnoci. (Pouze ve vyšších zeměpisných šířkách a pouze v období kolem letního slunovratu je teplota mezosféry dostatečně nízká na to, aby se oblaka mohla vytvořit.)

Také polární záře může být pozorována i v našich zeměpisných šířkách, a to při hodně silných magnetických bouřích, kdy se aurorální ovál maximálně roztáhne směrem k rovníku. Jedná se však typicky o pozorování v jedné noci, tedy neopakované další noc. Ve střední Evropě mívají polární záře podobu světlých oblaků nad severním obzorem. Trvají většinou dvě až deset minut, někdy se po dvou až třech hodinách opakují. Jejich vzhled se v rozmezí několika minut nebo několika desítek vteřin neustále mění. Svým jasem většinou nepřekonají práh barevného vidění, proto se projevují bílou září. Někdy je však možné pozorovat červené skvrny s nazelenalými závěsy nebo i jiné kombinace. Tyto záře se vyskytují ve vysokých výškách 200 až 1000 km. V České republice jsme měli možnost vidět výraznou polární záři na podzim 2003 (na Internetu jsou vyhledatelné např. fotografie z 30. 10. 2003 z oblasti Vlašimi). Na webu Astro je veden seznam historických pozorování polárních září u nás (http://ukazy.astro.cz/polar.php). Dedukovat výskyt polární záře až do 11. století nedokážeme. V této souvislosti by bylo také zajímavé vědět, kde se v 11. století nacházel magnetický pól. Jeho poloha určuje, kde bude ležet aurorální ovál, a tudíž kde budou dobře pozorovatelné polární záře.  O pólu se ví od roku 1831, tehdy se nacházel v severní Kanadě a zhruba řečeno je tam dosud (viz http://www.ngdc.noaa.gov/geomag/GeomagneticPoles.shtml).

Polární záře souvisí se stupněm porušení geomagnetického pole Země vůči klidnému stavu, které se udává pomocí tzv. Kp indexu (jeho hodnota se měří od roku 1949, zpětně je dopočítána do roku 1932). Aby byl pozorovatelná polární záře nad Prahou, musí dosáhnout hodnota Kp indexu alespoň 8 na desetidílné stupnici. Nezáleží ale jen na okamžité hodnotě indexu, ale na jeho vývoji. Jedná se totiž o dynamický děj – nabité částice slunečního větru se hromadí v oblasti pólů, při silnějším porušení geomagnetického pole se naráz uvolní, reagují s molekulami plynů v atmosféře a ty následně vyzařují… Proto k nejsilnějším polárním září dochází, pokud je po několik dní magnetické pole porušeno a pak dojde k náhlému zvýšení Kp indexu na maximální hodnotu. Při dlouhodobém zvýšení už není záře tak výrazná. Je proto velmi nepravděpodobné, že by byla pozorovatelná polární záře několik dní po sobě. Při pozorování se polární záře jeví jako pohybující se vlající světelné pásy, které mění barvu (mohou být i červené) – ale označení „červená zář” se nejeví jako zcela výstižné.

Vojtěch Leftus v souhrnném článku Země koruny české a polární záře informuje o historických katalozích polárních září, které vycházely z historických pramenů. Jako nejvýznamnější jmenuje Fritzův katalog z roku 1873, který zahrnuje období 503 před Kristem až 1872. Pro nás je významný katalog O. Seydla, který zpracovává záře pozorované v zemích koruny české mezi  lety 1013 a 1926. V tomto katalogu je Kosmou zmíněná záře z roku 1095 (je zapsána jako druhá). Nápadná je zvýšená frekvence zaznamenaných pozorování v 1. pol. 12. století v Evropě. Vojtěch Leftus z ní a z dalších indicií vyvozuje, že v 1. pol. 12. století se objevilo vysoké sekulární maximum sluneční činnosti, které přivodilo vysokou četnost výskytu polárních září pozorovatelných v českých zemích.

 

Použité zdroje

Konzultace s odborníky (Kateřina Potužníková, Ph.D., Tereza Šindelářová, Ph.D., RNDr. Jacek Kerum)

BRENDAN, Alexander. NLC 10 June 2013 [online]. [cit. 2016-04-01]. Dostupný z https://www.flickr.com/[…]/pool-universetoday.
HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí. První díl, Od nejstarší doby kamenné po práh vrcholného středověku. 2., upravené vyd. Praha: Bonus Press, 1993. 277 s. ISBN 80-85621-18-5.
Image gallery: Noctilucent cloud photographs. AIM [online]. [cit. 2016-04-01]. Dostupný z http://aim.hamptonu.edu/library/gallery/gal-nlc.html
Instantní pozorovatelna 59: Noční svítící oblaky. InAstroNoviny [online]. [cit. 2016-04-01]. Dostupné z http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=2400.
LETFUS, Vojtěch. Země koruny české a polární záře. Říše hvězd. 1997, roč. 78, č. 1-2, s. 10-11. ISSN 1210-7468.
Nad Českem lze pozorovat noční svíticí oblaka. Novinky.cz [online]. [cit. 2016-04-01]. Dostupné z http://www.novinky.cz/kokte[…]-nocni-svitici-oblaka.html.
Přehled polárních září pozorovaných z České republiky v posledních desetiletích. Astro [online]. [cit. 2016-04-01]. Dostupné z http://ukazy.astro.cz/polar.php.
ŠINDELÁŘOVÁ, Tereza. Polární záře. Geografické rozhledy. 2012, roč. 12, č. 9, s. 6-7. ISSN 1210-3004. Dostupný z http://geography.cz/[…]/.
Wandering of the Geomagnetic poles. NOAA: National Oceanic and Atmospheric Administration. [cit. 2016-04-01]. Dostupný z http://www.ngdc.noaa.gov/geomag/GeomagneticPoles.shtml
ZAPLETAL, Martin. Noční svítící oblaka. Hvězdárna Vsetín [online]. 11. 07. 2007 [cit. 2016-04-01]. ISSN 1802-3762. Dostupný z http://www.hvezdarna-vsetin[…]php?cisloclanku=2007070004.

Obrazová příloha
Autor: Mika Yrjölä. Zdroj: English Wikipedia (upload 13. Jul 2004 by en:User:Explo) Noctilucent clouds by Explo on Flickr, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=218856
Autor: Miloslav Drückmuller. Zdroj: Astro.cz. Polární záře, 36. 9. 2011, 23:17, Brno–Komín. http://www.astro.cz/[…]/result_9703_pub2.png

Přílohy

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Ústav fyziky atmosféry AV ČR - Knihovna

Datum zadání dotazu

23.03.2016 18:30

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu